ČERVEN V OBRÁZCÍCH

Když chystám tyhle pravidelný měsíční shrnutí, vždycky si uvědomím, že není vůbec divný, že nic nestíhám a že si přijdu permamentně ve stresu. Protože ke svý teď už v podstatě full-time práci v marketingu si nejsem ochotná odepřít ani normální život, na kterej jsem byla zvyklá před nástupem do práce a nechci, aby mi uniklo víc akcí nebo času s mýma nejmilejšíma, než je nezbytně nutný. A tak věčně pracuju i po nocích a v neděli pak spím do dvou do odpoledne, protože se snažím naspat hodiny na celej tejden dopředu - moc to nefunguje, ehm. 

Díky bydlení na Vinohradech můžu občas seběhnout na vínový posezení na Jiřák. Tam je zahrádka na každým rohu, případně skvěle poslouží i lavička v parku a my si s Alex nad těma pár skleničkama odvyprávíme příběhy minulých dní. Jojo, takhle se mi to líbí. ♥

Protože nerada sedím celej den v kanclu, snažím se měnit svoje pracovní místa. Střídám tam Sunní kancly s těma blogerskejma v Hubu a navíc ještě kavárnama, protože občas potřebuju nakopnout nějakou dobrotou. Třeba jsem takhle objevila dokonalý lívance v Cobře, kde se mi zrovna píše naprosto skvěle. 

Bezstarostnou a uvolněnou náladu si občas snažím navodit outfitama. Zrovna tenhle zafungoval suprově a já se těším, až tuhle "divočinu" (= protože kytky s proužkama jsou pro mě fakt hodně velkej výkon) oblíknu zas.

Uplnou náhodou jsem objevila Manifesto ještě dřív, než se objevilo na každým účtu běžnýho pražskýho instagramera, haha. Tohle stylový místo je boží, a i když bych nejradši ochutnala všechno, ceny mě většinou nasměřujou k hranolkám z Fancy Fries, který jsou naprosto doko a oproti všem ostatním věcem nestojej majlant. 

Na výborný hranolky teda chodím i do Vnitroblocku. Celkově se staly hranolky a zmrzka takovými mými dvěma letními guilty pleasures.

Tady jedna fotka z edice - Domča zásadně nenosí deštník a proti dešti se chrání čepicema. 

A tady z edice - ukaž občas Kubu, ať všichni přemejšlej, jak to spolu vlastně máte. :D O:)

Možná, že těch guilty pleasures bude nakonec víc, než jsem si myslela...

A proto se taky chodí pořádně cvičit, že ano. 

Konečně jsem se v mojí stojkový challenge posunula o kus dál, zvládnu už opřenou stojku na jedný ruce (a vydržím v ní o pár vteřin víc než jen na cvaknutí fotky) a postupně se dostávám i na další mety. Občas mám krizi z toho, jak pomalu to jde, ale ve finále mě to baví a fakt se těším na ty výsledky. 

Akorát už mě ve Fitinnu moc nebavěj stroje a tak i tam zkouším stojky do aleluja. 

A v tý Cobře jsem taky dost často no. Ty lívance jsou prostě nejvíc! ♥

Všímáte si někdy, jak odlišně se tváříte, když vás fotěj různý lidi. Já si toho teď u sebe hrozně všímám a musím se tomu uplně usmívat. Jak ten pohled někdy mluví za vše. 

Jeden výlet s bobíčkama.

Do (nejen) mýho milovanýho Adršpachu. Tohle místo je prostě naprosto kouzelný.

Vidíte, někdy se i směje! 

♥

Ze skal pěkně zpátky do centra všeho dění. Prahu jsme totiž bráchově americký rodině museli ukázat taky. 

S mamkou jsem to námořnicky poladily. ♥

A druhej den pak v Cacau zkoušely novinky z aktuálního menu. Můj oblíbenej antipasto talíř totiž dostal jako bonus ještě hummus s pitou. Mňam mňam.

Hugo Spritz is the new Aperol. Minimálně pro mě teda jo. 

To říkám. :)))

A oxotea is the new iced latte. Haha, to uplně ne, ale občas ho za to kafe fakt měním. Osvěží totiž dokonale. A obsluha už si docela zvyká na ty naše požadavky na opláchnutou tapioku, protože to chcem mít fakt neslazený. I tak je to totiž mega dobrý, takže no need for added sugar. A jo, už se s tou angličtinou krotím, nevím, co mi je. :)

Mini outfitové okénko, ze kterýho to vypadá, že moje barevné spektrum je užší než kdy dřív. :D

O blogerský akce opět nebyla nouze. Třeba v Cacau nás učili vyrábět zmrzlinu a mohly jsme si pak s holkama ozdobit vlastní poháry. Vrhly jsme se do toho s nadšením, to je asi vidět z toho bordelu okolo.

