VÝZVY, WAKEBOARD A #PROJECTCOMEBACK

U někoho je čas na výzvy kdykoliv a u někoho na ně přijde čas ve chvíli, kdy se cítí znuděně, nepohodlně nebo zrovna neprožívá sluníčkový období. Je v podstatě úplně jedno, jak to máte vy, protože přečíst si o výzvách někoho jinýho je podle mě inspirativní vždycky. Tak se se mnou dnes pojďte podívat na ty moje. Na to, co jsem si zas umanula, co se mi přes léto povedlo a taky co se mi nepovedlo a jaký to má teď následky. 

Článek vznikl ve spolupráci s Runczech.

BĚŽECKÝ ZÁVODY

To už u mě musíte znát. Běhat si jen tak sama pro sebe, na to mě nikdy moc neužilo. Až s účastí na běžeckejch závodech mě to začalo opravdu bavit. Začala jsem mít důvod k výběhům, kterej nesouvisel s tím, "že bych tím mohla něco shodit". Protože přesně tenhle důvod vás podle mě nemůže sám o sobě udržet u žádný aktivity. Musí vás to opravdu bavit nebo to musí mít nějakej pořádnej cíl. Za mě jsou tím cílem závody a zlepšování výkonů na nich. Vím, že na závodech se vyhecuju k ještě lepším výkonům než když trénuju sama, takže pokud mám na ně natrénovano, je ten závodní výsledek uplně super a ze mě cákaj endorfiny ještě několik dalších dní. A když náhodou zrovna moc natrénováno nemám, jako tomu bylo v případě posledního závodu, kterej se běžel začátkem září, dám si aspoň nějakou pořádnou výzvu a vím, že jsem beran a že prostě udělám maximum, abych to zvládla. Adidas Běh pro ženy byla 5km dlouhá trasa večerní Prahou, která se postupně rozsvícela a byl to jednoznačně nejkrásnější závod, jakej jsem kdy běžela. 

Neměla jsem vůbec natrénováno. V srpnu jsem byla běhat tak pětkrát. Nechtělo se mi totiž dělat vůbec nic, snažila jsem se si jen užívat léto, neřešit moc svý emocionální rozpoložení a být pořádně někde venku s lidma. S tím se logicky pojí tak trochu nezdravej životní styl a pak se logicky moc dobře neběhá. Nicméně dva týdny před startem jsem si řekla, že to takhle nemůžu nechat, srovnala jsem se, začala zas kvalitně jíst a cvičit. Navíc jsem se ještě rozhodla, že vyzvu Míšu, která závod nikdy neběžela a v podstatě ani venku snad nikdy neběžela. :D Ukázalo se, že to bylo skvělý rozhodnutí, protože jsme nakonec byly vyhecovaný obě. Takže to je i jedna z mých rad - nebuďte na to sami. Jedna věc je vyzvat sám sebe a druhá je vyzvat i někoho jinýho a vzájemně se podporovat. My jsme si to s Míšou obě hrozně užily. Ona zaběhla svůj první závod a dokonce se super časem a já... já zaběhla svůj nejlepší čas v životě. Přesto, že jsem neměla natrénováno. A víte, na co jsem se při samotným běhu těšila nejvíc? Na ten pomeranč v cíli?! To je highlight každých závodů. :D

Říkám to pokaždý, ale pojďte do toho. Není náhoda, že závody běhá čím dál víc lidí. Je to fakt droga. I letos se ještě pár závodů běží a TADY najdete i rozpis na celej další rok!

WAKEBOARD

Wake byla moje výzva letošního léta. Že ten park v Hradci je jsem věděla ... pár let. A že to chci vyzkoušet jsem věděla podobně dlouho. Jen se k tomu ne a ne odhodlat. Když se mě pak koncem července kamarád, co už nějakou dobu jezdí, zeptal, jestli se nechci přidat k jeho partě a konečně to vyzkoušet, chytla jsem se příležitosti a šla na to. Celou cestu z Prahy jsem sice byla uzlíček nervů a když jsem se obouvala, bylo mi regulérně špatně, ale jakmile jsem si prošla těma prvníma jízdama, kdy jsem sebou neustále mlátila do vody popředu-pozadu, než jsem přišla na to "jak na to", věděla jsem, že je to láska. Že přesně něco takovýho jsem potřebovala najít. Něco novýho, co mě chytne a nepustí. Na wakeboardu je super, že s každou návštěvou na sobě vidíte obrovský zlepšení a ten progres je fakt rychlej ve srovnání s čímkoliv, co jsem kdy vyzkoušela. 

