2015 LOOKBACK

V dnešním článku bych se chtěla naposledy - a za to fakt pořádně! - ohlédnout do roku 2015. Neuvěřitelně mě baví číst tyhle články u mých oblíbených blogerek a vidět, co všechno za ten uplynulý rok zažily, kam se posunuly a jaký jsou jejich oblíbený momenty a stejně tak se těším, až se na tenhle článek kouknu třeba za půl roku nebo za dva. A budu vědět. To všechno, co mě potkalo, jak to na sebe navazovalo, jak jsem se měnila a jak šílenou rychlostí se můj život vyvíjel. Jak jsem si šla za svýma snama. Jak jsem potkávala lidi, co si po svým boku hodlám udržet navždycky. Jak jsem byla vděčná za všechny příležitosti. Jak jsem se smála na plnou pusu. Jaký místa jsem navštívila a na jaký akce byla pozvaná. 

Jste ready na asi tak 1765890 fotek? Go go go!

První blogovou akcí pro mě byl hradeckej City Mod, kterej byl teda vlastně ještě na konci roku 2014, ale pšššššt. Akce pořádaná v Hradci mojí oblíbenou Aničkou, kde jsme se sešly se spoustou holek a já byla poprvé nadšená z toho, jak super komunita z nás může jednoho dne být. Kdybych tak tenkrát věděla, že takhle skvělých akcí zažiju další rok spoustu! Myslím, že z tohohle večera mi zářily oči ještě aspoň další dva týdny.

Začátkem ledna jsem na výletě ve Vídni objevila nejkrásnější místo na světě - obrovský kluziště vedoucí i parkem. Byla jsem z toho naprosto okouzelná a přidala to na úplný vrch seznamu, co chci zažít. Stačilo jen vzít z Čech brusle a vyrazit, přesto se mi to v roce 2015 nepodařilo splnit a tak je doufám víc než jasný, že letos už to klapne.

Nedávno jsem přemýšlela, kde se vzala moje posedlost Adidasem a u hledání fotek k tomuhle článku mi to došlo - vždyť moje první oficiální blogerská akce aka módní přehlídka byla právě od Adidasu s kolekcí Stella Sport. To jsem si s holkama moc užila a už tam započala moje láska ke všem sportovním barevnejm (a šedejm taky) věcem.

S Aničkou jsme nafotily krásný fotky do soutěže o Avon rtěnky a já jsem poprvé v životě vyhrála obrovskou výhru - asi 50 rtěnek a byla jsem totálně nadšená. Nakonec jsem jich většinu rozdala a ty nejoblíbenější mi připomínaj to crazy odpoledne, kdy jsme fotky do TOHOHLE článku fotily.

Užila jsem si rodinný hory, kdy jsme byli snad poprvé oba s bráchou na prknech a pěkně se tak společně vyřádili.

Jednou z nejlepších rodinných akcí pro mě byly taťkovi narozeniny, který jsme oslavili na totálně fancy degustaci v naší oblíbený restauraci, strávili jsme tam asi 5 hodin, probrali snad uplně všechny tématam, bráchu přiváděli otázkama k šílenství a chuťový pohárky nám křičely nadšením.

Hned potom jsem oslavila narozeniny i já a tahle fotka vypovídá asi tak o všem :D

Další moje oblíbená vzpomínka je kavárenský maraton v Brně, kde jsem navštívila během jednoho dne hned několik svých oblíbených a nových kaváren díky kterým bych nejradši v Brně bydlela, protože nikde jinde tak dobrý nejsou :D mluvím hlavně o SKOGU a Melounovým cukru, samozřejmě!

K narozeninám jsem taky dostala svý all-time-favourite boty.

Přibylo mi nový tetování. Jing-jang s Andyho tlapkou. Report ze studia kdyžtak TADY.

Kromě Brna jsem navštívila taky Ostravu a moji drahou Karol, jejíž blog nejvíc žeru. A taky jejího Oliverka samozřejmě <3 I z toho vyšel celej článek (ne z Oliverka, ale z celýho dne :D).

Asi nejpodstatnější koupí roku 2015 mě byl Olympus PEN E-PL 7, díky kterýmu mám takový fotky, jaký mám a navíc jsem díky němu poznala Nikču, která je jedním z mých nejbližsích a nejmilovanějších lidí, co jsou se mnou na stejný vlně a patří přesně mezi ty, který si u sebe plánuju udržet až do smrti.

Pořídila jsem si obag, na kterou čtu hlavně teď všude samý hejty a hodně se tím bavím. Tahle taška prostě umí vyvolat emoce!

