COLOURS OF OSTRAVA 2015

Minulý rok byl ostravský festival prvním festivalem v mým životě (jsem to ale ostuda!) a byl to pro mě naprosto boží zážitek, o kterém jsem psala i na blogu (TADY). Proto jsme se letos s mužem rozhodli, že pojedeme zase, přestože nás žádná z kapel až tak moc netáhla. Táhl nás areál, prostředí a hlavně další takovej společně strávenej čas. Lístky jsem ale kupovali až uplně na poslední chvíli a já pak asi tři dny v kuse balila, abych zas neměla plnou tašku věcí, který stejně ani nevytáhnu - ne, že by se mi to uplně povedlo, bylo to lepší než loni, ale stejně se mám ještě co učit v tomhle směru :D - a konečně se mohla oficiálně začít těšit! Celý 4 dny jsem si moc užila, i když to bylo pro mě zas hodně fyzicky náročný, protože nejsem zrovna festivalovej typ člověka a tak jsem teď fakt ráda, že můžu několik dní jen sedět doma, opalovat se a sledovat seriály bez toho, abych denně nachodila přes 20 kilomentrů (krokoměr v mobilu se hodí - kdyžtak free aplikace Moves) v 35 stupňovým vedru celá spocená a ulepená od všudypřítomného prachu (a mastné pusy od langošů, nomnomnom). 

No a jak to teda celé probíhalo? Pojďte číst!

Loňským nejhorším zážitkem byla tříhodinový fronta u vstupu do stanového městečka přes poledne v tom největším vedru. Potom, co jsme zjistili, že městečko bylo vyprodáno (4000 stanů, omg!), rozhodli jsme se tomu tentokrát předejít a dojet o den dřív a strávit v něm už středeční noc. Přijeli jsme za tmy, tudíž fronta samozřejmě žádná a ještě jsme se pobavili u stavění stanu potmě (no dobře, já jen svítila baterkou :D). Jako naschvál nás ale v noci stejně čekal nejhorší zážitek z celého festivalu. Já, jakožto člověk, co potřebuje hodně a pořádně spát, nesnáším, když mě budí hluk, nemůžu usnout nebo se nedejbože probudím uprostřed noci! A co se nestalo? Ve čtyři ráno nás vzbudilo kácení stromů motorovou pilou pár metrů od našeho stanu a já měla pocit, že mi praskne hlava. Zatímco Darek jen doufal, že to ustane, já jsem řádně naštvaná vylezla ze stanu omrknout situaci a pohled na lidi, kteří zrovna vylézali taky s naprosto stejným výrazem jako já mě fakt pobavil. Tak si hasiči dokáceli několik stromů a my jsme pak nějakým zázrakem zase usnuli a ráno jen poslouchali info k tomu, proč to všechno - aneb drby se šíří rychle všude, jak známo!

Každé ráno jsme chodili do Karoliny, kde jsme se zchladili, upravili, najedli, napili a nakoupili nějaký mňamky na následující dny. První věcí bylo třeba zajímavý sušený maso (zajímavý, ale ne výborný, protože výborný teda podle mě chutná trochu jinak - třeba to modrý z RegioJetu) a ten opravdu nejlepší ledovej čaj, jakej jsem kdy pila, takže jsem si musela koupit ještě další a klasicky jsem odmítla ochutnat jakoukoliv jinou chuť - co kdyby nebyl tak dobrej jako tenhle, žejo!

Každý dopoledne jsme trávili ve Starbucksu - zásuvky na nabití telefonu a nejlepší chai latté! Zavedla jsem nám další zvyk a to ten, že kdo kupuje pití, nechává na kelímky psát něco originálnějšího než jen obyčejný jméno. Tím pádem jsem taky zjistila, že je pro baristy mnohem menší problém napsat "bejby" než napsat "Darek" :D 

Taky Vám musím prozradit, že jsme zase nebyli schopni odolat obchodům a tak se moje plány na šetření opět dost rozpadly. Ono by nestačilo, že jsme trávili každý dopoledne v Karolině, ale my jsme si museli zajet i do Avionu kvůli tamní Zaře, Bershce a Pull&Bear. K tomu tam ještě byla Sephora a já si odnesla červenej matující lesk (v článku o rtěnkách jsem psala, že si chci k tomu fialovýmu pořidit ještě nějakej, takže vlastně odškrtávám wishlist!), protože jsem zrovna měla červený Tomsky a přišlo mi, že tomu něco chybí a žádný výrazný rtěnky jsem s sebou neměla - jsem se chtěla pusinkovat přece! - ale s touhle jsem se mohla klidně i pusinkovat i pít drinky a jíst dobroty. Jen ten obří burger rtěnka nezvládla a měla jsem jí najednou všude, trapas :D Co jsem jinak pokoupila uvidíte postupně v článcích, spoustu toho už mám nafoceného. Na tomhle tričku je zrovna nejlepší nápis, kterej jsem bohužel v soustředění na tenhle face nezachytila!

