DREAM WEEKEND IN HIGH TATRAS

Ahooooj! Kdopak z Vás už tenhle článek očekává, co? :)) Já se na jeho psaní moc těším, protože celej ten víkend, co jste mohli sledovat skoro v přímým přenosu na instagramu a snapchatu, utekl závratně rychle a jak jsem nevěřila, že se to děje, tak teď nevěřím, že se to dělo. Klasika. Takže si to díky spoustě fotek připomenu a Vám o tom napíšu uplně všechno. 

My jsme totiž byli v pohádce. Pohádce jménem Grand Hotel Kempinski High Tatras - Štrbské pleso.

Když jsme v listopadu začali plánovat tenhle náš výlet, samozřejmě jsme se nemohli dočkat. Dokonce jsme si i říkali, ať už je po Vánocích, ať už je to zkouškový a ať už to nastane. Měli jsme holt správný tušení! Nějakou dobu jsme řešili akorát dopravu - svezem se vlakem nebo hecnem nepřízeň počasí a pojedem autem? Po nespočtu společných debat, informativních emailů a rozčilených rodičovských smsek nakonec auto stejně zvítězilo a já jsem byla nejvíc happy. Mohli jsme si totiž dělat ty moje oblíbený zastávky na benzínkách, zpívat nahlas s rádiem (uplně chybný texty :D) a obědvat u Meka.

Po 6ti hodinách čistý jízdy (takže jinak tak 8mi) jsme se konečně ocitli před tímhle osvíceným palácem s očima navrch hlavy. Tady jako budeme trávit víkend? A nezdá se nám to? Nespletli jsme se?

Měli jsme takovej cute pokojíček, opět s nádhernou koupelnou, ze který jsme byli oba vedle přesně stejně, jako my dvě s Nikčou tenkrát v Bratislavě na Elite Bloggers Kickoffu. Proto TA VANA (říkám já) a TA SPRCHA (říká přítel).  

Po rychlém vybalení věcí jsme si prošli hotel a spěchali s hladovejma bříškama na večeři. Všechny dobroty do auta jsme totiž snědli hned v první polovině cesty :D. Večeři jsme měli začít poctivou slovenskou slivovicí, ale já jsem se rozslzela už jenom když jsem to ucítila, takže jsem skleničku po přiťuknutí musela položit a počkat na jídlo abychtomohlakdyžtakzajíst. Čajíček.

A víte co? Tak tři dny před víkendem jsem dostala strašnou chuť na česnečku a pořád jsem o ní mluvila. A co nás čekalo jako první chod? Česnečka, jasněže, jupijej. Občas mám prostě štěstí.

Celý 4-chodový menu byl obrovskej chuťovej zážitek. A vlastně nejen chuťovej, i na pohled (a na fotky) to bylo perfektní, no ne?!

Tahle fotka se Vám na instagramu moc líbila, asi jsem se vyfikla víc než obvykle... Anebo mi prostě jen zářej oči nadšením a užívám si krásnýho místa s krásným klukem naproti mně.

A to jídlo v tom bude asi taky hrát nějakou roli!

<3

Prostory hotelu byly boží, takovej ten luxusný horskej styl, žádná velká moderna a už vůbec ne minimalismus. Prostě něco uplně jinýho, strašně útulnýho a zároveň s puncem největšího luxusu. A tyhle kontrasty já miluju! No a to, že jsme si nestihli zahrát kulečník, budu poslouchat ještě dalších pár dní!

Co jsme samozřejmě stihli - a byl by největší hřích to nestihnout - bylo ZION SPA LUXURY. Několikrát. Dvakrát denně uplně klidně. Ráno a večer. Protože je to tam famózní. Mrkejte na to!

Kuba se po tý dlouhý cestě aspoň pořádně uvolnil a kromě bazénu jsme projeli taky saunama. V množným čísle, protože kromě tý klasický tam je ještě bylinková a nechybí ani pára. A ledová sprcha s ledovým bazénem. A víte, čím se musím pochlubit? POPRVÉ  v životě jsem do toho bazénku vlezla. Možná teda taky naposled. Kuba se mýmu výrazu smál další půl hodinu, takže... Brrrr. Ale pak mi bylo krásně, to se musí nechat. 

No a já jsem se nejvíc těšila na ráno. A to hned ze dvou důvodů - snídaně no jasně, hoď to na první místo a ta chvíle, kdy rozhrnu závěsy a rozprostře se přede mnou přesně tohle. Bylo to tak nádherný, že se na mě ani Kuba nemohl zlobit, že lezu z postele tak brzo a pouštím nám do pokoje denní světlo. Asi se taky těšil na snídani :)))

Ale ještě před snídaní jsme šli co? Plavaaaaat. A nikoho jinýho to zjevně nenapadlo, protože jsme tam byli uplně sami. Sen!

No a po plavání a pár fotkách byl konečně čas na tu snídani! Protože co je lepší než hotelový snídaně? Už leda hotelový snídaně do postele a o tom ještě taky uslyšíte!

Někdo jí zdravě a někdo si prostě dá ty palačinky s nutelou a domácí šlehačkou. A předtím samozřejmě slanou porci ze švédských stolů. A potom ještě jednu. Bolavé bříško, vítej!

Než jsme se najedli a vrátili zpátky na pokoj, pleso se zaplnilo výletníkama na běžkách, bruslích či jen v pořádných zimních botách. Takže už jsme se nemuseli bát, jestli je to fakt pořádně zamrzlý a začali jsme se tam vypravovat taky.

Nejdřív jsme se ale ještě pováleli v posteli, abychom napravili to ranní brzký vstávání. A u toho si pohráli s dálkovým ovládáním Olympusu.