Accomplishment of the year - udělala jsem bakalářský státnice a ulevilo se mi jak snad nikdy. Nevím, jestli jsem někdy zažila vypjatější měsíc než ten předstátnicovejc, kdy jsem dennodenně brečela a chtěla se na všechno vykašlat. Ten pocit, když jsem pak vyšla ze školy, už otitulovaná, pustila si do uší na plný pecky vítěznej song a všechno to ze mě spadlo, byl naprosto neuvěřitelnej a tak pyšná jsem na sebe nikdy nebyla. Emotivně nabitej článek o celým tom období je TADY.

Pak jsem začala jezdit na častý výlety do Prahy.

A v den týhle fotky, někdy v půlce srpna jsem se rozhodla, že chci žít jinak a jinde. A následoval kolotoč hledání školy a bytu v Praze. Moje nejistota a váhání se míchalo s obrovskou touhou změnit uplně všechno a nesetrvávat někde jen z pohodlnosti a s chutí chytit příležitosti za pačesy a využít toho, že mám možnost se pohnout někam jinam. Za tohle všechno stejně děkuju právě Terce, protože nebýt naší konverzace o budoucnosti bych asi nebyla tam, kde jsem teď. 

Učila jsem se s foťákem a občas se mi podařil záběr, kterej mě hřeje u srdce ještě dnes.

Tři roky života v Olomouci jsem završila promocema, kde jsem měla skoro všechny svý nejbližší a jsem jim všem hrozně vděčná, že se mnou tuhle obrovskou událost absolvovali. Teď už na to vzpomínám s láskou, ale když jsem stála na pódiu v asi 40 stupních v tom obrovským a těžkým obleku a po celým těle mi tekl pot a já jsem nemohla vytáhnout ruku z rukávu a otřít se a přemýšlela, jestli zkolabuju hned nebo až o minutu pozdějc, opravdu jsem necítila ani špetku radosti a pýchy. To až potom, co jsem si ten hábit sundala, vlasy smotala do mokrýho drdolu a vydala se s rodinkou, diplomem a kytkou na výbornej oběd a zákusek.

Jednou z nejsuprovějších letních vzpomínek je jednoznačně Colours (celej článek TU). Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být festivalovej typ - a vlastně ani nejsem :D - ale tenhle festival mě prostě chytil za srdce. Nádherný prostory udělaly svý a já se zamilovala. Do každýho koutu a nakonec i do všech těch neznamých kapel a random umělců. Snědla jsem tuny nezdravýho jídla, vypila pár medovejch Jacků, spálila se, budila se uprostřed noci rozlámaná ve stanu a toužila po vaně a posteli a přitom jsem se ráno probudila odpočatá, na oči narazila velký brejle a pospíchala do Karoliny na snídani a chaiteačko. Bylo to prostě fajn. 

Dny v Hradci si užívala s Barčou, se kterou nás toho letos spojilo strašně moc a já jsem za to nejvděčnější. Tolik kafíček, prokecanejch hodin, vytřeštěnejch očí a uklidňujících slov, až mi to hlava nebere. Přestože žijem každá na jiným konci republiky, pokaždý, když se potkáme v Hradci se musíme sejít a dovyprávět si vzájemně každej detail z našich životů. 

#friendsforlife a tady jsme zrovna obě žily stěhováním do Prahy. 

Nonstop trip do Vídně měl taky svoje kouzlo a vznikla při něm spousta těhlech božích fotek se světlama. A já jsem se přesvědčila o tom, že opravdu není nic víc creepy než zábavní park v noci. A taky o tom, že vypiju klidně 4 velký chaiteačka za den a nepřepiju se toho, haha.

Dovolená s našima na Krétě byla další bod na seznamu to remember. Poznala jsem tam naprosto skvělý lidi, užila si bydlení s bráchou a války o on/off klimatizaci, opila se přímořskejma drinkama, navštívila s novýma kámoškama městečko a viděla, jak naprosto odlišně žijou někteří lidi. Otevřelo mi to oči a začala jsem si strašně vážit všeho, co mám. Tančila jsem na šílený řecký písničky, zažila jsem romantickou noc na pláži, vedla dlouhý a hluboký anglický konverzace o vztazích, máchala si nohy v moři v černočerný tmě a cítila se naprosto volná. A při loučení a odjezdu jsem brečela tolik jako už dlouho ne.

A hlavně jsem si to strašně moc užila s našima. Přijde mi, že čím jsem starší, tím víc si užívám společný chvilky.

Koncem léta přišla další božská informace, stala jsem se členkou Elite Bloggers hned v prvním náboru a praskala jsem pýchou. Praskám vlastně doteď. K tomu navíc i vděkem a nadšením. Už z týhle okouzlující kytky mi bylo jasný, že to bude hustá jízda!

