DNY POTÉ

Mám po státnicích, užívám si volna, na který jsem se neskutečně těšila a na blogu je pusto prázdno. Skoro týden nevyšel nový článek, přičemž i v tom největším časovým presu stíhám psát většinou obden. Co se stalo a proč jsem neměla nejmenší chuť něco psát? Dnes vám to konečně vysvětlím.

V minulým článku jsem vám sepsala svoje uplně fresh nadšený dojmy z hotových státnic. Nešla jsem je hned slavit, šla jsem se z tý radosti vypsat na blog, protože tady mám ráda zaznamenaný důležitý události a ráda s vámi sdílím pozitivní a negativní zážitky. Před státnicema jsem z vás cítila neskutečnou podporu, byla jsem z toho uplně vedle, naměkko, nadšená a ohromně vděčná. I za všechny gratulace potom. Už ale ne za všechny ty anonymní útoky na to, že moje škola je lehčí než spousta jiných, že je nefér, že mám takovej a makovej titul a že jsem vlastně celá uplně vymletá a mimo. Jsem si jistá, že víte, že jsem na anonymní komentáře zvyklá a že si je většinou k srdci neberu. Ani tentokrát jsem si je k srdci nebrala, protože sama vím nejlíp, kolik jsem do toho dala úsilí, ale upřímně řečeno - některý ty reakce mi uplně zkazily celej ten radostnej pocit z dost velkýho úspěchu. Ta dobrá nálada byla po pár hodinách ta tam a já si uvědomila, jak je to hrozný, že si to nechávám kazit od negativních lidí, které (naivně doufám) ani neznám. A tak jsem to vypla. Pustila jsem blog z hlavy a šla si ty vytoužený volný dny užít s realnýma lidma, kteří se z toho se mnou radovali. Investovala jsem spousta času a energie do nových projektů v práci a nakonec z toho byl jeden z nejlepších týdnů za poslední měsíce. A taky nejúnavnějších, ale to jde asi ruku v ruce. No a protože jsem si dnes konečně zvládla odpočinout, zhluboka nadechnout a nashromáždila jsem kupu fotek, chtěla jsem se vám zase ozvat a ukázat vám, co jsem všechno stihla.

První oslavná fáze proběhla hned, s Kubou v Cafefinu. Kde jinde ♥. Po výborným jídle, kafi a mladým kokosu jsme vyrazili do centra, hned jsem si samozřejmě pořídila nějaký odměny, stavila se v Hubu za holkama a pak jsem ještě mazala do práce, kde do mě rovnou hodili panáka slivovice za odměnu a já pak ladila detaily focení, co jsme měli mít hned další den. Pracant jak má být :))).

Další den jsme totiž fotili uplně boží kampaň pro Ray-ban a měli jsme totální dreamteam. No já se těším, až ty výsledný fotky uvidíte a až vám povím, o co vlastně jde! Tak koncem týdne, jo? :)))

Jedna z lokací - a zároveň moje nový oblíbený místo - Vnitroblock. A na pár dalších fotkách menší ukázky.

Kavárenskýho povalení si zas užívám bez hald papírů v ruce a je to strašně skvělý. Stihli jsme už třeba ochutnat velkou část novýho menu v Cacau. Na fotce superfoods acai bowl, mango bowl a snídaňový bagel s avokádem, vajíčkem a rajčaty. Boží všechno!

A klasickej avotoast z Coffee Roomu, kam od objevení Cafefinu nechodím tak často jako dřív, nicméně když je chuť přesně na tohle, tak se nedá nic dělat.

Jeden z pracovních foto-výletů do cukrárny v Kamenici, kde jsem celý dopoledne fotila sortiment dortů, limonád a zmrzlinovejch pohárů. A ty poháry jsme pak s kolegou museli jíst, achichouvej :D

Oslavná fáze číslo dvě, den po státnicích s Kubou, Alex a Niky, kde jinde než v Cacau na Aperolkách.

