Květen je, a na konci roku stále bude, jedním z mých nejoblíbenějších měsíců za 2022, tím jsem si jistá, Byl plnej krásnejch letních momentů, zážitků a výletů. Pojďte se mrknout sami, já si tady zase hezky zavzpomínala, i když už se těším, až se mi povede to zpoždění dohnat a budu psát aktuální měsíce, protože ani ty za květnem moc nezaostávaj.
Další měsíc, další Restart. Tentokrát poprvé v Project verzi pro všechny projektový manažery a programově zajímavej snad úplně pro každýho.
Z každé konference natáčíme reportáže, které najdete na našem Digichef kanále (společně s rozhovorama, které děláme pro náš firemní podcast).
Jako správný fanoušek Survivora jsem se zúčastnila i promítání finále, které dala dohromady naše kamarádka v jednom baru. No a z následujících fotek rychle pochopíte, že označení skalních fanoušků si tahle parta opravdu zaslouží. :D
Zábava to byla i pro lidi, co Survivora sledovali běžně jen koutkem oka nebo třeba pro ty, co měli mimo to opravdu, ale opravdu mizernej večer (ano, já).
Moje znepokojení "jak to jako mám jíst" bylo značné, ale překonala jsem ho a užila si obrovskej chuťovej zážitek. Na humry si teda dojděte na sezónní menu do Ateliéru Red&Wine.
S letním počasím přišla opět oblíbená náplavková sezóna, kde vždycky, ale opravdu vždycky narazíte na další známý a u jedný skleničky a jen ve dvou to nikdy neskončí.
Fotka z autobusu budiž mojí vzpomínkou na koncert One Republic, kterej mi spadl do klína (respektive do emailový schránky) a já neměla žádný očekávání, přičemž jsem během koncertu dokázala vystřídat snad všechny emoce, jakejch je člověk schopen. Náročný a krásný.
Pro Myslbek jsme měli další sérii focení s celým týmem a s modelama. Výsledkem spousta pěkných fotek, láhev prosecca k obědu a taky moje nová práce pro vinárnu, vedle který bydlim.
Proběhlo představení nového ročníku glorchester a ohlédnutí za tím loňským v krásným prostředí pražský Lucerny.
Po nabitým sociálním životě byl potřeba čas v přírodě a trocha manuální práce. Poměrně neobvyklý práce a to pečení svatebních koláčků. Jo, květen byl plnej zážitků všeho druhu.
A večer s přáteli, Harry Potter deskovkama a pizzou od Frankieho. Jo, mám dojem, že to bylo v jeden den s tím burgrem. Co se dá dělat, i takový dny jsou.
Chutě na seafood v prvních horkých dnech měly za následek téměř celodenní grilování a moje učení se kuchání kalamár, takže další z neobvyklých zážitků na seznam. Všechno bylo navíc naprosto famózní a já jsem na nás doteď pyšná.
O něco míň "horko friendly" bylo tohle šílený menu, který jsem ale údajně musela ochutnat a můj výraz celkem jasně mluví o pochybnostech nad touhle volbou ve vedru, kdy se u toho stolu reálně nedalo příjemně sedět. Na smažený kuře ale běžte jedině do Beers & Cheers, je to neuvěřitelný a nesrovnatelný s čímkoliv jiným.
Hned dvakrát mi během května uletěly z balkonu podsedáky, což jsem vzhledem k jejich váze moc nepochopila, ale naštěstí měly v obou případech podobnou trajektorii a dostaly se tak po chvíli paniky (mojí, podsedáky si ležely v trávě celkem klidně) zpátky ke mně.
S našima jsme vyrazili na pár dní na dovolenou a já potřebovala spotřebovat suroviny z lednice, takže jsem nám před odletem nachystala dva bylinkový pstruhy a těstoviny s mortadelou, pistáciema a riccotou.
Aby taky ne, tenhle pohled se podle mě nikdy neokouká a já si neodpustila ani výběh, abych si ho užila dosyta. Tam pěkně přes kopce, zpátky po pláži.
A Gibraltar jsme nakonec viděli i krásně zblízka, protože jsem všechny donutila k výletu, na kterej nikdo nechtěl a pak mi všichni děkovali. Jo, ta moje urputnost se někdy vyplácí.
Taky jsme byli na svatbě. Na svatbě, na kterou jsem si pořídila asi čtvery šaty a pak šla v obleku, protože byla kosa. Bylo to ale naprosto krásný, plný lásky, smíchu a tance.
A aby těch zážitků nebylo na jeden měsíc málo, vyrazila jsem poslední květnový dny do francouzskýho Toulouse na press trip. Pozvala mě značka Klorane, která dlouhodobě nedělá žádný kampaně, ale vzpomněli si, že jsem pro ně kdysi psala článek, kterej vyhrál svoji kategorii beauty recenze. Bylo to v roce 2015 a na ten článek se jmenovat What If (link zde). Než jsem pozvánku přijala, zpětně jsem si ho četla a byla jsem překvapená, jaký téma jsem sama od sebe otevřela before it was cool. A taky jsem byla překvapená tím, jak je z toho článku cítit, jak moc jsem tehdy milovala hraní se slovama a otevřeně sdělovala, co mě na influencerským světě štvalo od samýho začátku a proč v něm vlastně ani dnes nejsem naložená na full time, ale dělám radši spoustu jiných věcí. Tenhle výlet na mě měl pozitivní vliv ještě předtím, než jsem na něj odletěla - donutil mě se totiž znova zamyslet a znova ve mě zažehl touhu psát. A číst. Tvořit. Posouvat se někam a nebýt ve svojí "takhle je to fajn" bublině. O tom, že jsem to potřebovala, si povíme někdy jindy.
Vyrazit někam sama, bez plus jedničky, s lidma, který vůbec neznám, pro mě bylo nový. Mít ale vlastní pokoj a ke konci výletu si i vzít sama pro sebe volno a prochodit si město sama pěšky bylo dost obzory rozšiřující a děsně příjemný. A tak přestože výlet to byl krátkej, poměrně hektickej a pro mě navíc téměř bez hlasu po nastydnutí z klimatizace, jsem vděčná za to, že jsem mohla jet.
Mohla jsem totiž objevit krásný město a podívat se do zákulisí značky, která mě už před těmi několika lety oslovila svojí filozofií a snahou dělat svět lepším. Přijela jsem také s objevem toho nejlepšího suchýho šamponu, jakej jsem kdy měla a doporučuju ho kudy chodím. Klorane Kopřiva, prosím pěkně, udělá vám krásně fresh vlasy, čistí, voní a hlavně drží, narozdíl od mnohých jiných.
Ahoj Domi, kdy se můžeme těšit na nové články? Blog kontroluju denně a chybí mi!:)
OdpovědětVymazat