Poslední týden v srpnu jsme bráchu odeslali do Ameriky a po cestě z letiště jsme měli všichni uplně stejnej knedlík v krku. A to jsme ještě ani nevěděli, že se z půlroku stane rok.

Jaký místo jsem si letos zamilovala nejvíc? Není potřeba odpovědi :D

Nejoblíbenějším místem v Praze se pak pro mě okamžitě stala Letná a chvilky na ní řadím k těm nejvíc nejlepším. Ať už šlo o randíčka s Miou a Andym anebo později třeba to naše první s Kubou. 

Letos jsem měla fakt velký štěstí na potkávání nových úžasných lidí - třeba i Kačku.

Naprosto pohádkovej víkend jsem zažila díky Elite Bloggers v Bratislavě. Celý článek z tohohle luxusního víkendu plnýho smíchu a dokonalýho jídla najdete TADY. Já když teď koukám na ty fotky, tak ani nemůžu uvěřit, že jsem to fakt prožila :D

Jedna z nejlepších a nejvíc life-changing událostí uplynulýho roku bylo taky pořízení dalšího psíčka. Toby se narodil u našich skoro-sousedů a slovo dalo slovo a už jsme počítaly (my dvě s mamkou) s malým kulíškem, chodily jsme ho navštěvovat a vymýšlely jméno. Dalších několik týdnů jsme pak dennodenně zpracovávaly taťku, kterej dalšího psa vůbec nechtěl a nakonec je z nich totálně zamilovaná dvojka a taťka nikdy neskákal kolem nikoho jako právě kolem Tobyho. A přestože Andy se z něj ze začátku občas tvářil pěkně nešťastně, protože přišel o svůj klidnej styl života, teď je z nich ta nejlepší dvojka, kterou miluju nade vše. Jen to jejich hlasitý hraní před sedmou ráno je na odstřel :D

S Prahou se mi naskytlo taky mnohem víc blogových příležitostí, což je tak nějak logický. Hrozně si toho všeho vážím a mezi nejlepší akce patřilo rozhodně odpoledne v Lushi a ...

V Urbanluxu. Článek samozřejmě je, přímo TADY. Bylo to vlastně obojí v jeden den, takže takovej typickej blogerskej den, což miluju. Mám ale dojem, že jak skvělej celej tenhle den byl, tak zle (a ještě zlejc) nakonec dopadl a následovala pak asi nejhorší noc mýho života, na kterou bych nejradši zapomněla. Negativní vlny tady ale šířit nebudu, takže popojedem :)

Následující dny jsem byla tak nějak všude jen ne na bytě, neustále s holkama, obrážely jsme kavárničky, fotily o sto šest, vzájemně se rozesmívaly a plánovaly kam až to všechno dotáhnem. V těch pár dnech jsem poznala, kdo při mě opravdu stojí a o koho se můžu kdykoliv opřít a jsem za to neskutečně vděčná. Fotka je zrovna z jedný suprový večeře s mejma blogerskejma holkama, kde jsme zase proseděly x hodin a domů se dostaly bůhvíkdy a bůhvíjak.

S Miou jsme vyrazily na Teniskology, který mě osobně strašně bavilo díky super prostorům, muzice a hlavně stylovejm lidem. Mohla bych tam prostát celej den někde u zábradlí a jen pozorovat okolí a čerpat inspiraci. Normálně mi vadí větší koncentrace arogantně působících lidí, ale tady se to tak nějak hodilo a já si to kupodivu fakt užila!

Do Prahy za mnou občas přijela mamka a udělaly jsme si pár skvělých mother-daughter dnů. Vzala jsem jí i na jednu blogerskou akci a měla jsem z toho ohromnou radost. Pak jsme si udělaly hostinu v My Raw Café a dlouhou procházku Prahou, když už se tady konečně trochu vyznám. #yaaaay

Dlouho jsem se učila fotit tyhle dva kumpány najednou a vlastně to je doteď hodně těžkej oříšek, nicméně občas se mi povedla uplně magická fotka jako třeba tahle. #nopochvalse

Párkrát jsem si dokonce vzala do Prahy Andyho a nezapomněla jsem to dostatečně dokumentovat. Třeba TYHLE fotky fakt miluju. 

A když už jsem tady Andyho měla, brala jsem ho s sebou všude a fakt si to užívala. A tak jsem třeba v deset ráno na Elnino workshopu pila šampáňo, užívala si chvilek s holkama a u toho po očku kontrolovala, co za beauty blogerku zrovna očmuchává můj pes. O týhle akci a několika dalších super momentech si můžete přečíst třeba TADY nebo TADY.

