ČERVEN V OBRÁZCÍCH

Červenec? Cože? Jak? A už skoro v polovině? Od března to prostě nestíhám sledovat a vstřebávat. Svět se sice na nějakou dobu zastavil, ale teď zas jakoby poskočil obřím skokem a já jen koukám okolo sebe, co všechno se stihlo stát, co jsem stihla prožít a divím se, proč jsem ze všeho tak strašně unavená. Když jsem dala dohromady použitelný fotky do tohohle článku - bylo jich 180 - došlo mi, proč jsem unavená. Pořád se něco dělo. To, co jsem v karanténě naspala, jsem zvládla probdít za těhlech pár týdnů. Tak jsem ty fotky promazala, vybrala to nejzásadnější, na co si chci vzpomenout, až to budu za pár měsíců číst a vy se můžete pustit do čtení článku, kterej není tak nekonečnej, jak mohl být, kdybych do něj chtěla narvat úplně všechno.

Červen začal velmi originálně. Koncertem na lodi pro několik desítek lidí. Skvělej zážitek nejen proto, že šlo o mý dva oblíbence - Paulieho a Kennyho - ale i proto, že byl nádhernej den a celý to mělo báječnou atmosféru. S kamarádkou jsme si koupily lístky na odpolední koncert a nakonec tam zůstaly i na ten večerní a daly si tak rovnou druhý kolo. 

Další den za mnou přijeli naši a zatímco měl táta pracovní meeting, vzala jsem mamku poprvé do Sii. Vzhledem k tomu, že nechtěla vůbec odejít a zahlásila, že už nikdy nikam jinam nechce, to myslim sklidilo celkem úspěch. :D

Všichni společně jsme pak jeli na ochutnávku vín. Tyhle rodinný programy mám čím dál radši.

Tak dlouho jsme s holkama mluvily o smažáku z Lokálu, až jsme na něj musely na oběd. A pak někdy ještě na večeři a další oběd a další večeři. Nenaděláš nic.

Po tom prvním smažáku mi Kája šla ukázat svůj novej byt. Přímo v centru, se skvělým zápražím a uplně totálně nádhernej. Radost z toho, že má někdo blízkej radost a že se věci obracej k lepšímu, je nejvíc nejlepší. 

Tady jsme zrovna šly na večeři a skončily jsme u kafe a tiramisu. Ňuňu. 

Oblíbená teta Domča v akci. Miluju tyhle chvíle. 

Myslim, že ta spokojenost je vidět na nás obou. 

Na otevíračky hezkejch míst chodíme i v dešti, hlavně, aby nám něco neuteklo. :D Zahrada Savarin 10/10.

9, když prší, haha.

V Pointu aby nám neuteklo žádný speciální menu. 

Další ze série "do baru na zázvorovej čaj a misku ovoce". 

A nejoblíbenější kavárna-office v Cobře. Jen teda brečim, že tenhle chleba už není na menu. :(

Není odvoz jako odvoz. Tenhle byl zrovna velmi příjemnej a zábavnej. 

A tohle odpoledne v Manifestu se nám taky povedlo. Ňuňu.

Občas jsme s mejma nejmilejšíma i snídali.

Ale častěji spíš večeřeli. A tolik smažáků jako za poslední měsíc jsem neměla za poslední dva roky.

Radosti v podobě nečekanejch balíčků do práce.

Ty pozdní večery, kdy se mi v prázdným kanclu pracuje tak dobře, že mi vlastně nechce jít domů, užívám si ten klid tam a výhled z posledního parta.

Druhej nejoblíbenější kancl - u Petra doma. A klidně bez Petra doma. :D Takhle my si žijem.

Schůzkovací dny vycházej pravidelně na to nejhorší počasí. Kombinace kšiltovky a kapuce už mi nestačila, takže jsem si dokonce pořídila po několika letech deštník. Fňuk.

Další z výjimečných snídaňových schůzek. Nějak jsem si přehodila denní režim a dávám přednost spánku před brunchema. 

Oproti tomu polední menu v Sie už je tradice. Mi-lu-ju. 

Kájoušovi narozeniny byly jedním z nejhezčích dnů v celým měsíci. 

