JEDEN SKVĚLEJ BLOGERSKEJ VÍKEND

Termín státnic jsem se nakonec dozvěděla už v pátek, nemusela jsem čekat až do dneška, jak to bylo řečeno původně. A hádejte co, co se týká rozprostření během toho měsíce, jsem dostala datum docela ideální. Ale co jsem nečekala, bylo to, že jsem dostala přesně ten den, na kterej jsme s Kubou už půlroku objednaní na tetování. Pfff, klasickej zákon schválnosti. Státnicuju teda 6.6. a pokud to dobře půjde, tak hned z "akce" půjdu pod jehlu :D. Každopádně učení jsem na víkend měla v plánu jen zlehka, protože jsem měla hodně jiných naplánovaných aktivit, mezi který jsem chtěla tu a tam napasovat nějakou otázku. Nenapasovala jsem tam nakonec ani jednu jedinou, článek publikuju zase o den dýl, ale užila jsem si naprosto skvělej, vyčerpávající a smíchem nabitej blogerskej víkend. A přesně o tom bude tenhle článek! 

Začalo to sobotním dopolednem v nové výdejně Answearu, kam jsem dostala před pár dny pozvánku na blogerský brunch. Tříhodinový. To mi bylo trochu divný, protože většina akcí je sfouklá docela rychle a popravdě jsem měla trochu obavy, aby se nejednalo o nějaký dlouhý povídání, prezentace a tak. Obavy ale byly zbytečný, akce byla skvěle udělaná, pevnýho programu bylo minimum a fakt jsme si to spíš užily jako holky blogerky společně. Najedly jsme se z výbornýho cateringu od Ambiente, nechaly se nalíčit u holek z Clinique, Bára z Beauty Baru nám zapletla různorodý copánky, vyfotily jsme spoustu fotek, podrbaly a nečekaně si s holkama naplánovaly společnej program i po akci. Takže žádný učení, Dominičko, nenene.

Slaná vafle je nebe v puse, vážení! To jen tak mimochodem.

Měly jsme přijít v pyžamu, Alex to jako jediná dodržela a její kočičkový tričko bylo supercute!

Vyfotit selfíčko a zároveň i výsledný účesy se ukázalo jako nemožný :D

Dřív jsem na všechny blogerský akce chodila s někým, s kým jsem se předem domluvila, ale od jistý doby chodím zásadně sama a vím, že tam vždycky bude někdo, s kým se budu moct dát do řeči a užiju si to tam. Tahle akce byla přesně ten případ. Radost mi udělalo třeba to, že jsem se po sto letech viděla s mojí olomouckou spolubydlící Elizou, se kterou jsme se do blogování pustily ve stejnou dobu a všechno to spolu v Olomouci sdílely.

Tuhle fotku nám nefotila blogerka, to je asi jasný :D Nevadí, i bez noh je to príma :D

Holky pak chtěly na jídlo a měla jsem něco doporučit... A protože jsem předchozí dva dny byla v Cafefinu, o kterým vám chystám samostatnej článek, volba byla jasná. A tak jsme se ocitly 4 blondýny (já, Alex a holky z WNB) u stolu a objednávaly si jídla, jejichž názvům jsme ve většině případů vůbec nerozumněly.

Avokádovýmu toustu jsem teda rozumněla, byl obří a dokonalej!

Holky jsem v Cafefinu ponechala a běžela do Školy Stylu, kam jsem byla pozvaná jako přednášející na Workshop blogování, což mi udělalo samozřejmě hroznou radost. Pro holky jsem si připravila hodinovou přednášku, kde jsme zkombinovala svůj blogovej vývoj, co jsem se za ty roky naučila a co naopak hodnotím negativně s tím, jak do toho vidím i z druhé strany jako člověk, co pracuje v marketingový agentuře a oslovuje blogery s nabídkama kampaní. Hodina uběhla jako nic, s holkama jsem stihly i trochu podrbat a já jsem si moc ráda odškrtla další takovou "přednášející zkušenost".

