PRAŽSKEJ ŽIVOT V OBRÁZCÍCH

Víte co mám fakt ráda? Tyhle chvíle, kdy sedím v nějaký svý oblíbený kavárně, usrkávám kafe a připravuju články. Píšou se mi takhle "venku" mnohem líp než doma v křesle a už jsem si z toho udělala takovej prima rituál. No a dneska vám vítám u dávno zajetý rubriky Days in pictures. Tyhle dny byly plný pejsků a jídla z míst, na který nechodím uplně často, takže to konečně bude trochu o nečem jiným. Respektive o jiným jídle než jindy a o trochu jiných místech.

S pejskama jsem vyrazili třeba do Herbivore, protože pořád dokola jedu acai bowl z Cacaa a chtěla jsem vyzkoušet i nějakou jinačí. A tuhle mističku jsem si zamilovala tak moc, že jsem si jí musela pořídit! Ale chutově je stejně lepší ta v Cacau :D.

Moje oblíbený místo na Náplavce, na týhle lodi maj výborný drinky, má skvělou atmosféru a v noci hraje dole DJ. Do-po-ru-ču-ju!

S kamarádem, se kterým jsem se naposled viděli snad na týhle lodi někdy před rokem, jsme se tam nedávno sešli a jestli si tam musíte dát nějakej drink, tak kapitána se zázvorovou limonádou!

Tahle fotka patří k jednomu z těch nejroztomilejších záběrů v mým posledním vlogu, kdy byl Andy po procházce tak zničenej, že mi usínal ve sprše :D.

Bistro Proti Proudu byla s psíčkama jasná volba, protože oba už jsem tam jednou měla a je to tam strašně dog friendly a příjemný. No a když jsem si znova připomněla, jak geniálně tam vařej, budu tam zas zavítávat pravidelně i bez psů!

Tahle obří bageta je jedno z mých nejoblíbenějších jídel a nejradši bych ji jedla furt žejo, klasika, Dieta jak prase. Jmenuje se HERO a není to pro nic za nic, nacpat ji do sebe celou je totiž fakt hrdinství :D.

Pupíček zvědavej ♥

A asi ten nejlepší francouzskej toast jakej jsem kdy měla, protože byl vytuněnej vanilkovým krémem se slaným karamelem. A navíc toho byla příjemná porce, po který člověku není těžko a není celej zalepenej z toho sladkýho. Yes please!

Ovšem vyfotit se s psem a jídlem zároveň není moc dobře uskutečnitelný :D

Bez jídla to už jde podstatně líp!

V práci jsem si sice brala dva dny volno, abych se mohla naplno věnovat těmhle dvěma, ale jeden den jsem tam s nima skočila a byla jsem strašně překvapená, jak v pohodě to bylo. Asi jsem se předtím stihla unavit, takže skoro dvě hodiny chrupkali pod stolem, občas se s někým pomazlili a až po fakt dlouhý době se začali nudit a trošku vymrzovat.

Než jsem se s nima vrátila do Hradce, vyrazili jsme ještě na naši nejoblíbenější bohnickou vyhlídku, kde jsme si udělali piknik. Ty výhledy tam miluju a sedím tam moc ráda, akorát už je tady to počasí, kdy na mě večer nalítává každej kousavej hmyz a zatímco ostatní jsou uplně v pohodě, já se pořád škrábu a další den mám oteklej každej druhej štípanec. ACHJO. 

Domácí acai bowl nemůže chybět a já pořád nechápu, jak přežíváme v Praze už několik měsíců bez mrazáku :(((((

Tréninky od Blanky mě strašně bavěj a jdu do nich naplno, někdy možná dokonce víc než bych měla, protože po týhle fotce jsem si při mrtvým tahu hnula se zádama takovým způsobem, že to se mnou málem seklo a zbytek dne jsem slzela při skoro každým pohybu. Takže teď jsem si dával několik dní pauzu a nemůžu se dočkat, až se do toho zas opřu. 

Brácha odmaturoval a to si žádala několik rodinných oslav, přičemž jsem samozřejmě na většině chyběla. Jednu jsem ale stihla a to zrovna příjemnou párty na terase, kde jsme grilovali, pili a mlsali.

V Praze jsem se ale v pracovní dny neohřála tolik jako obvykle, jedno dopoledne jsme s kolegou strávili na rodinné farmě v Krhanicích, kde jsme obhlíželi, kde to vlastně vzniká máslo, které se při výrobě Medovníku používá. A to vám povím, takovej výlet za Prahu je skvělý zpříjemnění běžných pracovních dnů. Já jsem z toho měla uplně dobrou náladu a ještě jsem pomazlila maličký telátka.

A tohle už je ta moje acai miska a víte co? Normálně mi to z ní chutná ještě víc, fakt! A taky se toho do ní vejde mnohem víc, než by člověk čekal.

S Kubou jsme taky po dlouhý době vyrazili na blogerskou akci, Häagen-Dasz zmrzlinu totiž milujeme oba a takovou pozvánku nešlo odmítnout. Teď totiž kvůli škole a jiným prioritám odmítám skoro všechno. Tady jsem ale moc ráda, že jsem si ten čas našla, protože ten jejich slanej karamel (a taky teda lískovej oříšek), je naprosto dokonalej. A my jsme si v rámci akce mohli vytvářet vlastní poháry a všemožný chuťový kombinace!

Mimochodem, u týhle dobroty, který je tolik, že ani nejde najednou sníst, jsem napsala celej tenhle článek! :)) Tak doufám, že jste si ho užili a uvidíme snad zas brzy - najít si čas na focení a psaní bude v příštím týdnu dost náročný, státnice za rohem a já chytám pomalu nerva.