KVĚTEN V OBRÁZCÍCH

Máj začal Majálesem, přesně tak, jak to má bejt. Letos jsem nešla na ten pražskej, ale na svůj domovskej v Hradci. Tam to pro mě má stejně největší atmosféru, protože jsem na něm byla během gympláckejch let tolikrát, že bych to ani nevyjmenovala. Dostala jsem navíc speciální pozvání od CCC, se kterým dlouhodobě spolupracuju a měla jsem tak lístek nejen pro sebe s Kubou, ale i pro mamku a taťku, kteří šli s náma a společně jsme si to užili hlavně na baru CCC, kde měli cool čajový drinky. Pozdě večer už jsem z týhle partičky tak nadšená nebyla (:DDD), protože se mnou odmítali pařit na Bena, kdy já jsem byla pěkně rozjetá a chyběly mi tam kámošky, co by si to užily se mnou. Tak uvidíme, jestli dám letos nějakej fesťák v holčičí partě, doufám, že jo. ❤

O vlasy se mi postarala moje Martina, která si teď nové otevřela vlastní salon (Hair by Martina), takže už se těším, až se za ní zase stavím a o outfit celkem tradičně Answear. A botky samozřejmě CCC. 

Jestli jsem nějakým místem v Praze uplně posedlá a nejradši bych tam byla ne každej tejden, ale několikrát tejdně, je to vinice v Botanický zahradě. Je tam totiž naprosto kouzelnej výhled, atmosféra, vynikající víno a všelijaký dobroty. Umím si představit, že kdybych bydlela hned u toho, chodím si tam každej den číst nebo psát deník. Fakt je to bomba, dejte na mě a stavte se tam někdy. O víkendech se tam můžem navíc dost pravděpodobně potkat. :D

A je to dog friendly, stejně jako celá Botanická, takže i s pejskama jsem tam jednou (a rozhodně ne naposled) vyrazila. 

Overal je z Lindexu, mimochodem, vybrala jsem si ho na fashion week, kam jsem nakonec zvolila jiný kombinace a užívám si ho teď. Jen kdyby ty overaly nebyly tak strašně nepraktický na záchod!

Klárka - tu jste tady mohli už párkrát vidět. Je to přítelkyně Kubovýho bráchy a jedna z mých nejbližších kamarádek. ❤

Odstartovala taky sezóna zmrzliny. Za mě existujou venku jen dvě zmrzlinárny, kterým NIKDY neodolám - Créme de la créme a Rollsbros.

V květnu jsem se taky konečně hecla a pořádně se pustila do sportovních aktivit. Souvisí to samozřejmě s tím, že jsem se tak nějak od Ameriky cejtila ve svým těle uplně hrozně a to až tak, že se mi s tím ani nechtělo nic dělat a dál jsem jedla prasárničky a fňukala. Naštěstí jsem se docela rychle vzchopila a celej květen jsem dost poctivě makala. Třeba boxovala...

...což mi dává dost zabrat.

Chodila do klasickýho fitka, protože s činkama mám takovej love-hate relationship, buď mě hrozně bavěj nebo jsem z nich totálně otrávená a teď zrovna jsme v tý lepší fázi vztahu. :D

Ale ze všeho nejvíc jsem asi byla ve Vnitroblocku, respektive v Sectoru. Bylo tam několik začátečnických lekcí, kterých jsem musela využít a zamilovala si díky tomu to tancování ještě o kus víc. 

Chodím na MTV dance...

...a taky na heels dance. Pořád si tam teda občas připadám jako blázen, ale už dlouho mě něco tolik nebavilo. 

No a taky běhat. Tady to byl zrovna běžeckej trénink jako příprava na závody - půlmaraton a štafetu, co mě čekaj. Půlmaraton nakonec asi budu muset zrušit, protože jsem na antibiotikách a dát hned potom tělu takhle zabrat není uplně chytrej a zdravej plán, ale štafeta je jen o pár dní pozdějc a na tu se teda teď těším o to víc. V nejbližší době budu dělat na Instagramu soutěž o dvě místa ve svý štafetě, tak doufám, že to se mnou a s Kubou někdo dáte - 5km každej, pohoda! 

A v Hradci Extrifit. Ten novej je regulérně nejhezčí a nejlepší fitko v jakým jsem kdy byla.

Dokonce jsem dala i jeden závod. Táta mě vyhecoval k Běhu pro pamět národa a já jsem si ho nakonec fakt zaběhla. 10km, já v Praze, táta v Hradci a celý startovný sloužilo k účelu, aby mohly být natočeny a uchovány další a další příběhy válečných veteránů a bojovníků za svobodu.

