VÍKEND ZNAČKA IDEÁL

Některý dny se člověk zastaví až večer v posteli a usne pár minut (nebo vteřin?) potom, co si konečně může dovolit vypnout hlavu. Je jedno, jestli celý dny sedíte v kanceláři nebo jestli lítáte z místa na místo. Jestli koukáte do počítače nebo lidem o očí. Soustředit se na svoje činnosti musíme každej, ať děláme cokoliv. A někdy toho každej máme víc, než je reálný dlouhodobě zvládat. Vy víte, že mě pracovní vytížení baví (a že vám pořád dlužím ten článek o tom, proč už pravidelně nesedím v Sunu a co vlastně dělám teď.)! A taky víte, že v posledních měsících neřeším o moc víc než práci a byt, protože na víc jsem neměla kapacitu. Na dotazy o  room-tour respektive byt-tour odpovídám hromadně tady - bude, ale asi až za pár měsíců. Vybavit holobyt o několika pokojích není záležitost pár týdnů. Věci kupuju postupně, postupně je montuju a postupně se zabydluju. A tenhle víkend... Tenhle víkend byl prvním, kdy jsem se tam cítila jako doma.

Totálně šťastně a doma. Nemůžu se toho pocitu nabažit. Přitom ten víkend byl uplně obyčejnej. Ale neobyčejně obyčejnej. Nedělala jsem nic speciálního, nebyla na žádný akci, nelítala po městě. V pátek večer jsem si střihla několikátej výlet do Ikey a udělala nákup, kde bylo víc kytek než krabic a to byl první bod, co mě uplně rozveselil. Konečně se dostávám k tomu, kupovat nejen funkční věci, ale i jen vyloženě hezký a na efekt. 

V sobotu ráno mi přijeli na hlídání pejsci. Brácha si je mohl nechat v Hradci, ale to já nedovolila, já jsem si je vyžádala rovnou na tejden. Protože jsem věděla, že si ten tejden s nima strašně moc užiju a ty dva uplynulý dny mi to potvrdily hned několikanásobně. Neříkám, že ráno skáču radostí, když musím v županu rozespalá do tý zimy venčit, ale tohle jediný negativum vyváží všechno to ostatní - co vyváží, samozřejmě převáží, hned! Všechny ty láskyplný chvíle, kdy se v posteli tulíme, kdy po mě radostí skáčou, kdy se všichni válíme v sedacím pytli a děláme blbosti, kdy lítaj v oboře ve spadaných listech, seznamujou se s dalšíma pejskama a jsou tak šťastní, že to na mě přenášej. Najednou ta zima člověku vůbec nevadí. 

Mami, ano, Tobínek je v kufru. Andy tam byl taky, ale nenechal se zastrašit zvednutou područkou a skočil dopředu, aby se mohl válet na pověšeným kabátu. Vlastně nic překvapivýho. :D

Vařila jsem. VAŘILA JSEM. Chápete to? Já, která si k tomu vypěstovala v garsonce totální odpor a radši se naučila jíst míňkrát denně a objednávat všechno přes Wolt. Když jsem pak zjistila, že mi do novýho bytu Wolt nejezdí, málem jsem to obrečela. Tím spíš, když jsem přes měsíc neměla kuchyň. Tak jsem chvíli žila na konzervách tuňáka a zmrzlině. No a teď, když už mám i funkční lednici, jsem se v tý kuchyni začala zase cítit dobře. Vařit jen tak sama pro sebe asi s žádným velkým nadšením nikdy nebudu, ale jinak je to boží. A hlavně už mám zase uloženo spoustu receptů na dobroty, co chci vyzkoušet a zdravý dorty, co chci upéct. 

Po dlouhým doléčování se z nastydnutí v Thajsku se zas konečně dostávám do sportovního režimu. Občas fitko, nově tancování, brzo zas box a taky bych zase chtěla přidat běh. 

Přes víkend mi to centrum města vůbec nechybí. V týdnu jsem tam pořád. A dřív jsem tam obecně byla pořád, nechtěla jsem bejt doma, mít klid, nic-nedělat. Teď jsem vytáhla paty jen na psí procházky a do botanický zahrady, kde je ve Fata Morgáně nová expozice. Džungle, která mi na pár minut připomněla Thajsko a donutila mě přemýšlet, kam budou směřovat moje další cestovatelský plány. Každopádně to tam byl balzám na duši, jako vždycky všechny zelený prostory. 

Jak říkám, nedělala jsem vůbec nic výjimečnýho a přitom to pro mě bylo výjimečný uplně celý. Protože "doma" jsem se dlouho nikde necejtila. Rozhodně ne v Praze. Tak jsem to s váma chtěla sdílet a doufám, že máte za sebou taky takovej víkend. Nebo že už si plánujete udělat krásnej ten další.

Protože vyrazit na procházku, uklidit byt, vařit a koukat na seriály je krásnej program.