WEEKEND IN MILAN

PÁTEK

Budík zvonící ve čtyři ráno je něco jako noční můra a jediný, co mě z postele vytáhne je fakt, že se těším na letiště a na cílovou destinaci. Vyrážíme totiž na víkend do Milána, kam nás bere Tezenis. Tyhle výlety domluvený na poslední chvíli mě bavěj a beru to jako jedinou záchranu před totálním vyhořením z školních a pracovních povinností. Na letišti si užívám sojový latté z Paula a za něco přes hodinku letu přistáváme v Itálii. Většinu letu trávím nalepená na okýnku, protože je východ slunce a já jsem nic tak nádhernýho nikdy neviděla - modrá ostře přechází v tmavě růžovou, já cvakám Olympusem o sto šest a mám husí kůži.
Na letišti nás čeká odvoz na hotel, krásný auto s béžovým koženým vnitřkem s pitím a wifi k dispozici a já v duchu tleskám - tohle zatím vypadá skvěle. Ubytujem se v Uptown Palace hotelu a oproti očekávanému odpolednímu check-inu nás pouští do pokoje hned ráno a my bojujeme s myšlenkou jít se dospat. Hlad nám to nedovolí a vyrazíme do centra, které máme pár minut chůze od hotelu. Akčně usedáme do první hezký restaurace, aby nám bylo řečeno, že vařej až od dvanácti a že máme hodinku počkat. Naštěstí nacházíme i místo, kde nám udělaj lasagne už v jedenáct, jsou dobrý, ale servis příšernej - nevadí, přístě vyberem líp. Procházka centrem se zvrhává v obcházení Duoma, vánočních stánků (který jsou mnohem větší a rozmanitější než u nás), pozorování lidí fotících se s holubama a menšíma nákupama. Obchody jsou před den poloprázdný, tak toho rovnou využíváme. Já se zamilovávám do několika kusů v Pull&Bear a děláme obří vánoční nákup v Tezenisu, do kterého jsme v rámci výlet dostali dárkovou kartu. Objevuju taky ten nejkrásnější a největší Lush, jakej jsem kdy viděla a přemítám, co z těch věcí, co u nás nemáme, si odvezu jako suvenýr. Na hotel se vracíme oklikou a já se rozplývám nad nádhernýma budovama, který jsou všude okolo - a co teprve ty zelený terasy, nádhera! Dvě věci mi však dojem kazí - na každým kroku nám černoši vnucují žrádlo pro holuby, selfie tyče nebo tkaničky na ruku "free" - to jo, to určitě. Druhou věcí jsou bezdomovci před obchodama a restauracema, mají tam normálně matrace, deky, spacáky, pár věcí, obvykle i psa a prosebnou ceduli - u každýho mě napadne, jak to musí bejt strašný. Ještě za světla se vracíme na hotel, lezem pod peřinu a koukáme na film, po kterým okamžitě usínáme a nebýt budíku, tak spíme až do rána. Nakonec se vykopem aspoň do hotelový restaurace na večeři a za půl hodiny jsme zase zpátky v posteli. Nejvíc se těším na snídani a na to, jak to tady další den celý prochodíme.

SOBOTA

V devět ráno se hrabem z peřin, venku je krásně a my se nemůžem dočkat, co bude na výběr k snídani, nechávám si na sobě nový vánoční tepláčky a mezi těma ženama s Chanel náhrdelníkama jsem tam trochu jako blázen. Jídlo je geniální, nabírám talíř vajíček a slaniny, nechávám opéct tousty, beru croissanty a jogurt s ovocem. Slanej talíř pak opakuju a přidávám proscuitto s mozzarelou. Jó, tohle já můžu! Najedení na pokoji dáváme dohromady plán cesty na celej den - nejsme zrovna dvakrát připravení, ale užíváme si i to plánování na poslední chvíli. Předpověď hlásí jasno, ačkoliv se nám zdá, že se to za oknem nějak kazí - věříme ale radši předpovědi a odhlasujem si procházku na druhej konec Milána. Po prvních pár minutách spadne totálně bílá neprůhledná mlha a my nevíme, jestli se smát nebo brečet. Fotíme teda mlhu a pokračujem. Mapu nemáme, Kuba má dokonalej cit na to kudy máme jít a tak postupně najdem všechny místa znašeho seznamu. V krásným parku mě fakt zamrzí, že není hezky vidět, je to krásný místo a sluníčko by tomu dodalo třešinku na dortu. Tajně se smějem dvěma modelkám, co mají v parku "profi" focení a dělají různý nepřirozený pózy - třeba ve dřepu ruku za hlavu, zajímavý. Projdem celej park, na konci obdivujem vítěznej oblouk a přemýšlíme, kam na jídlo, protože jsme totálně zmrzlí a hladoví. Rozhodnem se dát na instagramovej tip na burgrárnu, kterou po chvíli najdem, vystojíme si frontu na místo a já taju nejen teplem ale i překrásným prostředím. Když mi pak na stole přistane burger s avokádem a sýrem brie nemám co vytknout a v duchu děkuju za tak dokonalej tip. Pěkně se tak rozsedíme a ven nás vytáhne až fakt, že mlha ustupuje a začínají být vidět sluneční paprsky. Jdem teda celou cestu zase zpátky, ať si to konečně-hezký-počasí užijem. U Duoma se stavím pro vánoční mikinu a nalákaná taškama Victoria Secret s nadšením hledám obchod. Zklamání mnou projede hned u vchodu - zase se jedná jen o voňavky, kalhotky na jednom stojanu a zbytek oblečení samozřejmě nikde. Zakazuju Kubovi mi kupovat "very sexy bikini" za 20 éček a náladu si jdu spravit pohledem na večerní náměstí s krásným stromem. Ten je ale k mýmu udivu to skoro jediný, co vánočně svítí. Vyhlídnutou kavárnu se nám nepodaří najít, zatímco Ladurée neodolám a kupuju nám na zkoušku pár makronek - jsem zvědavá, jestli si ten hype zasloužej nebo jsou stejný jako u nás. Na večeři se stavujem poblíž hotelu, dáváme si napůl smaženou kotletu a každej svůj dezert. Já volím tiramisu, protože jsem v Itálii přece. Zbytek večera trávíme ve sprše, kde se hodinu ohříváme a chvíli před spaním věnujem i učení.