Chci vám taky ukázat tyhle 3 záběry Tančícího domu, kterej jsem si takhle po večerech (pracovně) fotila a jsem z výsledku dost nadšená.

A když už jsem u těch večerních aktivit... Květen mě hezky probral i co se akcí týká a občas jsem někam vyrazila, což byla příjemná změna. Ty naše holčičí vína, co se občas zvrhnou v Groove mám ráda. Moc ráda.

S Alex jsme ale poprvé otevíraly samy sobě zakorkovaný víno a trvalo nám to asi hodinu i s tutorialama na youtube. Slušný. :D 

No a některý večery vypadaly takhle! #bydlenka

A některý dny zas takhle, haha. #laskyplno

Každopádně hlavní květnovej highlight - vrátila se mi Alexa! ❤❤❤

No a někdy to bylo opravdu jen o jídle. Po sto letech se znovuotevřelo patro v Myšákovi a s ním i kuchyň. Takže buchtičky. Údajně ty nejlepší v Praze. Nejlepší sice podle mě byly od toho minulýho kuchaře, ale stejně nevím, kde bych si teď dala lepší než tyhle, takže... schváleno!

Co je oproti tomu dost smutnej příběh je to, že z Vnitroblocku odjeli Booze & Food a tím pádem je konec těm výborným hranolkám a burgerům, na který jsem tam s takovou láskou chodila. Ještě teď jsem z toho smutná a jsem zvědavá, jestli se tam objeví nějaká podobně mňam náhrada.

S mamkou jsme taky daly naše pravidelný rande v If Café. S mamkou, která jede už snad rok na keto-dietě. No a If Café je pravděpodobně jediný místo, kde od toho odhlídne, protože má chuť vyjíst celou vitrínu. A to fakt. Je schopná ochutnat jeden dort a ještě než ho dojí, už je u tý vitríny znova a vymýšlí, co si dá ještě. A co už se do ní nevejde, to vezme domů "tátovi". No nedivím se, ony jsou ty dezerty opravdu naprostý nebe v puse a tak taky vždycky nějakej vezmu "Kubovi". (A pak mu ho půlku sním, jak jinak.)

U IF Café ten hype naprosto chápu, což se ale nedá říct o Kavárně, co hledá jméno a jejích benediktech, který jsou profláklý napříč Prahou. S Kubou jsme na ně teda zašli a ani jeden z nás nebyl nijak nadšenej, znova si je určitě nedáme.

Z čeho jsem zase byla uplně nadšená je Café Letka a tyhle vafličky. V Letce totiž uměj sladký snídaně a to mnohem líp než ty slaný, takže až tam někdy zavítáte, vzpomeňte si na to. Ty slaný jsou většinou takový nijaký, ale sladký? To je totální bomba. A taky se tam krásně pracuje.

No a kombinaci dokonalýho sladkých a slanýho maj kavárně Tvoje máma, která je mým největším květnovým objevem a totální jídelní láskou. Jsou známý buchtama, který jsou - nečekaně - jako od mámy a teda musím potvrdit, že jsou boží a pravděpodobně si nezvládnete vybrat jen jednu. Doporučuju ale i klasický snídaně, kafe nebo třeba víno. Maj všechno a všechno je skvělý.

Cafefin mám oproti tomu ráda už sakra dlouho, přestože se do něj už moc často nedostanu, když už na Vinohradech nebydlím. Občas ten "výlet" ale stojí za to. To asi vidíte sami! :)))

Vlastně ještě jeden objev mám. Oh Deer Bakery. PANEBOŽE. PROČ JSEM TO VŮBEC ZKOUŠELA?! Myslela jsem si, že kombinace donutu a croissantu nebude nic pro mě, že to bude zbytečně sladký a mastný a nevím, co všechno. Místo toho jsem byla v totální chuťový euforii a jestli mám teď na něco chuť opravdu skoro každej den, jsou to právě jejich cronuty. Ještěže je maj věčně vyprodaný a já mám smůlu.

Brambory v popelu a oblíbená Eska.

A aby zas Hradec nepřišel zkrátka - to jediný, co v něm VŽDYCKY stojí za návštěvu - To je bistro.

Když už jsme u toho Hradce... Můj oblíbenej foto-spot a zároveň místo, kde jsem strávila týdny času psaním všech možných školních prací a učením se na maturitu a pozdějc i státnice.

Poslední chuťová euforie, kterou musím za květen zmínit je z Bistra Kaprova. Tam jsem byla poprvé, protože takhle drahý místa v běžný dny uplně nevyhledávám, ale je to tam naprosto nádherný a tohle byl bez přehánění nejlepší salát jakej jsem kdy měla. Asijskej s kachnou a kešu oříškama. 