Po dvou týdnech jsem si rovnou pořídila i vestu a helmu a jakmile se ochladilo, tak i neopren. Všechno si sice můžete půjčit v půjčovně i s prknem, ale víte jak, já chtěla hezký a svoje. A na prkno dojde hned další sezónu. Ta letošní už totiž končí. No a já si dva týdny zpátky dala výzvu, že do konce sezóny zkusím aspoň dva triky, že přece nebudu pořád jen jezdit dokola a překážky objíždět. Abyste si nemysleli, někdo je schopnej ty překážky zkoušet, když na tom stojí podruhý v životě, ale já jsem na sebe opatrná a na takovýhle věci si troufnu až ve chvíli, kdy už se cítím jistě.  Tak jsem se teda konečně rozhoupala na bednu, kterou už zvládnu sjet a ve většině případů z ní nespadnout a další krok pro mě byl skok. Nejdřív jsem si trénovala skoky jen tak na prázdno na vodě, abych věděla, jaký ty dopady jsou. Pak jsem zkoušela startovat náskokem a protože už se fakt blížil konec sezóny a začínala bejt taková zima, kdy už ani ten neopren nebyl moc velká záchrana, zajela jsem si na wake na Džbán v Praze, kde je jen dvousloupej vlek = jezdíte tam a zpátky a jste tam jen vy a nikdo jinej - abych se ten skok fakt naučila. Když totiž spadnete v Hradci na velkým vleku, musíte odplavat, zout se, obejít rybník, vystát frontu a pak teprve jedete znova. Když spadnete na dvousloupým vleku, operátor přijede hrazdou nad vás, vytáhne vás z vody a rovnou jedete dál - a to se potom trénuje dobře, žejo. Tam jsem si teda skoky vyzkoušela poprvé a minulej víkend už jsem si je dávala v Hradci - bez pádu. A s největším štěstím v očích, že jsem tu svojí další výzvu zvládla. 

#PROJECTCOMEBACK

Poslední část doplňuju hlavně fotkama z boxování, který dost dobře ilustrujou Project Comeback, kterej vám chci představit. Jak si asi umíte přeložit, jde o nějakej návrat. Konkrétně návrat do formy. Protože od tý svojí ideální jsem dál než kdy jindy, to be honest. Bohužel nejsem ten typ, co by měl během svých nešťastných období staženej žaludek a nejedl. Já naopak jím hodně. Hodně zmrzliny třeba. Hodně indickýho jídla. Hodně čokolády. A v létě taky - šťastná i nešťastná - ráda piju sladký drinky. Hugo Spritz, hodně Hugo Spritzů. A na festivalech langoše. A nemám čas na cvičení. A JSME DOMA, ŽE JO. Člověk se pak diví, že mu jsou nějaký nepohodlný dlouhý kalhoty, když jel celý léto #yolo režim a v těch volných šatech ani neměl šanci zaregistrovat následky. A že má na fotkách nějakej kulatej obličej. A špatnou pleť. A že když už se k tomu cvičení dokope, cvičí se mu "nějak blbě". :D 

Věřím, že to zná většina z vás a že mi dáte za pravdu, že jednou ten pohár přeteče a prostě se kousnete a začnete zas něco dělat. Pro mě je v tomhle směru hrozně inspirativní youtuberka Sarah's Day, kterou sleduju už několik let a každý její video a každá její fotka mi vykouzlí úsměv na rtech a dodá motivaci, když ji zrovna potřebuju. Právě ona používá pro svý návraty do formy pojmenování Project Comeback. A já se teď k tý svý formě potřebuju zase probojovat. K tý formě, ve který se budu zase cejtit dobře, bude mi pohodlný moje oblečení a budu si pohodlná já sama - protože to je na tom to nejhorší, že jo, když se prostě cítíte hrozně, jste unavení, nemáte fyzičku a tak. Takže to je moje výzva do konce roku. Pořádně máknout. Ne tím asociálním způsobem, kdy nebudu radši nikam chodit, abych tam náhodou něco nesnědla nebo nebudu chodit nikam ven a jen do fitka, ale zvládnu to. Zdravě, rozumně. A budu to s váma zase moc ráda sdílet, ať se motivujeme vzájemně.

A pokud jste si taky dali - nebo plánujete dát - nějakou výzvu, hoďte mi to do komentářů. Protože co je psáno, to je dáno! :)))