AMERICAN DIARIES: NEW YORK DAY 1&2 (MOMA, TIME SQUARE, GRAND CENTRAL, EMPIRE STATE BUILDING)

Poslední Chicagskej článek (TADY) i ten z Torotna (TADY) jsou už dávno hotový a je čas napsat i první díl z New Yorku, ve kterým netrávíme jen pár dní, ale hned týden. Rovnou musím říct, že si to užíváme naplno a každej večer padáme do postele uplně mrtví. Původní plán byl jezdit Hop on-Hop off autobusem, ale vzhledem k tomu, že se mi podařilo najít super hotel přímo na Manhattanu na rohu Central parku a ten autobus stojí na týden pro 4 lidi asi milion, rozhodli jsme se chodit pěšky...Nebo abych to upřesnila, rozhodla jsem to já :DD a zbytek rodiny mě dnes málem zaškrtil, když jsem nahlásila, že nás čeká odpočinkovej den a že ujdeme maximálně 10km a krokoměr mi v 7 hodin večer ukázal před hotelem něco přes 17km. No co, stane se, aspoň máme pořádnej výdej. A stejně takhle poznáme město nejlíp, protože všechno projdem po vlastních nohách, kdekoliv se můžeme zastavit, pozorovat pouliční umělce, objevovat roztomilý obchůdky a restaurace. No a já Vám dnes popíšu, co jsme dělali první dva dny.

Z Niagár jsme jeli rovnou na letiště, kde jsme zjistili, že má let hodinu zpoždění a další hodinu jsme pak ještě čekali na runwayi, než jsme mohli odletět - parádička. Let byl ale pak naštěstí uplně klidnej a viděli jsme překrásnej západ slunce. A když se pod náma objevil rozsvícenej New York, zatajil se mi dech poprvé. Podruhé to bylo po cestě taxíkem přes nějakej most a přišlo mi hrozně nereálný, že tam opravdu jsme. V New Yorku!! 

Akorát ten taxík...vlastně nebyl tak uplně taxík :D. Před cestou jsme samozřejmě pročítali všelijaký tipy a rady na co si dát v Americe pozor. Jednou z těch rad bylo, ať se nenecháváme nikým odchytit, ať si všechno zařizujem sami. A tak jsme si to vylezli unavení a hladoví z letiště, že si objednáme Ubera. Po výlezu z haly se na nás ale sletěl dav dravejch "taxikářů", co nám brali z ruky kufry a už si nás vedli do auta. Nějak jsme tu situaci nezvládli a najednou jsme seděli v obrovským autě, co nemělo žádný taxi označení ani licenci a frčeli si to bůhvíkam- navigaci to totiž taky nemělo. Po chvilce vzájemnýho vztekání se na sebe jsme se zklidnili a naštěstí nás ten podivný pán vysadil před naším hotelem. Nechtějte ale vědět, kolik jsme platili a jak dlouho jsme se s ním o tý přepálený ceně dohadovali o půlnoci uprostřed silnice.

Na hotelu jsme padli do postele a spali až skoro do jedenácti. Po snídani se šli naši projít okolo hotelu, aby prozkoumali okolí, brácha do fitka a já jsem zůstala v posteli, abych se ještě chvíli léčila.

Na pozdní oběd jsme se stavili v už ozkoušeném Chipotlu a já zase skončila u kombinace kuřete a guacamole. Mňam!

Moje první dojmy z New Yorku by se dali vystihnout slovy - všeho moc. Moc aut, moc troubení, moc lidí, moc bilboardů, moc obchodů, moc památek, a taky moc strašidelnejch divnejch lidí. Žít bych tady asi nemohla, ale ten týden je perfektní.

Povedlo se nám vychytat návštěvu Galerie Moderního Umění (MOMA) v pátečním odpoledni, kdy je vstup zdarma. Na jednu stranu super, na druhou stranu to ale logicky znamená i davy lidi.

Navíc já nejsem žádnej uměleckej nadšenec. Spíš si ráda poslechnu koncert, než abych chodila po galeriích, klasika mě moc nebere. Musím ale uznat, že Warhol mě dost baví a v týhle galerii bylo obecně hodně k vidění. To podle mě nejzajímavější jsem Vám nafotila!

