WEEK IN PICTURES IV.

Další týden za námi. Tenhle byl pro mě o dost jinej tím, že jsem měla celej tejden na hlídání Tobyho, kterýho jsem do tý doby v Praze snad ještě nikdy neměla. Všude jsem ho tahala sebou, učila jsem ho na rušnej pražskej život, u toho se učila do školy, psala články a těšila se na novou kuchyň, která se dělá právě teď - jupiiii - a nevyspala se. Ani  jednu noc, protože doma je zvyklej spát v posteli a tak těžce snášel, že se k nám nevejde a každý ráno dával už od sedmi najevo, že ho to  sakra rozčiluje :D.

Po tejdnu plným sněhu přišla obleva a v tom ty procházky se světlým psem stojej fakt za to. Chodili jsme domů totálně mokrý a špinavý. Ale veselý, to zas jako jo.

Mezi nejoblíbenější snídaně jsem zařadila mugcake. Už jsem vychytala správný poměry, správnej hrnek a zdobím ho tím, co zrovna dům dá. Tady třeba kiwi a granátový jablko, což byla nečekaně super kombinace.

Absolvovala jsem další kolo zesvětlování a i když to vypadá spíš ztmaveně, šlo o to, dostat z vlasů ten teplej zrz odstín, co tam držel jako přibytej. A teď je konečně pryč a já jsem naprosto nadšená!

S Nikčou jsme byly opět v Bistru Proti Proudu, kde mají v nabídce nový limonády, na který nás pan barista lákal už minule, ať je brzo přijdem ochutnat. Já jsem neodolala levandulovo-borůvkový a byla fakt geniální. 

Další mugcake, tentokrát s poskořicovanýma rozvařenýma jablkama. A v pozadí ukňouránek, co vleze nejen do postele, ale málem i na stůl!

Můj dočasně růžovovlasej boyfriend aneb to se nám zas jednou něco povedlo :D Jsme už z toho zkouškovýho oba tak zblblý, že se mi podařilo koupit špatnej odbarvovací prášek (byl na něm nalepenej malinkej nápis třešeň, kterýho jsem si nevšimla) a Kuba zas doma usoudil, že ta červená barva místo modrý je jen na efekt a že když se to jmenuje odbarvovací prášek, tak to přece nebude sytě červeně barvit. Tak jsme to na tu hlavu naplácali. Asi po dvou minutách nám došlo, že jsme to totálně podělali a Kuba skončil s hlavou barvy růžovýho zvýrazňovače. A tak se v mírné hysterii jelo pro další odbarvovač. A po dvou kolech zůstala pastelová růžová jako cukrová vata. #stanese

Na oslavu zakončení dalšího zkouškového týdne jsme zašli do My Raw Café. Tam jsem si to oblíbila už s mamkou a mohla bych tam chodit pořád. To se ale samozřejmě nelíbí mojí peněžence, žejo. Tentokrát jsem měla naštěstí díky aplikaci Restu slevu - dělám si přes ní rezervačky v restauracích a následně píšu hodnocení, za to dostávám kredity a ty pak můžu využít formou slevovýho voucheru, znáte to vůbec? No každopádně jsme si to moc užili, já jsem si dala smoothie v mladým kokosu a pak jsme zkusili Gourmet menu, ve kterým jsme měli hráškovou polívku, pizzu, bruschettu a zákusek.

Za mě klasicky vede zákusek (i když ta pizza byla taky boží!) a to banánový cheesecake. Jestli někdy budete váhat, tak tohle je jasná volba, fakt fakt fakt.

V pátek jsme měly s holkama srázek v Hubu na naši první coffee hour. Hezky jsme si tam poseděly, probraly novinky, sezobaly spoustu výbornejch sušenek (o těch bude ještě nejspíš řeč v dalším článku!), pokochaly se novejma kytkama a..

...zajezdily si na future boardu. Já jsem se nějakej ten tejden zpátky při prvním pokusu rozsekala tak, že jsem myslela, že na to znova nevlezu, ale naštěstí jsem se z toho oklepala a hecla se. No a teď už si drandím uplně v klídku a dokonce už mě čeká jen jeden level ke zvládnutí bezproblémové jízdy, haha. Ten poslední level je přejetí prahu ve dveřích :D

<3

Tobymu se tam taky moc líbí, byl tam se mnou během jednoho týdne hned třikrát a nejvíc si zamiloval Johniho a taky koukání z gauče z okna.

Odjezdové foto.

A následný večer bez psa v kočičí kavárně. Nejsem teď schopná doma udělat vůbec žádnou práci a to, na co můžu v Praze využít Hub, tady využívám právě Cats&Coffee. Tam o společnost taky není nouzi a já si to užívám.

Celkově jsem tenhle týden měla nějakou společnost nonstop, takže teď se i těším, že půjdu jen tak sama ven, dám si do uší sluchátka a odpočnu si. Stejně se mi ale po půlhodině bude stejskat buď po příteli nebo po pejskách a tak pošupajdím zas hezky domů. Klasika. Určitě to taky znáte, ne?