MOJE MARKETINGOVÝ RANDE ANEB SOCIAL DATE

Dostat něco celý na starosti je velkej úkol. Takovej, kterýho bych se dřív strašně bála a hodně rychle z něj vycouvala. Teď to ale miluju. Děsí mě to a zároveň to miluju. Vím, že ve mě někdo věří a že na to pravděpodobně mám, když mi to bylo přiděleno. Co se přímo Social Datu týká, už jsem před rokem a půl jedno na starosti měla. Začala jsem ho řešit 14 dní před jeho konáním a těch 14 dní jsem skoro každej den brečela, protože jsem měla uplně jinou představu o tom, jak to půjde od ruky. Pracovat s lidma a spoléhat na lidi (zejména ty, který osobně neznáte) je někdy hrozně těžký. Ale když se to povede, je to skvělej pocit a přestože si během plánování několikrát řeknete, že už to NIKDY dělat nebudete, ty endorfiny z povedený události vás zaplavěj natolik, že o dva dny pozdějc už vymýšlíte, co bude další. O tom, jak velký vykročení z komfortní zóny to pro mě tenkrát bylo, si můžete přečíst v tomhle dávným článku.

Abych ale nejdřív uvedla do děje i ty z vás, co vůbec nevědí, o co jde... Social Date je večerní marketingová minikonference, kde mluví zpravidla 3 různí řečníci na témata zaměřená na sociální sítě - proto SOCIAL. DATE proto, že je to koncipováno jako takový randíčko pro lidi z oboru (a vlastně i mimo obor, protože social je zajímavej i pro lidi "zvenku"). Důležitou součástí večera je tak networking = navazování vztahů a propojování kontaktů, což vede k rozvoji pracovní sítě a věřte mi, v tom našem rybníčku je opravdu skvělý znát co nejvíc lidí. Většinou jde navíc o podobně laděný lidi, takže je z toho díky tomu kolikrát dost fajn večírek. Dobrý jídlo a pití samozřejmě included. Social Daty (respektive všechny Daty, existujou i na všechny ostatní marketingový oblasti) zaštiťuje firma TASTE, ve který pracuju. Každý oddělení má na starosti svoje vlastní Date a to naše jsem zajišťovala já. 

To nejposlednější (s pořadovým číslem 6) se konalo minulou středu a mělo být původně vánoční. Jenže víte, jak bývá předvánoční čas šílenej a hektickej, takže se mi povedlo všechno promlčovat tak dlouho, že jsme to radši posunuli na leden. S tím, že jsem celý Vánoce měla v hlavě, že bych už měla začít aspoň něco řešit, že chci, aby to tentokrát bylo v klidu. Že chci, aby tohle Social Date bylo na trochu jiný úrovni než obvykle, když to mám celý pod kontrolou. Že si to chci udělat po svým a mít tam svoje oblíbený lidi. A že prostě potřebuju víc času. Jenže otravovat lidi mezi svátkama nechcete a první týden v lednu vám nikdo na nic neodpoví ani kdyby sebevíc chtěl. A tak se z mýho úvazku na dva dny v týdnu staly dva týdny nonstop práce, psaní mailů, volání, vymýšlení a přepočítávání budgetů. Ten poslední bod byla moje nejmíň oblíbená část, protože jsem vždycky něco odsouhlasila a pak za mnou opatrně přišla naše eventačka s tím, že to takhle asi uplně nepůjde. Díky bohu to ale nakonec skoro uplně vyšlo. O tom, proč skoro, vám povím za chvíli. Ze zapadlejch hospůdek, kde bývalo Social Date obvykle, jsem to přesunula do nejkrásnějšího coworkingovýho centra, jaký jsem kdy viděla. Do Business Linku. Už když na tý velký holešovický křižovatce vzniknul, zjišťovala jsem, co tam bude sídlit za firmy a jestli tam nemůžu pracovat. To jsem nedotáhla - díkybohu :D - ale pracovní event jsem si tam uspořádat zvládla. A kdybych měla říct, co nakonec mělo největší úspěch, byl by to právě tenhle prostor. Akorát vzhledem k tomu, že nejsem ostřílenej organizátor, došla mi spousta věcí až pozdě. Třeba to, že v coworkingu není bar, kde si lidi budou moct objednat pití. Že budeme muset všechno - včetně barmanů - zajistit sami. S budgetem, kterej tomu vůbec neodpovídal. S budgetem, kterej by vyšel ideálně asi tak na polovinu lidí. A s jídlem to samý. Ještěže nám se sladkým pomohlo moje oblíbený Cacao, se kterým dlouhodobě spolupracuju. A víte, jak miluju propojovat tyhle svoje světy. 