O to lepší to celý bylo, že jsem tam měla schůzku s Markétou z Karla, která mi donesla krásný dárky a udělala mi obrovskou radost. Toaletní taštička Karl? Repráček Karl? BO-ŽÍ.

Jednu obří radost jsem udělala i já sama sobě. O:)

Letos jsem byla rozhodnutá koupit si nějaký pantoflíčky a s Alex jsme mi vybraly právě tyhle Fendi. Jednoduše kombinovatelný, neokoukaný, pohodlný a barevně přesně takový, jaký jsem si vysnila.

V květnu nebylo moc blogerských akcí. Některý se totiž rušily kvůli počasí, protože měly být venku a celkově to bylo po týhle stránce mnohem klidnější, než je červen, kterej je naopak akcema nabitej - a já už se teda nemůžu dočkat. Nicméně tady mám aspoň fotky z představení nových rtěnek Mac, kde jsem se potkala s holkama, skvěle jsme se najedly a pak si každá našla svůj novej oblíbenej odstín.

Mamka se mě po týhle fotce ptala, jestli jsem si byla nechat dělat pusu a jestli to není trošku moc, haha. Přitom mi jenom slečna vizážistka výraznějc přetáhla konturu nad moje rty a celý mi je tím zvětšila. Rtěnky jsou matný, ale přitom vůbec nevysušujou a jsou na puse příjemný, což u matných není ani zdaleka samozřejmost. Taky se vůbec nedrolej a nehrozí, že vám zmizí z prostředku rtů a na krajích zůstanou jen kontury. 

Tejden jsem měla v Praze pejsky, což vám asi nemohlo uniknout, protože jsem je na Instagram fotila denně. Už brzo v tom budu pokračovat, protože našim se blíží dovča a já si ten psí tejden zase zopáknu, jupijou. 

Ňuňuňu. ❤

Takhle jsme spolu vysedávali na sluníčku na balkoně.

A takovejhlema smutnejma očima se pak loučili. :(((

Konečně taky přišla sezóna pro Vespu. Miluju na ní jezdit Prahou a jestli vidím na Kubově blížícím-se-Erasmu jeden jedinej pozitivní aspekt, je to právě to, že Vespu dostanu do péče já.

Tady ukázka z pracovního focení pro Costu - což mi opět připomíná, že je nejvyšší čas na ten článek o práci. Dlouho jsem to odkládala hlavně proto, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem na správný cestě a teď - fanfáry tadáááá - jsem 100% sama svým pánem, nejsem nikde zaměstnaná a řeším si svoje klienty sama. Na jednu stranu mě to hrozně děsí, ale taky hrozně baví, takže mi držte palce. A já to co nejdřív konečně sepíšu - všechno, co bylo, co je a co doufám bude. 

Jeden z mých klientů je třeba Samui Spa. Asi k tomu nemusím dodávat nic jinýho, než že už se tam zas hrozně těším. :D

Jednou z mých prací je samozřejmě i blog a jestli něco maximálně vítám, tak možnost se něco přiučit - ať už jde o kreativní formáty, tak i o celý pozadí a fungování webu. Takže jsem byla třeba na přednášce o SEO nastavení a optimalizaci blogu a doteď z toho čerpám a zjišťuju si, co bych mohla mít nastavený líp.

Tohle byl doufám můj poslední outfit do chladnejch dnů. Musím ale uznat, že jsem se v něm cítila hrozně dobře (můj oblíbenej oxymorón :D) a protože jsem trávila den s mamkou, přemluvila jsem ji i k pár fotkám (níž), který se jí moc povedly a já ještě jednou děkuju!

No a tady už konečně letně!

Turistky :D

Nová položka na wishlistu? :)))

Květen byl vlastně taky závěr týhle velký éry. Miluju seriály, který chytnou celej svět a točí se pak toho kolem nic tolik, že nad tím zůstává rozum stát. K týhle fotce ještě jedna věc - nekupujte si Donuters, s dobrejma a poctivejma donutama to nic společnýho nemá! :(

Tady ještě moje oblíbená snídaně z krabiček My Chef Kitchen (stále platí sleva 10 % na libovolně dlouhý menu - info v článku tady).

Tady jsem zas měla obrovskou chuť na opečenej banán s kešu máslem, haha.

Před a po z řas. Chodím k Andree Jirků na Hradčany a jsem nejspokojenější na světě. Má takovej minisalonek a já si tam vždycky odpočnu - dost často regulérně usnu - a ty řasy jsou podle mě krásně přirozený, nic na první pohled zřejmýho a přehnanýho.

Jedno selfíčko jako důkaz - přirozenejch řas i tý mojí celkový spokojenosti teď.

No a na závěr...: 

:DDDD