LEDNOVEJ MÓD

Leden se nám přehouplnul do druhý poloviny a zatímco mám na jednu stranu pocit, že jsem od návratu z Thajska stačila sotva párkrát zamrkat, mám tak trochu pocit, že je ze mě jinej člověk. Jako není, že jo, ale pocitově... Uplně klidnej. Usměvavej. Spokojenej člověk. Všechny ty zmatky co ve mně byly, zpochybňování všech mých voleb a utíkání před sebou samotnou, všechno je to pryč jak lusknutím prstu. Jakoby všechny ty moje bubliny praskly ve chvíli, kdy se městem rozeznělo bouchání novoročních ohňostrojů. Tak moc jsem chtěla, aby už ten rok byl za mnou a abych začala znova, přitom to vůbec nebyl nijak tragickej rok, jen...jinej, asi. Svým způsobem jsem si dala jako předsevzetí, že se srovnám. Že se naučím nadechnout, zpomalit, rozhlédnout se okolo sebe a nejednat pod návalem emocí. Že budu konečně něco budovat.

A tak buduju. Ve dne (pravda, někdy i v noci) pracuju, abych si vydělala na věci, co mě dělaj materiálně a jídelně (:D) spokojenou. Svoji práci zbožňuju, každou její část - a že jich je. Vím, že jsem konečně tam, kde chci bejt. Uspokojuje mě to na všech frontách, nejen na tý materiální, ale i tý seberozvojový a to je ve finále nejvíc. Po večerech navštěvuju Ikeu a vytvářím si domov, kterej po nocích stloukám a vrtám dohromady. Čtu si o pokojovkách, aby jediná hezká zeleň u mě doma nemusela být ta umělá. Začala jsem chodit tancovat, protože to bylo to, čemu jsem se díky vlastnímu studu dlouho bránila. Místo drinků na párty piju víno doma a koukám u toho na Netflix. Trávím čas s lidma, co za to stojej a je mi strašně dobře. 

Dřív jsem spoustu věcí dělala z pohodlnosti, ze zvyku a v hlavě měla blikající kontrolku, že mi tohle přece nestačí. Že je to málo. A teď? Miluju všechno, co dělám. I když občas plavu v tom, jak na to. Jakým směrem vést blog, jak fotit, jak nastavit promo, jak směrovat prezentaci klienta, jak si říct o to, co chci. Už ale nejedu žádný svý komfortní zóny. Chci zkoušet nový věci. Učím se. Ptám se. Komunikuju. Omlouvám se a děkuju. 

Tak... děkuju. Za všechny ty možnosti, co mám.