JAK NA KARANTÉNU (LIDSKY)

Máme za sebou něco před dva týdny karantény a (v ideálním případě) necelý dva před sebou. Přijde mi, že hned od vyhlášení výjimečnýho stavu se na nás ze všech stran online magazínů a postů na Instagramů hrnuly tisíce rad, jak ten náhle nabytej čas využít. Od prvního dne doma jsem tak měla pocit, že bych měla ihned vytřídit všechny skříně, vařit 5 jídel denně, naučit se šít,  zrekonstruovat koupelnu, přečíst dvě seberozvojový knížky denně, zapsat se na jazykovej kurz, ráno i večer cvičit s vlastní vahou a mít pevnej režim ohledně jídla, spánku a produktivity. 

"Hlavně ten čas doma neproflákej!"

"Vždyť už se to nemusí opakovat!"

"Hlavně nelež celý dny u Netflixu!"

"Kdy jindy se k těm věcem dostaneš!"

Nevím, jak vy, ale já jsem z toho měla totálně úzkostný stavy. Ze dne na den se změnilo fungování světa, ze dne na den mi někdo zakázal dělat věci, co mám ráda, věci, co mě živěj, stýkat se s lidma, co mám ráda. Chodit do města. Dát si v kavárně kafe. Prostě normálně fungovat. Byl to pro mě ohromnej šok. O to větší, že nikdo neměl tušení, jak dlouho to bude trvat a jaký následky to bude mít. A každej den přišel nějakej novej zákaz. První dny jsem nervama lezla po zdech a tyhle rady z každý strany MI FAKT NEPŘIDÁVALY. Já jsem chtěla ležet celej den u Netflixu. Pít víno. Fňukat. Rozhodně jsem nebyla v tý přehajpovaný náladě, kdy bych hned z postele skákala na karimatku a šla cvičit. Naopak, z postele jsme si na Rohlíku naklikala několik krabiček zmrzlin a lentilek a nevylezla dokud mi to nepřivezli. A ano, trvalo to třeba 3 dny, než to přivezli. Druhej tejden karantény jsem si uvědomila, že nevím ani jakej je den. Že chodím spát ve 3 ráno, vstávám v poledne, jím hrozně a bolí mě celý tělo, přestože jsem necvičila ani jednou. Tak jsem vzchopila a začala fungovat. A teď, ve třetím týdnu, kdy už se probouzím s úsměvem a v plánu mám každej den i jiný věci než Netflix (a zmrzliny mám snědený), se cejtím na to vám nějaký lidský rady předat. Opakuju, lidský. Myslím, že pojmenování mého prvního bodu to shrne nejlíp. 

1. ODPOČINEK A KLID AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Samozřejmě, že nás tahle celá situace stresuje. Ať už je kvůli strachu o blízké nebo kvůli existenčním hrozbám plynoucím z úplné ztráty práce nebo ze snížení platu. Jasně, že máme nervy. Každýho se to dotklo. Každýho jinak, ale dotklo nebo dotkne. A svým způsobem chápu všechny ty seberozvojový rady, protože ano - dostali jsme k dispozici spoustu času doma, který normálně nemáme a ano, vzhledem k možným následkům je fajn se snažit něco novýho naučit a mít tak větší záběr do budoucna. Jenže...

Jenže to nemusí být z nuly na sto. Nemusíte mít špatný svědomí proto, že nejste jako vaše oblíbená blogerka nebo kamarádka, která si karanténu umí od prvního dne užít a situaci se okamžitě přizpůsobila. Naopak si myslím, že je nutný si dát oddech. Žijeme hekticky a kolikrát nestíháme ani sami sebe natož naše okolí. Nemáme čas odpočívat, nechceme si to dovolit, protože to považujeme za ztrátu času. Nejsme zvyklí se válet doma. Neumíme být sami se sebou. A teď najednou musíme, protože nám nic jinýho nezbývá. Tak se tomu poddejme. A udělejme si to hezký. Knížkou, kterou fakt chceme číst, dobrým jídlem, svíčkama a dostatečným odpočinkem. S vypnutou televizí i rádiem, prosim vás. Mít celej den puštěnou ČT24 je školácká chyba, kterou jsem první dny dělala taky a pak jsem se divila, jak moc se mi ulevilo, když jsem ji nechala vypnutou.