A co že se teda nepovedlo podle plánu? Došlo jídlo. I pití. Dřív než začala první přednáška. PŮL HODINY PO OTEVŘENÍ DVEŘÍ. :D A to toho fakt nebylo málo. Akorát jsme zapomněli, že markeťáci pijou ještě víc než jiný profese (vtípek... nebo možná ne). Takže během prvního bloku přednášek vybíhala část týmu sehnat další alkohol a část řešila vyzvednutí baget z Bageterie, což se ukázalo jako skvělá nouzovka. No nic, stane se, aspoň jsem poučená pro příště.

Původně jsme to napočítali správně... Jenže ono tam nakonec bylo fakt hodně lidí.  O hodně víc, než být mělo. Kdo ale mohl vědět, že se akce vyprodá za tři dny? Naschvál jsem spouštěla prodej lístků dva týdny předem, aby se to "stihlo naplnit". Celý firmě jsem nařídila událost nasdílet a zvát klienty. Little did I know, že o dva dny pozdějc se budu na všechny strany omlouvat, že už teď jsme vyprodaný nad kapacitu a že za mnou budou další týden pravidělně chodit kolegové s tím, "že by tam potřebovali dát ještě dvě jména". A tak nás bylo místo 60 rovnou 120. Ale jídlo i pití se doplnilo, všichni seděli a přednášky byly skvělý. První byl Honza Emler, zakladatel Dolleru, kterej mluvil o tom, jak vytvořit z vaší značky lovebrand, druhej byl Jonáš Čumrik (známý spíš asi jako @JohnyMachette), kterej ukázal, jak nedělat spolupráce s influencery (doporučuju v týhle souvislosti sledovat profil @cringeinfluenceri ) a poslední byla Káťa Pifflová, která spravovala sociální sítě Masterchefa a nechala nás tak nahlídnout do zákulisí toho, co všechno to obnáší a co všechno musela pečlivě hlídat.

Moje nejoblíbenější část je vždycky první pauza. Spadne ze mě nervozita a dá se krásně vysledovat, jak dobře se lidi bavěj. Vždycky totiž máme připravenou skvělou hru, díky který se spolu lidi poseznamujou a společně si pak dají drink a nakonec je člověk musí přemlouvat, aby si šli na další blok sednout na svý místo. To mě na tom baví fakt nejvíc, protože pak ten hravej název akce odpovídá jejímu naladění a dění jako takovýmu. 

Celej večer hodnotím na 9/10 a ten jeden bod ubírám sobě za to, že jsem se jako obvykle nechala přemoct nervozitou a začátkem se prokoktala. :D Nicméně jeden moment si chci pamatovat ještě dlouho. Moment, kdy jsem tam během pauzy stála uprostřed dění a pozorovala, jak to okolo mě šumí, jak se lidi bavěj, seznamujou, usmívaj, fotěj se, připíjej si a jak můj tým hlídá, aby všechno fungovalo a nikomu nic nedocházelo. Byla jsem asi jedinej člověk v celým prostoru, kdo zrovna s nikým nemluvil a jen stál a koukal. Po všem tom stresu mnou projel obrovskej pocit vděčnosti za to, jak skvělej pracovní kolektiv máme, jak mě v tom nikdo nenechal a pomohli i ti, kteří si mohli klidně najít uplně jinej program na večer, než stát za barem nebo uklízet talíře po jednohubkách. Bez těhlech lidí by to totiž nikdy nedopadlo takhle dobře.

Závěrem chci teda říct hlavně jednu věc - pokud kolem sebe máte správný lidi, dokážete všechno, co budete chtít. Ať už je to cokoliv. A já vám držím palce. Prohlédněte si fotky týhle mojí pracovní radosti a nechte v hlavě rozvíjet myšlenku toho, kde byste rádi sami sebe překonali vy a pokud to náááhodou bude taky organizace nějaký události, pošlete mi pozvánku! :)))

👀

Na závěr už jen tyhle tři reakce, který mi to tak krásně shrnuly a uzavřely. Tak se těším zase příště! ❤