Tohle nekomentuju radši... 

(Pořád narozeninovej den.)

❤ K nejlepší oslavě celej článek tady. 

Tyhle dvě jídla (halušky a kuře na paprice) vyhrávaj naprosto s přehledem mezi všema Pointovejma jídlama. Mňam, ježiši mňam, proč je to vždycky jen dočasný?! 

Že si budu ujíždet na vege-burgeru, to bych si nemyslela. Ale Halloumi burger z Fermé se tak nějak nedá ani popsat slovy, jak dokonalej je.

S holkama jsem zahájily tradici společných snídaní. Ať se nám aspoň jeden den v týdnu vstává hezky a ať se vidíme i za denního světla. Kupodivu se nám to celkem daří, kromě tý první, kam jsme skoro všechny zaspaly. :D

Taky se po koroně opět obnovily kurzy v Drawplanet a já začala chodit na skicování, což je naprosto skvělý a chci aby to nikdy neskončilo. Už vám chystám článek s recenzí, protože už od toho grafickýho kurzu se mě na to pořád někdo ptá (doopravdy, ne jako se to někdy jen tak říká :D).

Taky se konal Bloges Market - na jedný z nejlepších lokací ever. Holky jsou strašně šikovný, jak to pořád posouvaj dál a dál.

A ve Stromovce jsou tak nádherný záchody, že by se tam daly fotit beauty kampaně.

Aby to nebylo jenom sluníčkový... 

Oblíbenej outfitek.

A oblíbená Anny objednávka. "Já si říkala, co asi znamená to XL." :DDD

Další holčičí snídaně. ❤

Materiální radost level sportovec a já už se těším, až zas vyrazíme na vodu.

...protože naposledy mi to fakt nešlo. A když myslim nešlo, tak doopravdy nešlo. Pořád jsem s sebou mlátila a jednou jsem dokonce lezla z vody s brekem. Naštěstí to ve vodě není uplně poznat - zejména, když padáte po hlavě. 

Zvládla jsem taky absolvovat tour de mexický restaurace v Praze. Pár jich teda ještě chybí, ale favority mám jasný, takže nic dalšího vlastně nepotřebuju.

Kachní tacos a mátová margarita z Las Adelitas jsou prvním z nich. 

No a všechno, co nabízí foodtruck Radka Příhonského je druhej favorit. 

Jedna hranolková schůzka, kterou tady chci mít uloženou vlastně jen proto, abych si pamatovala, co jsem na ní řešila, co jsem si uvědomila a jak jsem zpětně zjistila, že některý věci je dobrý si uvědomit jen sám pro sebe a vůbec je nesdílet s někým, kdo ani není schopnej upřímný konverzace. Jojo, některý momenty v tomhle měsíci byly bolestivější než jiný.

A některý byly zase naopak uplně skvělý. Třeba Coachella párty v Pointu. ❤

Takhle nádherný to tam bylo a dokonce jsem měla místo v samotným čele. Ňuňu. 

No a závěr měsíce taky neměl chybu. Byla jsem pozvaná na úplně první degustaci od Olivera, kterej byl v Masterchefu jedním z mých favoritů a později i kamarádů. Bylo to pro pár lidí a já si moc vážím toho, že jsem se mohla zúčastnit. Tady je z akce krásný video a pokud byste chtěli zažít něco podobnýho, sledujte Oliverům Instagram, protože už má venku nějaký další termíny a přijímá rezervace.

Já tam původně jela s mojí společnostní jen na otočku, ale nakonec jsme se s částí návštěvníků rozseděli u vína a byli víc než rádi, že nám byl nabídnut poslední volnej pokoj v celým resortu, haha. Boží. Boží večer.

Akorát jsem teda chytla bodnutí nějakým agresivním hmyzem pod oko a díky tomu jsem pak několik dní vypadala jako oběť domácího násilí.

A do třetice holčičí snídaně. Myšák, protože buchtičky. 

A loučím se s vámi dvěma tepláčkovejma outfitama. Gymshark je láska a když už netrávím tolik času ve fitku, nosím teď nonstop jejich tepláčky a až je udělaj v další barvě, pořídím si je taky.