A na zmrzlině, přičemž od pondělí bude v Cacau probíhat Týden zmrzliny a pokud u objednávky řeknete heslo "Jeden nikdy nestačí", dostanete kopeček zdarma. Tak si na to vzpomeňte, až půjdete okolo :))).

Oslavné kolo číslo tři. Tentokrát s firmou a spíš než moje státnice se slavily narozeniny celý firmy, nicméně já jsem to pojala po svém :D. Nejdřív jsme byli na grilovacích party člunech, užívali si večerní Náplavku, kde zrovna byla oslava narozenin kapitánský lodi a díky tomu obrovská stage a free koncerty pro celou Prahu - a to mi věřte, že z člunu se to pozorovalo mnohem líp než v tom davu. Po dvou hodinách na člunech jsme se usadili ještě na Náplavce a pozdějc v noci zapluli do nějakýho baru na Andělu, kde jsme nakonec rozjeli i slušný tanečky a já si užila večer jako už dlouho ne.

Oslavné kolo číslo čtyři. Poslední, nebojte :D. Paulie křtil v pátek i v sobotu desku v pražský Uhelně a já u toho klasicky nemohla chybět. S Alex jsme začaly opět v Cacau, přidala se k nám Niky a pán z Uberu, co nás v jedenáct do Uhelny vezl, z nás měl myslím docela zážitek :D.

Tady prosím o pozornost k mojí nový náušnici. Odkoukala jsem od Alex její nošení jedný velký náušnice a druhý malinký a konečně jsem našla nějakou, která není podobná tý její a zároveň splňuje všechny mý požadavky - hlavně na kombinaci kovů, jupijou. Je ze Stradivaria a v druhým uchu je jen stříbrná koule. 

Sledování koncertů z backstage jsem si oblíbila rychle, co si budem nalhávat :D.

V sobotu jsem dospávala pokoncertovou únavu a na oběd mě vyzvedl kamarád a po hodinovém ježdění Prahou a vybíráním restaurace mě nakonec vzal do Sapy, kde jsem do tý doby nikdy nebyla a nechápu proč. Byl to uplně jinej svět, na jednu stranu šílený, špinavý a strašidelný a na druhou strašně cool. Prošli jsme to tam křížem krážem, ochutnali nějaký speciality, omrkli, jak tam lidi žijou a já jsem málem vlezla tam, kam jsem neměla a potom jsem samozřejmě dostala přednášku o tom, co se tam všechno děje a jak je nebezpečný strkat nos za závěsy. Ojojoj.

Ze Sapy jsem zamířila na plavkovou akci v Tezenisu. Na obchodě byl DJ a slušně to tam dunělo. K tomu počasí venku se to nádherně hodilo! Já jsem teda vůbec neměla chuť si vybírat a zkoušet plavky, nicméně jsem si s sebou vzala na pomoc Alex a díky ní jsem vyzkoušela plavky s vysokým pasem, který dokonale tvarujou postavu a já mám ready svoje bikini body :D.

Odpoledne jsme s Alex chtěly být produktivní, stavit se rychle na jídlo a pak něco nafotit a zařídit hned několik pochůzek. Vzhledem k tomu, že bylo venku nádherně, jsme se ale rozseděly před Cafefinem a z plánovaný půlhodinky byly najednou skoro tři hodiny a my veškerej další program odpískaly a přesunuly na jindy. Holky pak v našem pátečním složení vyrazily ještě na další kolo křtu v Uhelně, ale já už se znova zlákat nenechala. Čtyřkolová série oslav stačila a já si potřebovala konečně trochu odpočinout.

Myslim si, že jsem tenhle "blogově offline" týden potřebovala jako sůl a spíš si ještě víc uvědomila, jak je důležitý věnovat čas lidem, se kterýma mi je nejlíp a za který jsem strašně vděčná. No a já doufám, že se vám článek líbil, že jsem vás do těch svých oslav hezky vtáhla a uvidíme se zas brzo u nějakýho outfitku! ♥