VÍKEND V BENÁTKÁCH

Mám za sebou dva dny v jednom z asi nejromantičtějších měst na planetě, během kterých se vystřídalo snad všechno počasí, co si umíte představit. Bylo to výživný, dobrodružný a strašně super. Tyhle víkendový výlety maj něco do sebe, rozhodla jsem se, že příští rok budu pravidelně kontrolovat levný letenky a takovýhle víkendy si plánovat častěji a doporučuju to každýmu. Tentokrát jsem totiž chytla letenky tam za 1000,- a zpátky za 400,-, což se mi zdá uplně top. 

V Benátkách jsem nikdy předtím nebyla, Itálie mě v podstatě nikdy moc nelákala - nejsem ten pizza pasta typ, žejo. :D Nicméně na víkend - proč ne?! Tohle moje "proč ne" mi tejden před odletem trošku rozhodil fakt, že byla polovina města pod vodou, byly toho plný zprávy i sociální sítě. Trošku jsem se teda bála, jak tohle vlastně dopadne, ale protože přes tejden voda opadla, nebylo nakonec co řešit.

Přiletěla jsem za tmy a že by bylo ve městě sucho, to se teda rozhodně říct nedalo. Lilo jak z konve, snad v životě jsem tak hustej déšť nezažila. Voda v kanálech byla úplně po okraj, ale celý to bylo neuvěřitelně magický i v tom dešti. Fascinovalo mě, že jediná doprava tam je po vodě. Žádný kola, motorky, auta, nic. 

Už při večerní procházce jsme si vytipovali místo na snídani (Farini) a osvědčilo se nám tak moc, že jsme tam pak šli i na oběd a další den na kafe a sladký.

Celou sobotu nám počasí přálo. Dopoledne sice občas byla nějaká přeháňka, ale byly to takový rychlovky. Zároveň byl odliv, takže hladina vody výrazně klesla a laik by řekl, že už je nebezpečí zažehnáno. Protože původně mělo celej víkend pršet, neměli jsme moc připravenej žádnej program a tak jsme využili toho, že je hezky a místo nějakýho dlouhýho googlení jsme prostě jen procházeli město křížem krážem, fotili a užívali si atmosféru. Už během prvních dvou hodin jsem měla jasno, že sem nutně potřebuju i v létě, kdy to zas musí mít uplně jiný kouzlo.

❤

Přestože obecně jsou Benátky na občasný povodně připravený, ty poslední měly takovou intenzitu, že některý obchody to uplně nezvládly a v pár uličkách to vypadalo dost apokalypticky.

Tahle fotka skvěle vystihuje moment kdy se molo, na kterým jsme fotili, ve vlnách hnulo tak, že jsem málem sletěla do vody a urychleně jsem se pak přesunula zpátky na pevnější zem. :D 

Spokojenost level milion.

S čím jsem ale spokojená vůbec nebyla bylo naše bydlení. Přes booking jsme vzali nějakej apartmán, kterej podle fotek vypadal fajn, ale v reálu byl naprosto tragickej, byla tam zima, bylo to špinavý, maličký a vzhledem ke sdílený chodbě a díře ve dveřích i naprosto bez soukromí. Byla jsem z toho tak rozmrzelá, že jsem se rozhodla booknout na druhou noc něco jinýho a protože hned vedle byl hotel  s pár volnejma pokojema, přešli jsme vlastně jen o dům dál. Do vyvoněnýho, značně holčičího (:DDD)  pokoje, kterej měl úroveň a já se tak mohla uklidnit. :)))

...možná bych si na tu Itálii i zvykla! ❤

Večer se ale i přes stále nízkou hladinu vody začaly stavět tyhle vyvýšený chodníky a obchody a restaurace montovaly zátarasy. Na hotelu nám řekli, že přichází příliv a že ráno bude všude voda po kolena a ať si ještě skočíme koupit waterboots. Při pohledu na to, jak rychle se pak hladina zvýšila a zas byla až po okraj, jsme si s koupí docela pospíšili a já se dokonce těšila na to, že budeme mít dobrodružství. Naštěstí jsem měla zpáteční let až skoro v noci, takže jsem nemusela řešit ani to, že může být město zcela dopravně odříznutý, protože pokud je voda moc vysoko, přestanou jezdit lodě, aby vlny nepůsobily v zatopených budovách ještě větší škody. Naneštěstí se mi ale taky povedlo si na mokrý kachličce zvrtnout nohu a přes počáteční "to je v pohodě, to bude dobrý" jsem se celou noc budila se slzama v očích, jak mě při každým přetočení budila bolest. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že další den budu v holinkách, jsem z toho měla celkem depku. 

No a když jsme ráno šli na snídani - já kulhající v plyšovejch hotelovejch pantoflíčkách - čekal nás tenhle pohled. 

Tak jsem pak snědla ibalgin, nazula holínky, přes ně navlíkla ještě vysoký waterboots, protože jsem podcenila výšku holínek a vyrazili jsme do ulic. 

Myslím, že z fotek celkem jasně vyplývá, že mě to celý dost bavilo. :D

Majitele těhlech obchodů už asi výrazně míň...

A mně nakonec bylo celýho města fakt líto. Protože dlouhodobě udržitelný to rozhodně není.

Dlouhodobě udržitelný nebyly ani ty waterboots. :D Kubovi se jedna prošoupala po první hodině chůze a protože měl jen tenisky, byla jsem tak hodná, že jsem mu dala tu svoji a vyhýbali jsme se místům, kde bylo vody víc. 

No nevim, kolik bych vážila, kdybych byla v Itálii na erasmu já. :D

Výlet to byl každopádně uplně boží, Benátky jsem si zamilovala na první pohled a už teď se těším, čím dalším mi Itálie učaruje... Už totiž odpočítávám čas do dalšího letu.