Mezi ty skvělý akce rozhodně patří i otevíračka bistra Famagusta.

Stala se taky jedna neuvěřitelná věc, která mě ohromně nakopla. Značka Kari Traa si mě vybrala jako jednu ze svých ambassadorek. Nějak věděli, že chci začít cvičit, že o tom chci psát a usoudili, že jsem ten správnej člověk pro to, abych k tomu namotivovala i ostatní. No a tak jsem se do toho pustila. Populární motivační článek z tohohle období je TADY.

Díky tomu, že zastávku Vyšehrad mám asi 5 minut, jsem propadla Yam Yamu, přičemž jsem měla i období, kde jsem tam byla obden. Zamilovala jsem si hlavně několik předkrmů, který jsem různě kombinovala a když se moje peněženka začla vzpírat, přešla jsem i na klasický hlavní jídla. A ty limonády? Přítel posledně zkusil malinovku a já na ní nemůžu přestat myslet!!

Holky z ACOS měly úžasnou autogramiádu, kterou jsme si zas užily jako skvělá parta a tenhle den zakončily na narozeninový party Footshopu.

Díky tomu, že jsem byla dostatečně drzá a oslovila kluka, co se mi už dlouho líbil, jsem zažila spoustu naprosto božích randíček a všechno se vyvinulo tak kouzelně rychle a dokonale, což vy tak nějak sledujete v přímým přenosu, protože... protože jsem to prostě já, žejo :D

S Eurotrips a Domčou jsme se v listopadu podívali do Amsterdamu, kterej byl hned na první příčce mýho must-visit seznamu. Strašně moc se mi tam líbilo a rozhodně bych se tam chtěla někdy vrátit, Ideálně až bude teplo. Všechno chci dělat, až bude teplo :D

Relativní novinkou, která je hodně šokující pro mě a celou moji rodinu (čau brácha!) je fakt, že jsem si ZAMILOVALA cvičení. Divný je, že to fakt není nijak zveličený. Totálně mě to chytlo, zásadní vliv na to má samozřejmě přítel, kterej občas podvádí svoje fitko s tím mým a já jsem mu za to nejvděčnější. Už umím spoustu (haha, jasně) cviků a z každýho cvičení odcházím naprosto vysmátá a vyřízená a další dny si užívám bolení celýho těla, specielně svalů, o kterých jsem ani nevěděla, že existujou. A když máš vedle sebe takovýhleho kluka a navíc tě to baví, tak UŽ TĚ PROSTĚ NIC NEZASTAVÍ.

Další výletní splněnej sen pro mě byly vánoční Drážďany s drahým. Detailn popis dne TADY.

Prahu jsem za poslední měsíc a půl prochodila víc než za celej život a miluju to. Každou další procházkou se mi to město víc propojí, uvědomuju si, kde co na co navazuje a bavěj mě ty aha-momenty, kdy mi dojde nějaká další spojitost.

Naučila jsem se snídat i něco jinýho než chleba, což by si vlastně samo o sobě žádalo oslavu!

Do Olomouce jsem si udělala i jeden nestudijní výlet a užila si to zase z uplně jiný stránky.

Náš Hub je další věcí, kterou budu mít s rokem 2015 definitivně spojenou. Tolik emocí jsem za jeden večer nezažila ani nepamatuju <3

Nejlepší spolupráce ever pro mě byla ta s eshopem Skippy.cz. Žádnej produkt, co jsem dostala díky blogu, nevyužívám tak ráda a tak často, jako tenhle myšičkovskej oblek. Píšu v něm i tenhle článek, protože je v něm dokonalý teplo a pohodlí. A Kuba se v něm vedle mě učí. A náš pošťák a PPLko jsou z toho taky vedle. 

#purehappiness

Závěr roku jsem si taky užila naplno, většinu času s mým nejmilejším a zase jsem o tom psala článek.

To by tak nějak bylo k tomu hlavnímu, co jsem v roce 2015 zažila. Byla toho fakt spousta a já si to díky tomuhle článku budu moc ráda připomínat. A většinu těch fotek si beztak nechám vyvolat. Ale protože tenhle blog není jen deníček, bylo tady za ten rok taky neuvěřitelný množství outfitů. Jednou bych chtěla udělat koláž všech s odkazama na jednotlivý články, ale na to bude potřeba asi miliarda času, kterou fakt nemám kde vzít. Tak jsem aspoň vybrala svý oblíbený outfity a fotky za rok 2015. Vy si je můžete projet a pak mi dolů hodit nějakej komentář, i když každej, kdo to vůbec dočetl až sem a nejsem to já, by si zasloužil metál, haha. Tak se mějte a příště už u letošního outfit postu!