Haha, třetina článku a pořád žádná fotka z areálu! Tak ještě tohle no, vzhledem k tomu, že v areálu jsme se stravovali naprosto strašně, zhodnotili jsme, že aspoň obědy bychom mohli jíst kvalitní a ne-fastfood. Každý den jsme tak čekali sto let frontu na to nejlepší sushi a hlavně to avokádový bylo teda do-ko-na-lý! 

Počítala jsem s tím, že budu celej festival nosit drdol, protože jakákoliv úprava vlasů ve stanu není uplně pohodlná a navíc to vedro a prach a všechno. Občas mám ale dny, kdy se v drdolu prostě necítím a to tak moc, že ho musím sundat, abych nebyla totálně protivná a otravná. Takže jsem to řešila tak, že jsem konečky zastrčila pod ramínka od podprsenky a chodila tak polorozcuchaná. A to jste zajisté potřebovali vědět v článku o Colours :D

Nejvíc fotek, co na kartě mám, jsou fotky tohohle kluka, protože se mi strašně dobře fotí a kdyby ho to tolik neštvalo, tak asi nedělám ani nic jinýho než cvakám cvakám a cvakám! Jinak když porovnáte tuhle fotku a tu moji předchozí, všimnete si, jak nevýhodný je někdy bejt malá - nevejde se Vám na fotku to ideální pozadí :D

Když jsme si s prvních dnech chtěli trochu orazit, zapadli jsme vždy do zóny Jack Daniels, kde byly ty nejlepší kóje se slunečníkama, sedacíma pytlema a navíc tam měli docela fajn drinky. Teda aspoň tenhle jeden byl docela fajn, jinak jsem tam neměla nic. Nějak jsem si odvykla na alkohol a neláká mě už ani jeho chuť natož to, že bych za něj měla vyhazovat tolik peněz. A celkově si mnohem radši užiju fesťák, kterej si pak budu pamatovat, než abych se budila s oknem a bolavou hlavou a celej další den byla jak mátoha do tý chvíle, než bych se napila znova. Možná divný, ale jsem to já..

V areálu byl opět stánek mojí oblíbený festivalový značky. Loni jsem na žádnej kousek neměla odvahu, ale letos jsem si tam pořídila rovnou dva. Jeden mi koupil muž a pokud tuhle značku znáte, tak v průběhu článku určitě uhodnete, jakej kousek to je a druhej jsem si po zdlouhavém zvažování koupila sama a říkám vám - je to pecka. Možná až moc velká pecka na to, aby se normálně nosila!

Když jsem každej den nachodili okolo dvaceti kilomentrů, bylo jasný, že ne vždy budem dobře naladěný a pak i moje rádovy vtipný obličeje vlastně vypadali tak trochu naštvaně :D všechno ale celkem rychle spravilo osvěžení z Uga, případně grilovaný oštěpek, na kterém jsem si maximálně ujížděla a pán, co je griloval a prodával, nás už druhý den dobře znal a ani jsem nemusela říkat, co chci. Asi k němu nikdo jinej nechodil 4x denně pro dva kousky :D

Užívali jsme si to, fakt! Dokonce i Dára se často usmíval a to já miluju nejvíc!

Letos jsme odmítly šetřit na jídle a domluvili se, že si dáme všechno, co budem chtít zkusit. Já jsem nutně chtěla vafli na špejli. S čokoládou samozřejmě. A jo, byla moc dobrá. Ale strašně moc nepraktická! Okusujte pocukrovanou vafli ze špejle, když jste spocení a všechen ten cukr opadává přímo na vás, takže se lepíte ještě víc než předtím! Eňoňuňo, fakt.Takže tu už jsem si znova nedala.

Miluju ten areál, fakt maximálně. Ještě jsem snad nebyla na žádným místě, který by mělo tak boží atmosféru. Ani se to nedalo zachytit na fotkách, to prostě musíte zažít a pohybovat se tam!

Hejhooou, here we go!

Your Life Sucks prostě!