Říkala jsem, že tam byly davy?!

A nejhezčí pohled byl stejně z oken nejvyššího patra na ty střechy naproti <3.

Ano, tohle křeslo je složený přesně z toho, co Vás při pohledu na to napadlo jako první. :D

Dala jsem si chaiteačko. Po asi třech měsících a bylo VY-NI-KA-JÍ-CÍ.

Za rohem hotelu jsme objevili obchod/bistro BREAD AND HONEY (který ale podle mě nemá s chlebem ani medem nic společnýho :D), kam chodíme jíst každej večer. Mají tam ohromnej výběr a hlavně studenej a teplej bufet, kde miska jídla (cca libra) stojí 8 dolarů, což je mnohem míň než bysme dali za jídlo v restauraci a i míň než za kolik bychom pořizovali nákup jídla na doma, nehledě na to, že si můžem namixovat všechno na co máme chuť a já si to strašně oblíbila.

Ty filmový požární schodiště jsou všude!

Time Square máme asi 15 min pěšky po Broadway. Poprvé mi to tam vyrazilo dech a hned podruhý už jsem nadávala na všechny ty lidi. Každej den tamtudy totiž projdeme dvakrát a občas je to fakt síla a člověk se prostě musí nechat nést davem, protože jinak to nejde.

Občas se nám podaří vlézt do fitness obchodu a vydržíme si tam všechno prohlížet ještě dýl než v klasickým obchodě s jídlem. Mají totiž strašně velkej výběr - vlastně jako všude tady. Nakoupili jsme si teda různý proteinky na svačinky a já jsem si vzala na vyzkoušení kokosovou vodu s proteinem. Teď už se jen konečně uzdravit, abych si mohla zacvičit a pak si ji dát.

Grand Central jsem si taky prosadila já, ale hotoví jsme z toho nakonec byli všichni. Ta budova je totiž neuvěřitelná a vnitřek zaujme i toho, co tam neviděl stokrát stát Serenu v úvodní scéně Gossip Girl.

"Spotted at Grand Central, bags in hand. Dominika Lukasova". Hahaha, to jo.

A tip jak mít nevšední fotku - lehni si na zem uprostřed nádraží :D

Další oběd jsme si dali v dalším ozkoušeném fastfoodu a byl to pro změnu salát s kuřecím masem a avokádovou zálivkou.

A tady jsme si trochu zanakupovali. Do největšího obchoďáku na světě jsme si teda netroufli...

Ale obchodu, ze kterýho se valily davy žen s růžovejma taškama s nápisem SALE, jsme odolat nemohli!

U vchodu sedělo několik chlapů a ti naši chvíli taky :D Taťka pak vypozoroval, že prej vždycky nějakýho přišla vyzvednout slečna s rukama plnýma věcí, dovedla ho k pokladně a po cestě ven ho celýho pusinkovala. Prej to viděl během deseti minut asi 4x - uplně stejnou scénu :D.

Po návratu na hotel jsem si odpočinuli a po setmění se sebrali a vydali na další 5ti kilometrovou procházku - přes Time Square na Empire State Building.

Čistý boty po jednom dni chození, ehm...

Nahoře jsem po očku vyhlížela Chucka Basse nebo aspoň ty pivoňky v koši, ale nic nó. Tak jsem si místo toho pohrála s manuálním ostřením a udělala i pár takovýhlech fotek.

Time Square z vrchu. Fakt je tam díky těm bilboardům světlo jak ve dne a takhle shora to nejvíc vynikne.

Já už se teď nemůžu dočkat, až to všechno uvidím i za světla, protože brzo nás ještě čeká Top Of the Rock. A taky další miliarda věcí. 

Doufám, že Vás tyhle články bavěj, když jsou takhle aktuální a že to nepíšu jen jako deníček sama pro sebe, i když i to je vlastně dost fajn. Tak se mějte hezky a tentokrát si neodpustím ani XOXO.