LISTOPAD V OBRÁZCÍCH

Listopad - jak už to bývá zvykem - byl plný hlavně práce. Listopad a prosinec jsou v rámci marketingu obecně nejhektičtější měsíce a volnej čas se stává těžko dostupným zbožím. A zachází se s ním podle toho. Žádné zbytečné aktivity, žádné potvrzování všech akcí, pečlivý výběr toho, co za to stojí a co si opravdu nechci nechat ujít. A tak se v tomhle článku podíváme jen na pár zajímavostí, kterým jsem čas věnovat zvládla a které ve většině případů stejně souvisely s jídlem - protože jíst se musí, že jo. Byly to svatomartinské hody v Ateliéru, byl to krásnej dlouhej brunch v Bockem, křest TMBOOK a Český Slavík. 

Protože jsem se stala jedním z Foodie Angels platformy MenuMe, mám občas za úkol otestovat různé restaurace. A to nejen pomocí chuťových pohárků, ale taky servis, kdy mám seznam otázek, na které se během návštěvy ptám a přirozeně tak zjišťuju, jak je obsluha informovaná a jak dokáže reagovat. Strašně mě to baví a ještě nikdy se nestalo, že by byl někdo nepříjemnej. Naopak odcházím vždy nadšená a těším se na další mystery visit.  

A protože je to hodně jídla a protože je před Vánocema a to znamená HODNĚ včelích úlů a pařížskejch rohlíčků, začala jsem zase konečně makat. 

Nenechte se zmást, tohle bylo pracovní focení pro Vapiano v Myslbeku.

Ale tohle, to byly svatomartinské husí hody v Ateliéru, kde jsem byla poprvé a bylo to fantastický.

Tříhodinnový menu jsme si s Adélkou vychutnaly v soukromí, protože jsme si toho potřebovaly spoustu říct a na dezert jsme se pak přidaly k velké partě přátel, na které jsme tam ne-tak-uplně-náhodou narazily. Zhruba takhle se nakládá s tím málem volnýho času - prostě spojíš dohromady co se dá. 

Další moje poprvé byl Čestr, kam jsme s Kájou zavítaly během jedné naší hezké společné neděle po plaveckým bazénu. Některý věci by opravdu měly být tradice. 

A poslední poprvé byl tapas bar Kofein na Jiřáku, o kterém jsem taky dlouho jen poslouchala a než zase nastalo zavírání hospod v 22:00, byl čas vyrazit. A teda musim říct, lepší tapas v Praze nenajdete.

Zodpovědně jsme taky pokřtili Tomášovu knížku.

No a pak už byl jenom Slavík. A ten teda stál za to po všech stránkách. Od společných příprav s holkama, přes nadšení z toho, co máme na sobě a jak jsou krásní všichni okolo, až po šokovaný pohledy z jedný na druhou, když se na pódiu odehrávalo jedno značně překvapující představení za druhým. Šaty nám všem ušila na míru naše šikovná kamarádka, která má svůj Salon Virginia a zvládla to za rekordní čas, za což jsme byly všechny maximálně vděčný, protože jsme si všechny vzpomněly pár dnů před akcí.

Po náročném večírku jsem si odjela odpočinout do Hradce, kde je konečně hotová rekonstrukce a vypadá to tam nádherně. 

Ťuťu.

No a taky vyšly tyhle dvě knížky a já jsem je zvládla obě za víkend.

S kefírovkou od babičky. Mňam.

Do Bockem jsem si bystře vzala foťák, protože fotit tyhle výtvory na telefon by byla škoda.  Jestli chcete unikátní gastromickej zážitek, běžte tam. My máme po dokonalým bruchni v plánu ještě večeři, stačilo si chvilku povídat s šéfkuchařem a málem jsme vůbec neodešli. 

Outfitové okénko obsahuje přesně dva outfity, což skvěle vystihuje to, jak často jsem se pohybovala na denním světle jinde než před počítačem. No nic, třeba se polepšim.

A vy mějte krásnej a kouzelnej prosinec.