AS IF SIZE WAS EVERYTHING

Vzhledem k tomu, že i k outfitům, kde mám dlouhý nebo volný kalhoty, se mi dostává mnoha komentářů o tom, jak strašnou mám postavu, nedá mi to a v tomhle článku bych se na tohle téma chtěla konečně taky vyjádřit. Ve 35 stupních toho prostě člověk na sobě moc mít nemůže. 

Ale first things first: 

Nepřipadám si tlustá. Ale nepřipadám si samozřejmě ani hubená. 

NO A?

Znamená to, že nesmím mít blog, že se nesmím fotit a že nesmím nosit nic jinýho než černý legíny? To je přece víc než směšný. Každej jsme nějakej, někdo si za to může víc, někdo míň. Já jsem třeba na vejšce zvlčela, skončila s pravidelným sportováním, hodně pila a jedla. A tak jsem přibrala. Když mi to přestalo vyhovovat, začala jsem cvičit. Když se nic moc nedělo, začala jsem cvičit jinak a víc. Když se pořád nic moc nedělo, začala jsem si hlídat jídlo. Po pár měsících jsem zhubla. Na dovolený jsem toho trochu nabrala zpátky. Teď zas makám, takže to půjde dolů a na další dovolený nejspíš zase něco málo naberu. NO A? Váha člověka prostě kolísá a není každej měsíc takovej, že si můžem hlídat všechno, co dáme do pusy a mít obden tříhodinový silový tréninky v kombinaci s kardiem. Je normální, že tělo vypadá někdy líp a někdy hůř. Ale není normální kvůli tomu na sebe pořád muset snášet ošklivý poznámky. Jsem si naprosto jistá, že spoustě holek stačí tohle a ještě mnohem míň k tomu, aby po hlavě spadly do poruch s příjmem potravy. Já nejsem zrovna psychicky stabilní a vyrovnanej člověk a proto mě to občas pěkně sundá a je mi jasný, jak strašný následky tohle může u citlivýho člověka napáchat, na to bych tu psychologii ani nemusela mít vystudovanou.

Ono není normální se cítit dobře jen do chvíle, než se podíváte na svůj blog a přečtete si komentáře. Není normální po každým takovým komentáři zkoumat svý fotky a říkat si, jak je možný, že se všem zdám tak tlustá. Není normální se cítit jako tlustý prase jen proto, že to někdo srabácky anonymně napíše a uleví nějaký svojí potřebě zesměšnit nebo potrápit někoho jinýho. Normální je být se sebou spokojenej. Nebo aspoň sžitej. A já jsem. Do tý chvíle, než tady čtu nějaký ty kraviny. Chtěla bych Vás tímto požádat, abyste toho nechali. A nejen tady u mě, ale celkově. Znám víc blogů, kde dostávaj holky sodu za to, že nevypadaj jako modelky a dovolej si nosit něco jinýho než černý kalhoty. Nikomu nepomůžou hnusný poznámky, nikoho nemotivujou, nikomu nic nedaj. Jen ublížej a škoděj. Jestli chcete dát někomu dobře míněnou radu nebo mu opatrně naznačit, že by se sebou měl začít něco dělat, udělejte to jemně, slušně a tak, jak byste to zvládli unést vy. Je mi docela jasný, že tenhle článek je vlastně dost zbytečnej a že to je jak mluvit do dubu, nicméně...snaha byla. Takže tak. 

Top - H&M / bra - BE CHICK / shorts - SAMMYDRESS / bag - MANGO OUTLET via FASHION ARENA / shoes - TOMS via URBANLUX