NEDĚLE

Z postele se nám pro změnu nechce, to je ta moc těžkých neprůhledných závěsů, co způsobí, že i v devět ráno máte v pokoji tmu jak v pytli a tím pádem pocit, že je ještě noc. Těším se ale na snídani, kde chcem mít dost času, tak nakonec dost slušně makáme. Po snídani líně balíme, mlsáme ty značkový makronky, který nemaj chybu, upravujem fotky a s těžkým srdcem ve dvanáct opouštíme pokoj. Kufry necháváme na recepci a vydáváme se na posledních pár hodin do města. Moje míra trpělivosti a snášenlivosti cizích lidí tělo na tělo klesá na minimální možnou hodnotu a já každou chvíli očekávám svůj vlastní nervový výbuch. Ty davy jsou neskutečný! Nedá se jít vedle sebe, neustá do mě někdo vráží, kabelka mi padá z ramena a když mi několik černochů opět vnucuje bavlnky na ruku "for free" zvyšuju na ně hlas a na uklidněnou si jdeme nakoupit suvenýry do Lushe. Neodolám balzámu na rty, levandulovýmu krému a bombě Lord of Misrule, což je moje nejoblíbenější vůně na světě a v ČR ji ve formě bomby do vany nemají. Na další instagramový doporučení nás táhnu do Kiko a Kubovi se rosí čelo, když vidí tu armádu rtěnek a moje rozzářený oči. Naštěstí to přetrpí a já si vítězně odnáším rtěnku a lak na nehty. Poslední nákup uděláme v Bershce, kde si oba pořídíme kalhoty, co tady nosí skoro každej - takovýty volný s ohnutejma nohavicema. Každej tam nosí taky Vuittonky, který si teda bohužel nekoupíme, ale je jasný, že Miláno je opravdu mekka módy - tolik neuvěřitelně ledabyle vystajlovanejch lidí jsem snad nikdy neviděla. Oběd volím k smutku nás obou velmi špatně a v hezký restauraci se neorientujem v menu, který obsahuje jiný věci v italštině a jiný v angličtině, tudíž si nakonec volíme něco, co ani jednomu moc nechutná a je nám potom pěkně těžko. Stejně to pak ale vychodíme, prodíráme se davem ještě znovu do Ladurée pro dárky domů, vystojíme si frontu o 30 lidech a pak už naprosto vyčerpaní (hlavně z těch lidí) míříme zpátky na hotel. Tam na chvíli vytahujem učení a už nás vyzvedává odvoz na letiště, kde to jde raz dva a já při pohledu na Zara Home zapomínám na čas, beru do ruky snad uplně všechno a odnáším si Home Fragnance, které jsme si nejdřív všimlu na našem hotelu a pak skoro všude. Na poslední chvíli nastoupíme do autobusu, co nás má odvézt k letadlu a ten se co? Rozbije. Čekáme teda v tý kose na příjez náhradního a když už si myslíme, že jsou všechny nervy za náma, zjevíme se před maličkým vrtulovým letadlem a jdeme do kolen - to ještě lítá? Podle pohledů spolucestujících nejsem jediná kdo bojuje s nápadem počkat na jiný letadlo. Let ale nakonec přežijem, i když trvá sto let a v Praze padáme do postele totálně zničený.

Celej výlet hodnotíme naprosto skvěle, jsem strašně ráda, že jsem viděla další světový město, moje fashion-inspirace se rozrostla o spoustu kombinací, užila jsem si krásný chvilky s mým drahým a odvezla si domů skvělý věci.
No a já doufám, že se vám článek i fotky líbily! :)))

A na závěr vám přeju 

❤ NÁDHERNÝ VÁNOCE A CELÝ SVÁTKY ❤