Před hotelem nás nabralo koňské spřežení (tihle dva naši zrovna hráli v pohádce Sedmero Krkavců, héč héč, hladila jsem si koňský celebritky!) a krásně jsme se projeli kolem plesa a nasbírali tipy na různý tůry v okolí.

Jel s náma i pejsek, kterýho jsem si všimla až v půli cesty, jak byl dokonale zachumlanej!

Byla totiž FAKT KOSA. Ale mohlo být i mnohem hůř. Když jsme tam totiž večer po příjezdu vystoupili, oběma nám okamžitě ztuhly úsměvy, protože bylo asi -15 a my samozřejmě jeli docela nalehko. Druhej den bylo naštěstí na nule, tak jsme to přežili, ale večer mě fakt málem trefil šlak z mý neschopnosti sbalit se vhodně k počasí. No i když, ne že bych doma měla něco do -15, že ano...

A po koníčkách jsme teda vyrazili na procházku. Ta lepší část vedla přímo přes pleso, kde jsme se suprově poklouzali, já jsem si zkoušela piruety v botách a byla to prostě dost sranda. Strávili jsme tam snad dvě hodiny blbnutím a smíchem. To jsem tak moc potřebovala po těch nervech z toho, že už zase začalo zkouškový, který je pro mě letos ještě náročnější než kdy dřív!

A ten výhled všude okolo?!

Moje nejmilejší fotka :D Jak Kuba trhá šišky. Vymyslel totiž, že půjdeme na tůru. Tak jsme šli. Asi tak 20 minut, než jsem nás donutila to vzdát. Byla mi zima, bylo to pořád do kopce a navíc lesem, takže ani žádný hezký výhledy. Díkybohu, že měl Kuba taky hlad a usoudil, že strávit další dvě hodiny uprostřed lesa a pak teprve někde hledat restauraci, není uplně nejlepší plán. 

Po jídle jsme se ještě trochu prošli, ale čím dál víc chumelilo a padala mlha, takže jsme to nakonec namířili na hotel, kde jsme se okamžitě zabalili do županů a šupajdili do SPA. Potřebovali jsme se pořádně prohřát a taky jsme s sebou měli učení. Šprťáčci. Škoda, že jsme oba usnuli asi po deseti minutách snahy. Ale tak dejte si dvě kolečka v sauně, teplou sprchu a lehněte si do nejměkčího lehátka za zvuků relaxační hudby a učte se, žejo. To nejde. A tak jsme málem zaspali i večeři!

Ale přece jste si nemysleli, že bych zrovna já zaspala nějaký jídlo. Nenene. Tak nás čekala další skvostná véča. na výběr byly vždycky dvě varianty každýho chodu a zatímco první večer jsme zvolili oba to stejný, tentokrát jsme vybrali uplně opačně. A začali jsme výborným domácím ještě-teplým pečivem.

Kuba zvolil rybu a já krůtí maso s žampiónovým pyré.

První den s vyžehlenýma vlasama, druhej s totálně messy vlnama ze SPA, protože už jsem nechtěla ztrácet čas žehlením vlasů :D asi bych Vám neměla přiznávat všechny svý pohnutky ohledně jídla! Po večeři se Kuba podíval na fotbal, já si dala extrémně dlouhou vanu a společně jsme se ještě zasekli u filmu Interstellar. Dlouho jsem neviděla film, na kterej bych koukala s takovým zaujetím!

A protože se dala objednat snídaně na pokoj, nedalo nám to a vyzkoušeli jsme to taky. V obrovský jídelní kartě jsme si zaškrtali, co všechno bychom rádi a čas "doručení" a už od večera jsme se na to těšili. Hotelový snídaně jsem měla ráda vždycky, ale tohle předčilo veškerý moje očekávání! A tak jsme si to všechno hezky v županech vyskládali na postel, pustili si MTV, koukali z okna na sněhovou vánici a skoro dvě hodiny snídali v posteli. Samozřejmě jsme si poctivě fotili (i když tu teplou část snídaně jsme si nechali pro sebe - respektive nechali jsme ji v horkým boxu, aby nám během focení nevychladla, takže tady toho vidíte tak půlku, haha). Každopádně těhlech snídaňovějch fotek mám spoustu a přišlo mi škoda vybrat jen tak dvě do článku, takže si počkejte na další, jooo? 

No řekněte, nezvykli byste si na tohle hned? Já potřebuju aspoň ten tác a budu nám tyhle snídaně dělat. Fakt, lásko, slibuju! Jen sežeň ten tác :D

Po snídani jsme původně chtěli jít bruslit na jezero, ale venku byla totální mlha a sněhová vánice, že volba musela padnout na plán B a tím bylo samozřejmě SPA. Jen tentokrát nebylo tak prázdný, protože plán B zjevně zvolilo víc lidí. Ne že by se jim někdo mohl divit, v tomhle by mě na svah nedostal nikdo! Tak jsme se v těch lehátkách ještě pěkně potulili a pak už museli rychle sbalit kufry a čekala nás cesta domů. 

Musím říct, že jsem se celej víkend cejtila jako princezna, užili jsme si každou minutu, parádně si odpočinuli, unikli od tý školní reality, naplánovali si nějaký ty #lifegoals a celkově jsme prostě byli oba celou dobu na vrcholu blaha. 

Závěrem teda ještě MOC A MOC DĚKUJEME Grand Hotelu Kempinski za všechno, co jsme u nich mohli zažít a jak úžasně se o nás postarali! Bylo to NEJLEPŠÍ!