Ani nevím, jestli jsem někdy využívala vyklápěcí obrazovku víc, než zrovna na Colours :D každopádně jsem ráda, že máme tolik společných fotek! #lovelovelove

Už by se asi hodilo říct i něco k hudbě, když to byl hudební festival, co? No... já jsem samozřejmě většinu kapel ani neznala, což je u mě celkem normální, když mám věčně zapnutý jedině rádio. Náš program teda dával dohromady Darek a musím říct, že nejvíc jsme si užili asi koncerty na těch malých podiích, kde nebylo narváno a mělo to celkově mnohem lepší atmosféru. Nejvíc se mi tam líbila Katarzia a její dokonale roztomilej hlas se super chytlavýma textama. Nejvíc mě šokovala skupina Hanba, což byl vlastně jen nepřetržitej řev a nakonec si zpěvák rozbil hlavu mikrofonem - jako fakt! - a z toho jsem se vzpamatovávala ještě další dvě hodiny! 

Na těch hlavních podiích jsme ale trávili asi nejvíc času no, tak už to prostě bývá. Taková Bjork mě bavila třeba deset minut a pak už mi to přišlo stejný a nehodící se na festival. Kasabian byly první, co mě docela bavilo a St.Vincent mě totálně znechutili, přitom jsem na ně pak četla jen samou chválu, tak nevím, asi jsem divná :D. Sobota byla ovšem přesně něco pro mě, nastartovali to mně-do-té-doby-neznámí Augustines a ti mě teda naprosto dostali. Hlavně u jednoho songu jsem jen stála a uplně zhypnotizovaně koukala a cítila se strašně dobře a uplně omáměně. Kdyžtak poslechněte TADY. Další na programu byli Rudimental a hlavně jejich Waiting all night je moje srdcovka (skrz první večery s mužem a tak, znáte to!) a na tu jsem si teda zatančila uplně maximálně. Hrozně jsem se těšila i na Clean Bandit, ale po třech dnech jsem byla v jednu ráno fakt totálně KO a střídavě jsem se snažila si potancovávat a střídavě mi padala hlava únavou. I tak se mi ale tahle partička strašně líbila a byl to správnej vrchol festivalu.

Místo, kde jsme hlavně loni leželi pořád byla takhle plážička. Vyhlédli jsme si tam "našeho barmana", co dělal nejlepší mojita a chodili jsme na ně i letos. Tentokrát jsme tam ale moc nevysedávali, protože tam neustále duněla pořád stejná muzika a byli tam takoví ti muži v tričkách s límečkem, co pokukovali po přiopilých tanečnicích v minišatičkách všude okolo a to nás moc nebavilo pozorovat..

Docela rychle jsem si uvědomila, že nějakej větší make-up nemá v tomhle vedru cenu. Navíc jsem hned první večer zahlédla slečnu, co mě totálně dostala - měla uplně bílej obličej, kterej jí barevně splýval s vlasama a neměla žádnej make-up kromě výrazný červený rtěnky - to mě fakt odrovnalo a protože s uplně nenamalovanejma očima bych se teda asi necítila, tak jsem od tý doby používala jen řasenku a tu novou rtěnku ze Sephory, co vydržela s mini úpravami celý den.

A tohle prosím není fotka sexuálních pomůcek, ale banán v barevné posypce a jahody v čokoládě. Bylo to nejlepší, co jsme si nakonec mohli dát, ačkoliv jsme tomu dlouho vzdorovali - u toho stánku totiž věčně nikdo nebyl (takže to logicky muselo být hnusný), bylo to drahý (tudíž možná škoda peněz) a navíc tam byly polský popisky (a polská čokoláda je přece hnusná!). Nakonec jsme ale měli pořád na něco chuť a volba padla na toto. Možná dobře, že až poslední večer, protože jinak bych to jedla furt, hlavě ty jahody, uaaaa!

No a v neděli odpoledne jsme ztahaní sbalili stan a odfrčeli do klidné a prázdné Olomouce, kde jsme oslavili naše dvouvýročí a konečně si pořádně odpočinuli, vykoupali se a vyspali se na posteli. Byly to pro mě hodně náročný 4 dny a stály mě strašnou spoustu peněz, čehož ale rozhodně nelituju, protože to bylo fajn a moc jsme si užili. Jen jsme se nakonec shodli, že přístě už pojedem jen v tom případě, že tam opravdu bude nějaká kapela, kterou toužíme slyšet.

Co vy, byli jste na Colours nebo Vás tyhle velký letní akce nelákají a jen si o tom počtete?