LIVINGO PHOTODIARY

V úterý jsem oslavila svoje narozeniny, ve středu jsem celej den běhala po městě a zařizovala věci do školy, což mě stálo nervy aspoň na půl roku dopředu a včerejší den zabralo celodenní focení zimní kolekce Kari Traa. Dnes jsem nakonec zrušila všechny plány, co jsem měla a udělala si válecí den. No a konečně jsem se taky dostala k sepsání tohohle článku. Článku o několika naprosto skvělých dnech v Itálii se super partou. 

Hned první ráno nás z postele vytáhlo sluníčko a my jsme tak tušili, že se nám ta dlouhá úmorná cesta vyplatila. Nikomu se nechtělo dlouho polehávat, tak jsme se hrnuli do kuchyně na snídani a hurá na svah!

Byli jsme v apartmánu, takže pro tentokrát žádný hotelový snídaně, ale pěkně domácí ovesná kaše pro všechny. Mňam!

KT tričko, který je tím nejpříjemnějším a nejteplejším co mám a já si ho šetřila právě na tyhle hory. Kdybych tak věděla, že tady bude zrovna potřeba uplně nejmíň, protože...

...ještě v mezistanici bylo totiž 11 stupňů. A to jsem asi na horách nikdy nezažila :D Bylo to neuvěřitelný vedro!

Kromě tepla taky modro-modrá obloha a neuvěřitelný výhledy na všechny strany <3

Mlsání jsem si nemohli odpustit, obzvlášť odpolední zastávky na štrůdl, horkou čokoládu a aperol. To k horám prostě patří.

První den jsme strávili celej v Bormiu - přes den na sjezdovce a večer jsme se vydali do města, abychom ho viděli i z jiný stránky. Celkově to pro mě byl zájezd z uplně jiný stránky než jsem zvyklá - doteď jsem totiž byla na horách vždycky jen s rodičema a někým dalším, ale nikdy ne jen sama s nějakou partou. Což jsme teď byli a bylo to naprosto suprový.

V centru jsme nejdřív zapadli na večeři, kterou jsem snědla dřív než jsem si vzpomněla, že jsem jí chtěla vyfotit a venku už pak byla taková kosa, že vytáhnout ruce z kapes a něco fotit by mě zabilo. No, bylo to konečně do počasí, co čekáš na horách, co si budem povídat :D

A další ráno jsme vyrazili do Livinga, abychom to omrkli i tam, Nebo takhle, ostatní to tam znali, to pro mě to bylo poprvé. 

Miluju tuhle fotku!

Protože jsme na apartmánu neměli žádný extra zásoby, když jsem uviděla v restauraci mísu ovoce jako zákusek, neodolala jsem si a hodila jí na tác. 

Hospůdka, kde hrála muzika (dokonce vlastně DJ) tak, že snad byla slyšet po celým středisku, z dálky to tam vypadalo jako mraveniště a my jsme se tam na pauzičku samozřejmě stavili taky.

A já jsem si tyhle horký čokolády dala hned dvě, protože takhle dobrou jsem nikdy neměla. A takhle hezký středisko jsem nikdy neviděla. A tolik černejch sjezdovek jsem nikdy nesjela. A nikdy jsem nebyla tak spokojená se svojí horskou společností. A tak no.

#keepitreal 

Hledal kde bydlíme a to nešlo nevyfotit <3

Tohle moc random nebylo, uznávám. Ale byla to moje nejmilejší sjezdovka. Proč to sakra nemám na instagramu?!

A takhle krásný to tam bylo. Když jsem vyjížděla z tohohle místa, měla jsem problém dívat se pod nohy a soustředit se na jízdu. Což je na tý černý docela potřeba, žejo. Všude okolo to ale bylo něco tak překrásnýho, že mi to prostě dávalo zabrat. A tak jsem koukala okolo sebe, jela rychlostí světla strašně rychle a na závěrečný rovince měla husí kůži z představy, že se v tý rychlosti rozsekám, až se mi zasekne hrana (jsem jediná, kdo se na prkně bojí mnohem víc rovinek než sebeprudšího kopce?).

Dostatečně vyježdění jsme se v autě převlíkli do normálního oblečení a šli na procházku Livignem. Protože ty duty free obchůdky lákali už jen z vyprávění. Všechno jsem poctivě prošli, já se zamilovala do několika dalších Freddy modelů, přítel zase do několika Conversek, ale nakoupili jsme nakonec jen pití a dobrůtky, zasloužíme si pochvalu!

Poslední den jsme chtěli dopoledně jezdit a pak až se vydat zpátky domů. nicméně probudila nás hustá mlha a navíc jsme byli všichni uplně rozbolavělí a unavení, takže jsme vyjeli domů už ráno s tím, že si po cestě dáme nějakej výlet. A ten první byl ještě přímo v Livingu - mlékárna, která je vyhlášená svojí zmrzlinou.

Nechápu, proč jsem si dala jen jeden kopeček :((((

Naštěstí jsem aspoň dostala od ostatních ochutnat i jejich příchutě a teda... Pistácie byla asi největší nebe. A oříšek. A čokoláda. MŇAM!

Na cestu do auta jsme si koupili italský mazance (když byly ty Velikonoce přece!) a ze zbylýho mlíka udělal Kuba kakao. 

Další zastávku jsme si udělali v Garmischi. Z něj se hned stalo další místo, který mě naprosto okouzlilo. Nebe se totiž vyčasilo, takže bylo nádherně vidět až na vrcholky hor, lidi se vyhřívali na lavičkách, zahrádky restaurací byly plní lidí a tohle podhorský městečko mělo fakt nádhernou atmosféru. Myslela jsem, že tohle kouzlo mají jen přímořský města, ale tohle teda neměla kouzlo o nic menší.

Jako pozdní oběd jsem zvolila tatarák a zbytek cesty domů jsem se probírala fotkama, koukala s Kubou na Game of Thrones a spala. Teď bych nejradši dělala to stejný, jen ve vyhřátý posteli....
.....a vlastně víte co? Já se do toho vlastně hnedka dám. Jen si asi ještě s Kubou skočíme pro nějakou dobrou zmrzlinu! A vám radím to stejný a přeju krásnej víkend!