What are you looking for?
středa 17. května 2017

PRVNÍ DEN S PSÍ NÁVŠTĚVOU



O šest pater níž se ozve povědomý štěknutí a mně se roztáhnou koutky do širokýho úsměvu! Takhle ňafe můj Andys a to znamená jediný - dlouho očekávaná návštěva právě dorazila před barák. S zapnutou kamerou sbíhám dolů, vítám se s oběma chlupáčema i s našima. Dovezli mi sem na tři dny moji nejmilejší zvířecí společnost a já si to plánuju náležitě užít a co nejvíc toho zaznamenal do vlogu. První kroky po bytě jsou trochu nejistý, Andy znal můj olomouckej byt i garsonku na Kačerově, tohle je pro něj ale novinka, je to velký, nový, jiný. Toby je o něco odvážnější a tak nakonec oba objevují jednotlivý zákoutí a místnosti.



První den tu s námi zůstává i mamka, prý si chce užít den v Praze a být chvíli se mnou, ale já vím svý - prostě jen není schopná být v Hradci bez psů, tak radši přijela taky. A tak máme před sebou krásnej den. Zahajujeme ho zdravým obědem a poprvé se dohadujem, jestli můžem v kavárně pejsky odvázat nebo je musíme mít připnutý. Abyste pochopili - většina psů si v restauraci nebo kavárně prostě lehne pod stůl a čeká, až se půjde dál. Naši ne, naši si zásadně nelehaj pod stůl a vlastně si nelehaj vůbec. Postávaj, choděj okolo, nejradši by prošmejdili všechny části místnosti a možná by i klidně odešli ven. Nejdřív vyhraje mamka a tak je necháváme připnutý. Když se ale jeden i druhej málem uškrtěj a navíc se zamotaj nejen do židlí, ale i do sebe navzájem, přichází moje chvíle a vítězoslavně jim dávám svobodu. Odměnou mi budiž to, že zůstanou v klidu a polehávají v našem okolí. Pro tentokrát.



Po jídle se vydáváme přes rozpálenou Letnou a já mám pocit, že ta iphonová předpověď je nějaká rozbitá. Rozhodně totiž není 20 stupňů, spíš tak 30. Padáme vedrem a Toby, na kterýho je teplo i těch dvaceti, si lehá v každým stínu a když už ho nutím jít, cupitá mi za patama a čumákem mi v pravidelným rytmu naráží do lýtek, což je jasnej signál toho, že už chodit nechce. Jindy mě totiž vleče za sebou jak tažnej kůň, protože jdu na něj moc pomalu a moc rovně. Zkouším je pustit na volno, aby se pořádně proběhli, protože miluju tu radost a nadšení, která z nich čiší, když si svobodně lítaj v trávě. Ve chvíli, kdy začnu vyslovovat pochvalu mi samozřejmě oba zdrhnout za nějakým obřím psem a když se nám je povede odvolat zpátky, přijde pro jistotu u ten velkej pes a to jsou ty situace, kdy nevím, jestli se bát nebo být v klidu. Většinou jsou psi na volno v pohodě, žejo, žádný zabijáky by přece jejich páníček na volno nepustil, ale člověk nikdy neví. Na vesnici, kde máme chalupu, zakousl vlčák boloňáka jediným kousnutím. A tak je střídavě poutám a zase pouštím.
Z Letný scházíme dolů, přes most do centra a přes Dlouhou až k Palladiu, kde si jde mamka nakoupit nějakou kosmetiku, co v Hradci nemá a já venku málem zůstávám jen s jedním psem, protože Andy, kterej je obvykle dost nepřátelskej, na všechny štěká a nenechá na sebe sáhnout, se nechá nalákat na mlasknutí nějakýho cizince, skáče po něm, nechá se mazlit a radostí kejchá. Jsem trochu v šoku a přemýšlím, jestli je možný, že si ho spletl s někým z naší rodiny nebo jestli měl ten člověk fakt dobrou auru a prostě si ho tak rychle získal. No nevím, v životě takhle na nikoho cizího nereagoval.



Uchození a zmožení vedrem se přesouváme do If Café, sedáme si do zadní, vylidněný části a kluky rovnou odepínám z vodítka. Oba jsou utahaní, takže okamžitě uléhají, vypijou plnou misku vody na jeden zátah a Andy s mokrým čumákem skáče ke mě na křesílko a já pod něj rychle strkám aspoň bundu, ať nevypadáme nevychovaně. Mamka si jde vybrat do vitríny dort a Toby jí je v patách. Mám výhled na dveře a tak mi po chvíli nemůže uniknout béžová šmouha řítící se z nich ven a mámin jekot "Tobyne!!!" na celou kavárnu a její úprk za ním. Nemáme je uplně poslušný no, co si budem :DD. 