Pracovní nebo popracovní pauzy ve Florentinu na kafi se staly tak nějak pravidlem. Milým pravidlem, na který se každej tejden těším, protože se tam ze všeho vypovídám. Navíc mě baví pozorovat lidi v těhlech hezkejch kancelářskejch prostorách a představovat si, co asi dělaj za práci.

Co se mojí práce týká, navštívila jsem třeba instagramovou konferenci Instameet. Sice doteď nechápu, v čem byla ta přidaná hodnota, která by stála za ty 3000,- za lístek, ale pro inspiraci akce pěkná. A prostory coworkingu OPERO teda naprosto doko. 

Dalším důležitým pracovním střípkem bylo Social Date, kterému jsem věnovala celej minulej článek. Tady v souhrnu ale taky nesmí chybět, protože jsem do něj směřovala velkou část práce za celej červen. 

Přednášela jsem taky v jedný z těch krásných kancelářských budov na Rohanským náměstí v Karlíně. Vždycky mě zajímalo, co za firmy tam je a jak to asi vypadá vevnitř. No, tak už to vím. :)))

Od marketingový práce se ještě na chvíli přesunem k tý blogový, k výběru těch nejlepších akcí, který jsem v uplynulým měsíci stihla. Třeba předváděčku nový Baťa kolekce. Opět cením hlavně prostor, fotoateliér patřící agentuře Bubble je naprosto skvostnej a nejradši bych v něm bydlela. 

Potřebuju. Protože perličky. Neasi.

To, co opravdu překonalo všechny aktuální blogerský eventy, byla dokonalá 4hodinová večeře s Notinem. Bylo nás tam jen pár a totálně si nás hýčkali. No jen se podívejte na to jídlo. Sushi bylo jako dezert (přičemž by nám to stačilo jako celý jídlo!), následovalo žebro s domácíma hranolkama a pak ještě talíř plnej dezertů. No co si budem, to hot body for summer se asi bude muset zase odložit na jindy. :D

Spojení MACu a Pauseterie dopadlo taky na jedničku a levandulovej gin s marshmallownem byl samozřejmě highlight celýho mýho dne. Ne-li rovnou týdne. 

Taky mi přišel tento boží balíček od samotnýho Petra Ludwiga, autora bestselleru Konec prokrastinace. Samozřejmě jsem čtení neodkládala na zítřek a pustila se do toho hned v ten den, co mi kniha přišla. NO FAKT!

Co se týká jídla, znovuobjevila jsem Nutric Bistro, kde vaří paleo stravu a maj všechno strašně-strašně-strašně dobrý. Pokud přejdete občasný zmatky, co tam někdy panujou a v případě rozvozu snesete nějaký to zpoždění, garantuju, že si skvěle pochutnáte. 

Skvěle si pochutnáte (dokonce bez těch zmatků) i v Grils v Karlíne, kam mě čas od času lákaj kluci z práce a odteď se teda nechávám asi zlákat pokaždý. Mňam.

Kuba odpromoval a slavilo se celej den!

No fakt, v Myšákovi jsme byli třeba 4 hodiny a ochutnali většinu nabídky. Zatímco vejce Benedict mě těžce zklamaly, na buchtičky myslím kudy chodím a nic lepšího jsem snad nikdy neměla. ♥

Víte, jak dobrý byly? Tak moc, že mi nestačila ta degustační porce, kterou jsem měla v "balíčku" k těm vejcím a musela jsem si dát ještě druhou porci zvlášť. Neskutečný, fakt. 

S Vojtou jsme nafotili fotky s dýmovnicema, který jsem strašně dlouho chtěla, ale pořád si nebyla jistá, jak na to. Z výsledných fotek vám nachystám celej článek, tady máte jen ukázku. Já jsem mega nadšená.

Mega nadšená jsem i z týhle svý investice. Takhle to svoje vysoký pracovní nastavení zužitkovávám.

Tadáá, tahle kabelka ke mě prostě dokonale sedí. Vždycky s sebou tahám milion věcí a sem se v pohodě vejde notebook, foťák, knížka i věci do fitka. A jídlo - prosím vás, začala jsem si občas i vařit!!!

 

Další vínová session na Jiřáku, tentokrát milovanej Cafefin, kde nás dávno všichni znaj.

A poslední střípky z června, rovnou z jeho posledního dne, kdy jsme pod touhou vypadnout na chvíli z města, vyrazili na výlet do Špindlu, kde bylo asi o 10 stupňů míň, než do kolika byl můj outfit a nohy mě z těch 20 kilomentrů budou bolej ještě pozítří. Ale tak aktivní odpočinek je taky odpočinek, žejo. 

Tyhle výhledy ale za ty tůry jednoznačně stojej. Nejen, že si při chůzi lesem krásně vyčistíte hlavu, tohle vám pak nahoře vezme dech. 

Pochybuju, že jste někdo došel až sem, ale pokud jo, tak se s váma loučím a těším se zase u dalšího článku. ♥ Papapa.