Po přednášce jsem se otočila doma převlíknout do něčeho teplejšího a běžela jsem do Cacaa na další rande s Alex. V Cacau padlo nekonečno několik aperolů a talíř slanejch dobrot, pusa se nám nezastavila ani na sekundu a já byla nadšená z neplánovanýho holčičího večera.

Další na programu byl totiž koncert jejího Paulieho na Vítkově před startem běhu Run in colours. Nejdřív se nám podařilo přejet zastávku, protože ji autobus nezahlásil, pak jsme málem vylezly na špatnou stranu kopce, ale pár minut před začátkem už jsme byly nastoupený u stage. Užívaly jsme si výhled na noční Prahu, gin-tonic za 65 a tančily na všechny ty songy, co známe zpaměti. Jediný co hodnotím negativně je fakt, že moje béžová semišová bunda pochytala prach z těch křídových barev a má několik oranžových a růžových fleků :DD, což je sice blbý, ale výslednej dojem z noci to rozhodně nezkazilo.

Pár hodin spánku a vzhůru do dalšího programu! 

Včera se konal již tradiční Bloges Market, tentokrát v Kavárně co hledá jméno a i když jsme během příprav brutálně zmokly a vypadalo to, že bude pršet celej den, nakonec se to krásně vyčasilo, byl úžasně fresh vzduch a prodávalo se skoro samo!

Já jsem měla na prodej víc věcí než kdy jindy a měla jsem je pryč během dvou hodin - naprosto neuvěřitelný. Přivezla jsem tam dvě plný Ikeácký tašky a odvezla si jen ramínka, jedny legíny a jednu bundu, kterou si u mě slečna nechala hned ze začátku odloženou "že si vybere a hned přijde", ehm. Bylo to parádní a holky, co u mě nakupovaly, byly všechny strašně super a já jsem byla ráda, když zrovna byla chvilka, kdy jsme mohly prohodit i pár slov. Všem za nákupy ještě jednou moc děkuju a ať se věci hezky nosej!

Jídlo jsem si nějak vůbec nestihla pořešit a tak jsem do kabelky hodila tuhle proteinku, kterou jsem měla doma už docela dobu a slyšela jsem na ní samou chválu. Byla jsem k tomu ale dost skeptická, protože prostě na tu chemickou chuť proteinových věcí mám už pomalu alergii, nicméně když jsem kousla do týhle Barebelsky, bylo mi okamžitě jasný, že jsem objevila královnu všech tyčinek. Už nikdy žádnou jinou a hned tenhle tejden si půjdu do Aktinu pro další!

Kuba  mi pomohl s všema věcma, rozmontoval a smontoval věšák a ještě mi donesl kafe. No nemám já se parádně? A víte co - mrkejte SEM na jeden z jeho posledních outfitů, ze kterýho jsem byla uplně hotová ♥

Přišla Alex, přišel čas na Aperol. Neasi. Za jeden den se z toho stala tradice :D

No a hned z Bloges Marketu jsme s Kubou přejeli do Sokolovny Průhonice, kde měl Johni (manžel Terezy in Oslo a jeden z mých šéfů) tajnou oslavu třicetin. Mrzelo mě, že jsme nestihli ten moment překvapení, kdy nicnetušíc vkročil do místnosti, ale i tak jsme si akci moc užili a byli jsme rádi, že jsem tak strávili aspoň ty dvě hodinky.

Já jsem doplnila nedostatek potravy za celej den - a nebojte, nemyslím jen tohle sladký. To jsme s Kubou sdíleli a předtím jsme každej slupnul talíř grilovanýho masa se zeleninou a bramborama - mňam!

Nejlepší části programu, který jsme my stihli, byly jednoznačně proslovy, kouzelnej dort a "koncert" Josefíny Žambové, která mě naprosto uchvátila a z jejích coverů světoznámých písniček jsem měla husí kůži a nemohla z ní odtrhnou oči.

Po dortu jsme se už ale ospinkaní sbalili, nasedli do auta a odjeli domů, kde jsem se chtěla učit kde jsem ještě aktivně uklidila a sepsala vám tenhle článek. 

A teď už konečně do postele, uaaa!!