BC. DOMINIKA

Konečně!! Tyhle fotky, tahle chvíle, tohle klidný ráno, kdy začínám psát tenhle článek.

Poslední čtyři, no dobře, s mým pomalým startem a "na všechno je ještě spousta času - stíhám!" vlastně spíš dva týdny jsem trávila 90% času s papírama v ruce. A panika byla přítomna nonstop. "To nemůžu stihnout!" "Co budu dělat?" "Co ze mě bude, proboha?" "Proč se to nedokážu naučit?" "To jsem fakt tak blbá?!" 

No...vezmu to radši po jednotlivých bodech:

• Systém mýho učení probíhá tak, že ze všeho dělám výpisky. Výpisky z učebnice. Výpisky ze zápisů z přednášek. Výpisky z výpisků z učebnice a pak ještě výpisky z výpisku výpisku, který už se vejdou na malý nalepovací papírky, který pak lepím po celým bytě a kdykoliv kolem nějakýho jdu, musím to nejdřív odříkat, abych mohla projít a pokračovat dál.
• Nemůžu učit dlouho na jednom místě, takže jsem pravidelně rotovala stůl - gauč - postel - terasa - knihovna. Na terase jsem byla i když byla totální kosa, byla jsem tam zabalená v dece a třásla se zimou, ale prostě jsem nemohla jít dovnitř. V knihovně jsem měla svý konkrétní místo a když mi tam jednou někde seděl, zůstala jsem na něj nechápavě koukat a pak konsternovaně odešla domů.
• Každý ráno jsem se budila s hrůzou v očích a musela si na uklidnění pustit nějaký video na youtube, polovinu času nám ale nefungovala wifina, takže místo toho přišly na řadu Chirurgové (stihla jsem 5 sérií, ehm ehm!), který jsem samozřejmě nedokázala utnout po 15 minutách snídaně a ztratila tak skoro každý ráno hned hodinu času! 
• Další díl chirurgů byl po obědě a poslední ještě večer v posteli. Kromě posledních třech dnů, kdy už jsem měla tak oteklý oči, že notebook fakt nepřicházel v úvahu. 
• Taky jsem hodně brečela. Ze začátku tak 2x týdně, poslední tři dny třeba 5x denně. 
• Moje nejpoužívanější slova byla "ježiši, nech mě!". No naši si myslím nakonec oddechli ještě víc než já. 
• Systém odměnování je taky důležitá u věc, u mě šlo ale na chvíli stranou oblečení a kosmetika a jezdila jsem si skoro obden pro nanuky (maliny v čokoládě, nejlepší na světě!) a jedla jich hned několik za sebou. Nakonec to bylo jediný, co mi chutnalo, protože nic jinýho jsem do sebe nervama nedokázala dostat. 
• Brácha dostal boxovací pytel a nejvíc jsem ho samozřejmě využívala já - nejčastěji se slovy "zasraná diagnostika".
• Andy zná nejspíš všechny diagnostický testy, protože každou procházku jsem mu je pořád dokola vyjmenovávala - budu mít fakt nejchytřejšího psa na světě :D
• V Chirurgách ukazovali, jak svůj stres a krize vytancovávaj sami v pokoji - tak jsem se do toho taky pustila a fakt to pomáhá, ještě víc než ten boxovací pytel! 
• Den před státnicema jsem se probudila s rozhnisaným okem a horečkou - ideálka. 

Den D nastal včera, vzbudila jsem se v 5 ráno sama od sebe (jakože cože?!), v 8 doklopýtala na místo činu a tam dvě a půl hodiny seděla a čuměla do blba, protože jsem šla obhajovat bakalářku až jako úplně poslední, takže zatímco jsem tam pořád seděla, o dvě patra níž už ostatní nevesele státnicovali. Myslím, že příjemná obhajoba je asi prima start a poměrně uklidňující prvek - já ji takovou samozřejmě neměla a nejhorší známku mám právě z toho... No a pak už to šlo ráz naráz, tahala jsem jednu otázku za druhou, vzala jsem to od nejhoršího předmětu (nevím, proč mě nenapadlo, že kdybych neudělala hned první předmět, tak by to asi nebylo uplně v pohodě potom..) a když jsem ho udělala, spadl mi takovej kámen ze srdce, že to muselo být slyšet na celou místnost. A s každým dalším předmět jsem byla o kámen lehčí a nakonec to bylo Domča mínus šest kamenovatejch kamenů, jupijej! 

Je teda pravda, že ve chvíli, kdy jsem odcházela z posledního, tak jsem byla pořád uplně v křeči a pořád si říkala, že to ještě přece nemůže být ono, že se vůbec neraduju, že jsem třeba ještě na nějakej předmět zapomněla. A pak jsem vyšla ze školy, dala do uší sluchátka, začalo se mi chtít poskakovat, tančit a křičet a smála jsem se od ucha k uchu jako magor! No a co! Jsem bakalář, tak přece!!

Následoval oslavný mrkvový dort a perníkové latte, procházka, tyhle fotky, sushi a dlouhej, dlouhej, dlouhej spánek! A teď se mi zdá všechno uplně krásný, přestože potřebuju spát ještě asi další týden v kuse, abych se dala dohromady. Ale mám to za sebou, mám to za sebou a to je ten nejlepší pocit ever!

Overal - LINDEX / shoes - F&F / bag - PRIMARK / bracelet - PANDORA / watches - DW