DUBEN V OBRÁZCÍCH

Duben začal krásně, narozeninovým víkendem na Sicílii, kterej jsem dostala od Klárky jako dárek a z prvnotního zděšení ("Jak se proboha sbalím na 3 dny do malýho batohu?!") se stalo nadšeního nejvyššího stupně ("Takže takhle se dá levně cestovat a poznávat místa!!") a já se nemůžu dočkat, až takhle na víkend někam vyrazím zas. 

Tenhle výlet měl totiž všechno. Poznávání uliček městečka, západ slunce u moře, spoustu aperolů a tapas, místní farmářský trhy, večírek se známými z letadla a taky návštěvu Etny. Jak říkám - všechno, akorát jsme na to všechno neměly tak uplně výbavu oblečení. Večer před odletem jsme tak nastydlý, zničený a unavený koukaly na pokoji na Survivora a večeřely dobroty z trhu. Za mě ale naprosto v pořádku.

Doma na mě čekal narozeninovej dárek od mamky - nově osázený truhlíky na balkon a tak mohl balkonovej život zase vypuknout naplno. 

A ten pracovní taky.

Vrhli jsme se na další sérii Restartů, který jako TASTE pořádáme.

Já dělala rozhovory a nasávala nový vědomosti a inspirace.

Nový vědomosti jsem nasávala i v kuchyni. V rámci jedný kampaně jsem totiž dostala za úkol upéct velikonoční mazance. Povedly se až napodruhé, nebudu lhát.

Z natáčení Reels pro Myslbek jsem si naplnila wishlist mnoha favoritama. Ty dražší z Karla na něm bohužel stále visí, lacláče z h&m jsem si ale na léto pořídila hned.

Za každý celodenní natáčení se pak s Gábi (naší stylistkou) odměňujeme obědama ve skvělém Café Elektric.

S Miškou zas pravidelně ochutnáváme dezerty v Myšákovi. Ty mini jsou totiž nejlepší - dáte si 3, je to jak jeden klasickej, ale chutí uspokojíte mnohem víc.

Focení outfitů s Míšou je uplně odlišný než s kýmkoliv jiným, protože si s sebou pravidelně nese hned několik variant, aby využila čas. A já se bavím. Pokaždý.

Už když jsem si během první karantény udělala z balkonu útulný místo, jsem věděla, že moje obliba v něm bude růst dál a dál. A tak si ho piplám jak to jen jde a jsem na něm tak často, jak to jen jde. 

Dobře, nejen já, hodně mi s tím pomáhá mamka a její péče a rady. A já se pak vždycky bojím jí oznamovat, že mi něco umírá a že jsem asi něco pokazila..

Ani v dubnu nesměl chybět náš tradiční holčičí foodie večer. 

Ani rande s touhle mojí princeznou.

Vyzkoušela jsem lekce tanečního spinningu a zamilovala si to. Díky za multisportku a všechny její možnosti. 

Kromě kol na ni taky chodím plavat a to si vždy s Kájou spojujeme se snídaní nebo obědem, ať se máme hezky. Favoritem je jednoznačně Etapa a Mistrál.

Teplej čaj na zahřátí a čepice na schování mokrejch vlasů, must-have k rannímu plavání.

Vím, že to působí, že žiju z jídla po restauracích, ale jde spíš o to, že hodně mejch domácích vaření není vůbec fotogenickejch, protože mě nebaví se patlat s jídlem, který je jen pro mě a tak si dělám spíš takový nouzovky. Kvalitní, ale ne vizuálně hezký. Ale když dělám i pro někoho jinýho, baví mě to moc a užívám si dělat to hezký. Tak jsem třeba dělala bylinkový pstruhy nebo kuření paličky na medu.

Pražská psí láska.

Hradecká psí láska.

Terapeutickej me time.

A knížka, co mi dala novou oblíbenou autorku, od který jsem od dubna doteď přečetla všechny její díla.

Nejlíp se mi sice pracuje v našich kanclech na Hybernský, ale...

...s dortíčkama po kavárnách to taky není marný. Cokoliv je lepší než pracovat z domu. Jo, to je můj největší následek z covidu, pracovat tam mi je prostě nepříjemný.

S holkama jsem byly na filmu, kterej mnou hnul jako dlouho nic. Nejhorší člověk na světě. Měl by to podle mě vidět úplně každej, ať se nacházíte v jakýkoliv životní etapě!!

Taky se rozjela se sezóna glo eventů a já se tak poprvé podívala do Moon Clubu. 

A poprvé jsem zažila i v Joysticku, což je fantastický místo, kde se rozhodně nedá nudit.

Poprvé (a rozhodně ne naposled) jsem jedla slaninu v čokoládě. PANEBOŽE, nebe v puse.

A zase za to mohlo glo a jejich akce - tentokrát na Manifestu, kam pozvali Chilli na cooking show s ochutnávkama.

A Survivory!

Já jsem zas pozvala na ochutnávku tuhle mojí cácorku. Acai prošlo. Citronovo zázvorovej fresh už tolik ne. 

Taky jsme přestěhovali Káju a uzavřeli tím jednu její životní kapitolu.

Ta nová začala tím, že si zabouchla klíče zhruba 20 minut potom, co byl byt její. 

Snad to přináší štěstí. :D

Na závěr ještě jeden kouzelnej západ slunce.

Jedna holubička na Staromáku.

A pár outfitů jako vždy!

👋