2. PŘÍJEMNÝ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ & OUTFIT

Pracovat na gauči nebo v posteli je pro mě nemyslitelný. V posteli nejsem schopná vyřídit ani maily a vůbec - stojím si za tím, že na některý místa v domácnosti prostě práce nepatří. Oproti tomu pokud chci bejt fakt produktivní, vím, že to kolem sebe potřebuju hezký a uklizený. A voňavý. Tenhle článek dávám dohromady ve spolupráci s Notinem, protože mě trvale zásobujou mýma oblíbenýma woodwickama, protože svíčky jsou pro mě základem útulný domácnosti a teď je pálím rychlejch než kdy jindy. Už ode mě tohle nadšení pro praskající svíčky znáte, tak vám jen chci připomenout, že je na Notinu seženete levnějc (každou zhruba o 100,-) než jinde a navíc má teď Notino dopravdu zdarma. Takže pokud si to doma chcete zútulnit (a kdy jindy, když ne teď), máte tuhle možnost.

Takže: vůně, teplej čaj, kafe a nějaký zdravý dobroty. Nejlépe ty, co si sama upeču, protože to mě začalo zase bavit. A taky pohodlnej outfit. Bejt celej den v pyžamu podle mě není úplně dobrej nápad, pokud plánujete dělat i něco jinýho než se jen válet. Určitě ale nemusíte sedět doma v nepohodlnejch kalhotech jen proto, abyste se cejtili jako v kanceláři. Já miluju teplákovky, takže si užívám, že je můžu střídat a večer se navlíkám do plyšovejch dupaček, ve kterejch je tak teplo, že v nich můžu klidně sedět o půlnoci na balkoně a přemýšlet o životě. Jo, fakt to občas dělám. 

3. ZVÝŠENÁ PÉČE O PLEŤ A TĚLO CELKOVĚ

Hydratace, hydratace, hydratace. A to zvenku i zevnitř. Hodně si hlídám svůj pitnej režim, protože se pak cítím lehčejc než když za celej den vypiju 3 kafe a jen skleničku vody. Kromě kafe a (hodně) vody teď piju i dost zelenejch a zázvorovejch čajů a občas do sebe kopnu nějakej ten ginger shot. Nicméně to hlavní, čemu se v tomhle hydratačním směru věnuju na maximum, je péče o pleť. Od ledna jsem s ní hodně bojovala a pořídila jsem si spoustu produktů i přístrojů s cílem ji zlepšit. A tahle karanténa mi celkem nahrála do karet, protože mi umožnila pleť vůbec nezatěžovat líčením a sledovat, co má na ni jakej vliv. Co se klasický péče týká, kromě Minéralu 89 od Vichy (ten používám denně) si obden dopřávám nějakou masku. Většinou se jedná o plátýnkové masky, které mám v lednici a po ránu (nebo i během nějakýho unavenýho dne) mě skvěle proberou. Pleť vyživěj, takže jsem se konečně přestala loupat a konečně mi zmizela i většina pupínků. Zároveň se mi taky povedlo vysledovat, jak velkej vliv má na pleť strava (you don't say... ehm) a jakmile mi došly všechny ty zmrzliny a čokolády, ta pleť se taky zklidnila. 

