DIARY DAYS: FOOD AND EVENTS

Dnes Vám trochu přiblížím dva dny z uplynulého týdne, který byly naprosto super, nafotila jsem spoustu fotek a byla by škoda se s Vámi o to nepodělit, tím spíš, když vím, že máte tyhle články rádi! Tentokrát jde o jeden den v Olomouci a den poté v Brně. V Olomouci jsme totiž po dlouhé době měli s drahým den pro sebe, všechno to začalo už vlastně večer předtím, kdy jsme si po sto letech udělali čokoládové fondue s jahodama a banánem, což je podle mě nejvíc nejlepší kombinace. Další den jsme měli na programu film o cukrové závislosti, tak jsme to chtěli pro jistotu zvládnout už den předem, kdyby náhodou nás to pak nějak hodně zasáhlo. Což mě teda nakonec nezasáhlo vůbec, zatímco drahý je už tři dny na sugar free dietě :D

Následující dopoledne jsem strávila na praxích v nemocnici na dětské klinice a ani to nepovažuju za žádnou povinnost zabírající čas, protože to byla snad nejlepší část mýho dosavadního studia a konečně nějaká ukázka toho, jaká práce by mě dokázala naplňovat. 

Na oběd, kde mi celou dobu jela pusa právě o praxích, jsme zašli úplně poprvé do restaurace Miomi sushi, na kterou jsme doteď dostávali spoustu tipů, které se nám ale díky vysokánským cenám nijak moc nechtělo využít. Když jsem ale objevila slevovej kupón a tenhle set nás vyšel na tři stovky místo osmi, bylo rozhodnuto. Bylo to fakt neskutečně dobrý, nadchl mě salát z řasy, milá obsluha, vietnamský pitíčka a celkově celý prostředí restaurace, který je vidět na další fotce.

Je to tam fakt krásný a já jsem se nevědomky barevně sladila. Darek měl poprvé v ruce Olympus a je vidět, že dostane každýho. Dokonce mě několikrát i natáčel, že jako zkušební vlog :D Tak nevim, jestli se tady jednou objeví i nějaký video. Co myslíte vy?

Ještě k tý restauraci, ty ceny mě tam fakt mrzej, přijde mi to strašně napálený a možná, že kdyby se něco změnilo, tak by ve veliký a krasný restauraci bylo v době oběda obsazeno víc stolů než dva. Ty tři stovky mi za to množství přišlo uplně akorát a ne jako nějaká 60% sleva. 

Taky nastal čas na zkoušení selfíček, vzhledem k šikovnému výklopnému displeji na foťáčku. Tyhle hrátky s ostřením mě fakt bavěj, akorát tady jsem si až po deseti fotkách všimla, že mi drahý nese kabelku a vypadá to dost zvláštně :D

Ukázka dokonalýho štěstí <3

Procházka Olomoucí nesměla chybět, sice na to město poslední dobou víc nadávám, než cokoliv jinýho, ale některý místa mají prostě kouzlo. A když je hezký počasí, tak mají hned kouzlo i místa, který mě jinak docela pijou krev.

Cukr blog byl film, který jsme navštívili v rámci Jednoho světa, na který jsem Vás zvala v jednom z minulých článků. Na film jsem byla strašně zvědavá, vyděsila mě obrovsky dlouhá fronta před kinem, takže se mi dost ulevilo, když jsme se usadili. Myslím, že příběh to byl hodně zajímavej a hodně dobře zpracovanej, ale taky občas až moc přehnanej - což je teda vlastně asi potřeba, aby to nějak zapůsobilo, ale mě to přišlo dost úsměvný. Líbilo se mi odhodlání paní režisérky a hlavní postavy v jednom, ale že by mě to přesvědčilo k tomu, abych přestala jíst cukr, to fakt ne. Já jsem holt dortíčkovej typ, tak snad se mi to jednou nevymstí. Po filmu jsme si ještě popraskali pár bublinkových fólií, které provázejí celý festival a ochutnali domácí musli sušenky bez cukru, který teda byly fakt mňamka, to musím uznat!

Přesto, že jsem po celém dni v nových polobotkách, měla naprosto rozedřený paty, dobrá nálada mě nepřecházela a rovnou jsme zkoušeli i pár fotek za tmy na nejkrásnějším náměstí. Hodlám někdy i nafotit i outfit večer, tak snad to bude mít podobnou atmosféru jako tohle. Pravdou je, že si hrozně užívám focení s mužem, je to zas něco uplně jinýho, než když fotíme s holkama, což je samozřejmě taky boží, ale zase uplně jinak.

Poslední skvělou tečkou toho dne byla večeře u Morgana, kde mají ty nejlepší burgery, jaký jsem kdy jedla. A hranolky, co nejsou samou mastnotou rozměklý! Popravdě jsem na burgery docela vysazená a zásadně si je nikde nedávám, protože je nedokážu jíst jako člověk. To nedokážu ani tenhle, ale ten je aspoň tak dobrej, že to za to stojí a my dva se tomu navíc zasmějem a děláme si z toho srandičky, což je lepší, než se celej večer cítit jako nešikovný prasátko a stydět se zvednou oči, jestli se někdo nedívá.

Fotka ze Starbucks znamená, že následuje brněnská část. Ani nevím, co je k tomu ještě dodat, prostě sojové chai tea latté bez vody, jako to nejvíc nejlepší pití na světě a k tomu ten nejčokoládovější muffin. Jojó, den po filmu o zlech cukru. Nenaděláš nic. Po odpočinkovém posezení byla na řadě akce ve Skogu (už nemám nervy to škrtlý óčko někde hledat a kopírovat a pak formátovat text, nenene!), kde se stavilo znovuotevřené Freshlabels v Brně. Ve Skogu jsem byla poprvé a věděla jsem, že je to hipsteřina jak blázen, ale asi to tak nějak překonalo mé očekávání. A ani nevím, jestli pozitivně nebo negativně!

Tady jste strávila hodně času, ty Melky voněly tak božsky, že jsem nad nima musela stát fakt dlouho a ještě se zamilovat do další barevný varianty Keep cupu.

Fotit streetstyle by mě fakt bavilo, i tady byly věci, kterým jsem nemohla odolat! Paráda!!

Taky jsem si zasoutěžili. Měli jsme za úkol vybrat z krabice plný věcí nějaký kousky a udělat z nich takovouhle tabuli. Bylo to fajn,akorát všechny věci byly strašně vzorovaný, tak to byl dost boj. S dílem jsme pak ale byli spokojení. Soutěž probíhala tak, že se vždy tabule vyfotila instaxem a přidělala na zeď a lidi pak hlasovali. Ve chvíli, kdy se tam objevila fotka, na který byla jen tabule a na ní položená polaroidová fotka a všichni pro ni hned šli hlasovat, čekání na výsledky jsme vzdali a šli dom :D

Hipster párty level milion. Ne, není to babiččin čaj, je to panák Jegra. Já ani nevím, jestli k tomu jde něco říct. Asi ani ne, tak schválně, co mi napíšete do komentářů vy :)