2022, WHAT A YEAR

Tak jo. Pojďme si říct, že minulej rok už nejspíš článkama nedotáhnu, ale nemít roční shrnutí by nejvíc ze všeho mrzelo mě samotnou. Rok 2022 byl totiž konečně tím rokem, jakej jsem si přála, když jsem poslední noc v roce trávila s knížkou v ruce a myšlenkou, že jsem konečně dala přednost sobě a tomu, co vím, že je dobrý pro mě, i když mi u toho bylo smutno. Jsem pověrčivá a tímhle se mi to všechno potvrdilo ještě víc.

LEDEN

Začátek roku byl převážně pracovní. Zaprvé v Tastu a zadruhé s novou pracovní příležitostí, kterou jsem zvažovala tak dlouho, že se mezitím staly věci, co by nikoho nenapadly ani v nejdivočejších snech. 

ÚNOR

Únor jsem trávila víceméně doma. Po mnoha měsících odhodlávání jsem se totiž odhodlala k plastice víček a rekonvalescence nějakou dobu zabrala, pokud jsem nechtěla, aby se mě každej ptal, co se mi stalo. Roman Vaněk na kurzu vaření ale nikoho nezkoumá, tak jsem si k tomu hodila aspoň kurz vaření.

BŘEZEN

Na konci února začala válka - doteď je mi úzko, když to píšu a to jsme v týhle realitě už víc než rok. V tu chvíli ztěžknul svět a i v sobě jsem objevila typ strachu, jakej jsem nikdy v životě necítila. 

Snažit se fungovat dál jakoby nic se zdálo špatný, ale na psychiku to bylo jediný únosný a tak se dál pracovalo a občas i smálo. Díkybohu. 

A protože jsem měla naplánovanej výlet do Londýna na koncert Jamese Arthura, kam jsem chtěla vyrazit sama, byla jsem nakonec moc ráda, že se ke mně přidal Jakub. Strávili jsme tam spolu týden, na kterej vzpomínám taky dodnes a to už jsme tam od tý doby stihli zaletět znovu.

Narozeninovou večeři jsem měla přesně podle svého gusta a následnou oslavu s nejbližšími přáteli taky. A na přelomu měsíců jsem si ještě stihla odskočit s Klárkou na víkend na Sicílii, což byl můj nejrychlejší a nejnáročnější výlet, jakej jsem zažila, ale od tý doby chci na tyhle víkendový výlety vyrážet častejc. Jen se mi to teda zatím tak uplně nepovedlo. 

DUBEN

Duben byl opět v plném pracovním nasazení na hned několika projektech, já si to užívala na maximum a taky jsem na sebe po pracovní stránce začala být asi poprvé v životě pyšná. A byl to skvělej pocit.

S holkama jsem byly na filmu, kterej jsem v tu chvíli opravdu potřebovala vidět. 

Nejhorší Člověk Na Světě je film pro každýho, kdo tak trochu pochybuje, jestli je na správný cestě a jestli by náhodou už neměl být někde jinde a zanechal ve mně dost silnou stopu. Kdybych měla říct, co mě za celej rok ovlivnilo nejvíc, byl to nejspíš právě tenhle film.

KVĚTEN

Survivorem jsme žili loni stejně jako letos a tak jsme si sledování finále udělali opravdu hezký.

Poprvé v životě jsem měla humra!

Začalo zase moje oblíbený chatový období.

S našima jsme vyrazili po letech na rodinnou dovolenou k Gibraltaru.

Taky jsme stihli svatbu Jakubový sestřenice. 🫶🏻 A aby toho nebylo málo, stihla jsem ještě dva dny ve Francii na presstripu se značkou Klorane.

ČERVEN

Červen měl hodně pejsků, přátel, vysedávání na zahrádkách...

... a taky svatbu našich kamarádů, která nasadila laťku tak vysoko, že ji jen těžko někdo překoná. Kouzelný je hodně slabý slovo.

A taky byli Imagine Dragons a byli nejlepší na světě!! 🫶🏻

ČERVENEC

Červenec už pár let znamená dvě velký události - KVIFF.

A milovaný Colours of Ostrava.

SRPEN

Srpen byl po zásluze (a taky z nutnosti, přiznejme si) o dost klidnější. Jeho highlightem byl ME ZE festival plnej toho nejlepšího jídla, jaký jsem do tý doby měla a ani spaní ve stanu v bouřlivý noci mi zážitek nezkazilo a už se těším na letošní ročník.

ZÁŘÍ

Září pro mě bylo symbolem velkýho rozhodnutí a následně posledního Social Datu. Což bylo smutný a krásný zároveň a celkově mnou celej měsíc dost slušně mlátily emoce, jak už to asi u velkých životních zlomů bývá.

Uklidňovacího materiálu bylo ale dostatek.

ŘÍJEN

Tím rozhodnutím byla změna práce po šesti letech. A taky změna úvazku a tím pádem vlastně celýho životního režimu. Stala jsem se vedoucí oddělení sociálních médií v agentuře eVisions a přestože jsem na první dobrou o pozici vlastně zájem vůbec neměla, teď zpětně vím, že to byla nejlepší možná volba a že mě to nasměrovalo přesně tam, kam jsem potřebovala, abych se přestala cítit zaseklá.

Díky nové pozici jsem přišla o spoustu volného času, který jsem do té doby věnovala svým sociálním sítím a spolupracím a tak jsem většinu spoluprací postupně ukončila a nechala si jen pár nejsrdcovějších. Třeba právě s'Oliver.

LISTOPAD

V listopadu jsem se zjevně vůbec nezdržela zpátky a odkývala všechno, co šlo. Zaprvé jsem šla přehlídku plesových a svatebních šatů uprostřed vietnamský večerky, což byl hodně velkej (ale cool!) bizár. 

No a na influencerským eventu jsem si nechala po pár drincích píchnout ucho. A to jen proto, že nos nedělali... no, možná zpětně díkybohu. 

🫶🏻

Full time job mě (mimo spousty jiného, k čemu se tady snad časem taky rozepíšu) naučil využívat volnej čas naplno. A to jak na pasivní, tak i aktivní odpočinek.

PROSINEC

V prosinci proběhla naše tradiční rodinná Praha. 

Hodně slušnej vánoční večírek s mejma oblíbenejma holkama, kdy jsme protancovaly úplně celou noc.

Nouze nebyla ani o gastro zážitky. Třeba slavnostní večeři v SaSaZu, kterou jsme si s Adélou nadělily místo dárků a vyhodnotily to jako perfektní nápad, kterej budeme praktikovat i v budoucnu.

Nebo masopustní večeře v Etapě, která byla moc zajímavým zážitkem, na kterej ráda vzpomínám.

No a samozřejmě štědrovečerní večeře na naší chalupě, kde trávíme rodinný Vánoce už několik let a to, jak moc to miluju, mi došlo v ten jeden jedinej rok, kterej jsem strávila bez rodiny v Thajsku.

A Silvestr? Ten jsem po minulé zkušenosti opět moc ráda strávila doma. S legem, seriálama, talířema plnýma dobrot a Jakubem. 

A rok 2023? To už je zase jinej příběh, kterej si postupně všichni píšem.