#nomakeup a #noedit jako důkaz

4. VAŘÍM, VAŘÍŠ, VAŘÍME

K plotně (respektive spíš k troubě) se za uplynulý dva týdny postavila asi většina z nás a to i těch, co pro ně kuchyň není zrovna přátelské prostředí. Já jsem vlastně jasným důkazem. Jsem zvyklá jít pořád někde venku a využívat rozvozový služby, když jsme v kanclu. Jenže domů mi Wolt nejezdí a z Dámejídlo jen pár fastfoodů typu Pizza Hut, KFC a podobně. No a to uplně... nechci. Takže jsem se pustila do nervydrásajících nákupů na Rohlíku, prošla kupu receptů z knížek i z blogů a několik jich už realizovala. S úspěchem, podotýkám! Je to skvělá relaxace a když to pak máte komu nabídnout a dostanete pochvalu, je to celkem fajn. ❤ Navíc jsem díky tomu zjistila, že jsem schopná udělat kynutý těsto a to jsem se i ve vlastních očích vyšvihla do uplně jinejch výšin, haha. Kynutý těsto, chápete. Já, která má kuchyň spíš na ozdobu než na vaření. 

Fitness varianta Krtkova dortu.

Treska po thajsku. 

Veganské čokoládové cookies z mandlového másla.

Zdravá verze kynutých rolek s arašídovým máslem a marmeládou.

5. TO, CO MĚSÍCE ODKLÁDÁME

Dostáváme se k tomu, co radí každej a co opravdu smysl dává. Udělejte doma to, co měsíce odkládáte, protože na to pořád není dost času nebo se vám do toho prostě hrozně moc nechce. Vytřiďte si šatník. Ukliďte ty šuplíky, kam už měsíce odkládáte bordel, umyjte lednici, přeorganizujte spíž i sklep. Vezměte to klidně z gruntu a běžte místnost po místnosti. Budete z toho pak mít parádní pocit. Já se takhle konečně dostala k položení podlahy na balkon a raduju se z toho každej den. Prostředí ve kterým žijeme je extrémně důležitý a kdy jindy mu věnovat maximální pozornost, než když jsme v něm na minimálně měsíc uvězněný.

6. NETFLIX & CHILL

Love is blind, Interior Design Masters, Selling Sunset, Instant Hotel, Toy Boy, Lucifer, Dynasty, Spinning out, Elite (!!!)... To je výběr toho, na čem jsem v posledních (měsících) ujížděla já a doporučuju dál. Z filmů jsem byla nadšená třeba z dokumentu o Taylor Swift Miss Americana a její písničky si teď díky tomu pouštím pořád dokola. Klidně mi napište do komentářů vaše oblíbence, ať mám inspiraci, na co koukat dál. 

7. YOU DO YOU

Víte, ve finále je to celý o tom znát dobře sám sebe a vědět, co vám dělá dobře. Někomu bude vyhovovat přehnaná produktivita, kdy večer padne do postele vyřízenej a někomu zas budou svědčit hodiny u Netflixu, protože se u toho uvolní a zapomene na všechno okolo. Dělejte to, co vás udrží příčetný. Je těžký bejt měsíc sám doma. Je těžký bejt měsíc v kuse s partnerem nebo rovnou celou rodinou. Je to těžký pro všechny. Je normální, že občas ztratíte nervy. Je normální, že občas potřebujete vypadnout ven do přírody. Vezměte si roušku a jděte. Pokud vám chybí vaše oblíbený kavárny, nasaďte roušku, dezinfekční gel vemte do kapsy a skočte si k jejich výdejnímu okýnku pro kafe a kousek dortu. Aspoň jim pomůžete se udržet nad vodou. Jestli se potřebujete hýbat a zvládnete to doma, najděte si jedno z milionu videí na youtube a cvičte doma. Jestli potřebujete bejt venku, běžte si zaběhat nebo se projet na kole. A pokud se vám nechce vůbec nic, jako se dlouho nechtělo mě, zkuste třeba jógu. Já si k ní nikdy dřív cestu nenašla a lekce mě nikde moc nebavily, ale teď jsem zjistila, že když se hned po probuzení protáhnu nějakou krátkou flow, je mi pak mnohem líp. 

Jak říkám, najděte si to svý a you do you. 

A nebojte. Zas to bude dobrý. Pak si to všechno vynahradíme a snad si všeho budeme o kus víc vážit.