Doma hned vykoupat, nakrmit a zalehnout, klasika. Mamku vyzvedl táta, s Kubou jsme trochu popracovali a večer ještě vyrazili s chlupáčema za barák na louku. K našemu štěstí tam nebyl vůbec nikdo a konečně teda přišly na řadu řádný psí dostihy. V tý vysoký trávě se nám občas ztráceli, trénovali jsme povely, občas něco cvakli, ruku v ruce se prošli a doma pak měli co dělat, abychom ze sebe a z psů vyklepali všechny pochytaný klíšťata. A já si zas uvědomila, jak strašně málo mi stačí ke štěstí. 
Třeba kombinace těchlech tří vedle mě. 

Poslední týdny si uvědomuju, jak strašně spokojená jsem a jak mi teď všechno vyhovuje. O tom vám ale napíšu zas někdy jindy, tohle by jako slohový cvičení o psech stačilo si myslim :D.












Mimochodem, taky vaši pejsci kejchají, když maj radost? Náš se i směje, fakt! Uvidíte, bude to ve vlogu!

Add your comment

  1. Nejvíc jsem se u tohohle článku nasmála :D

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásný! :) úplně jsem si živě představila tvou mamku, jak letí z toho obchodu. My jsme s Albertem (boloňák / špic) ještě ve městě nebyli, ten toho vychování taky moc nepobral. Hlavně si myslím, že by byl ze všeho tak vyjukanej, že by na mls skočil každému cizinci, kterého by potkal. :D
    Krásné fotky, ta poslední s Kubou! ♥︎
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju lidi, co si svý psy neuměj vychovat a ještě je mermomocí musej nechat na volno a obtěžovat tím celou kavárnu, ach jo))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se najdou i mnohem horší, takže bych takové argumenty vynechala. Na rozdíl od jiných majitelů psů si je Domča toho vědoma a aspoň se k tomu snaží nějak přizpůsobit.

      Vymazat
    2. Sice se najdou horší, ale to přece neznamená, že tohle chování je v pohodě, v kavárně si chci dát v klidu kafe a ne si pod nohama nechat pobíhat psy))
      (A přizpůsobení se vidíš v tom, že jim "vítězoslavně dá svobodu" jo? :DD)

      Vymazat
    3. Já jsem ale nikde nenapsala, že je nechám pobíhat po celý kavárně (jen že by to nejraději dělali) nebo snad pod stolama cizích lidí, samozřejmě si je nějakým způsobem držím u sebe aby někoho neobtěžovali :)

      Vymazat
    4. Tady je přesně vidět ta ukázka toho, jak se tady některé slečny zastávají Dominiky za každou cenu - "najdou se i mnohem horší, takže bych takové argumenty vynechala" - co to je jako za argument?!
      Někomu vadí nevychování psi i venku na ulici, když se pletou pod nohy nebo v MHD, ale v kavárně už je to fakt moc.
      nehledě na to, že někdo může mít třeba alergii na psi ale majitelé psů si v drtivé většině myslí, že jejich psi všichni zbožňují stejně jako oni a klidně je nechají navolno lézt kolem jiných lidí.

      Lucka

      Vymazat
    5. Lucko, já s tebou v podstatě i souhlasím a snažím se to brát v potaz, nicméně když se holt pes něčeho lekne a rychle se zastaví, tak se prostě pod nohy někomu připlést může a nevidím to jako žádnou tragédii. Na volno je mám pouze na louce, kde jsou ostatní psi taky na volno a normálně k sobě běhají a nikomu to nevadí. Ke kavárně jsem se už vyjádřila, rozhodně je nenechám otravovat cizí lidi a k té alergii bych doplnila jen to, že moji psi nemají srst, ale vlasy, tudíž jsou antialergenní a toto vůbec řešit nemusím :)

      Vymazat
    6. lidi nemají alergii i na srst ale třeba i na sliny a vzhledem k tomu, že psi olizují jak sebe tak všechno okolo tak to může vyjít nastejno.
      a psala si, že pes vyběhl z kavárny, takže byl na volno. a ani na louce mi to nepřijde moc ok, jsou tam psi, které neznáš a mohli by si navzájem ublížit. obecně mi přijdou pejskaři strašně lehkomyslní a tento článek to jen dokazuje.

      Vymazat
  4. Jeeeeee, tak to jsou ty uplne nejsladsi fotky vubec, haha. ;) Silene vam to vsem dohromady slusi.
    Doufam, ze sis to stejne uzila. <3
    Sandra

    OdpovědětVymazat
  5. Domčo ti pejsi jsou úžasní! Můžu se zeptat, co je to za rasu? Díky

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