ZE SKÁLY NAD PRAHOU

Přestěhovali jsme se tak nějak nad Prahu. Pokud si odmyslím jeden Penny Market a pár paneláků, mám před sebou celý město jako na dlani. Ty východy slunce, západy a taky změny počasí pozoruju s totálním ohromením a nechápu, jak jsem mohla jen na moment pochybovat o tom, jestli chci bydlet v týhle části Prahy. Z Kačerova do Bohnic, haha. Vždycky jsem chtěla bydlet v centru města a místo toho jsem se přestěhovala z jednoho kraje na druhej. A včera jsem si to tady zamilovala tolik, že pro mě bydlení v centru uplně ztratilo pomyslný kouzlo. Objevila jsem totiž to pravý kouzlo bydlení nad tím vším.

Vystupuju na nádraží, vztekle kopu do kufru, aby jel tam, kam chci, protože kolečka v dezolátním stavu se mnou po dobrém odmítají spolupracovat. Na rameni jednu kabelu plnou elektroniky (čti těžkou jako prase) a na tom samým rameni ještě tašku plnou dobrot, co mi nakoupila mamka. Tyhle přesuny mě jednou zabijou! Blonďatý hlavy si všimnu přes půl budovy a už si to štráduju naproti mému drahému, který už na mě čeká s kafem. Jestli já to nemám dobře zařízený :))). Sdělujem si novinky za těch pár dní, co jsme se neviděli, vezem kufr domů a rychle vybalujem dobroty. Kufr nechávám zapnutej a vyrážíme na procházku, na vybalování bude času dost, zatímco sluníčko zajde za pár desítek minut. Bydlíme tady už týden a já jsem ještě nestihla obhlédnout okolí, hrůza.
Venku se nechám vést, Bohnice jsou Kubův hood z dětství a já znám zatím jen cestu na autobus, do fitka a do Billy. Jenom se nesměle ptám, jestli tady je místo, ze kterýho bych tu Prahu viděla bez supermarketu a okolních paneláků...Za 5 minut se ocitáme na skále a mně se tají dech. Tohle je něco pro mě! Miluju výhledy a vědomí, že tuhle krásu mám za barákem mi prostě bere vítr z plachet. Vytahuju foťák a chystám ty teplý večerní sluneční paprsky do objektivu. Fotíme o sto šest a já už si představuju, co všechno tady dáme dohromady a jak sem budem v létě chodit večer vysedávat. Jsem naprosto unešená a vděčná za to, že to všechno vyšlo tak jak mělo. Když mě Kuba táhne dál, nevěřím svým uším - takových míst je tady víc?! Je. Jen na to další dojdem až potmě, takže vám ho ukážu někdy příště. Možná z pohledu běžce, protože těch jsme potkali taky nespočet!