COLOURS OF OSTRAVA

Achjó, mně je tak smutno, jak to rychle uteklo! Tyhle Colours pro mě byly nejkratší, ale jednoznačně nejlepší ze všech, na kterých jsem kdy byla a to jak díky interpretům, tak samozřejmě společnosti. Jak jsme to letos celý řešili až uplně na poslední chvíli, mysleli jsme, že budem s Kubou jen tak ve dvou. Což jsme nakonec byli asi tak všeho všudy dvě hodiny, ale o to skvělejší to bylo.

Ale od začátku! Na Colours nás pozval ČEZ se svojí aplikací EPP - Pomáhej Pohybem, což se prostě na festival neuvěřitelně hodí a já vám tak můžu ukázat další využití týhle appky, o který už psala třeba Smooth uplně boží článek - tu. Aplikace funguje uplně jednoduše, nastavíte tam aktivitu (chůzi, běh, bruslení, turistika, jízda na koni, tanec - cokoliv) a spustíte měření. Když aktivitu ukončíte, dostanete určitý počet bodů podle vašeho výkonu a ty body potom můžete přidělit k projektu, který potom Nadace ČEZ finančně podpoří, takže vlastně uplně přirozeně pomáháte pohybem. Je to uplně lehký a projekty se tam krásně točej, protože každou chvíli se díky aktivnímu zapojení lidí povede dosáhnout cílovýho počtu bodů a načtou se projekty nový. TADY kdyžtak najdete seznam všech, co jsou aktivní, dosažené i realizované.

No a protože člověk na festivalu nachodí spoustu kilometrů, měla jsem většinu času nastavenou jako aktivitu chůzi. Za ty dva dny mi to napočítalo krásných 31km, za což už byla slušná kupa bodů, který jsem rozdělila mezi dva projekty a teď jsem koukala, že jeden (koňskej tábor pro děti z azylových domů) už byl dosažen, tak mám radost. Do azylovýho domu jsem chodila na střední pomáhat a viděla jsem, jak šílený to tam pro ty děti může být, to jen tak abyste věděli, proč jsem volila zrovna toto.

Článek vznikl ve spolupráci s ČEZ.

Do Ostravy jsme vyrazili už ve středu hodně brzo ráno, protože byl uplně vykoupenej Regiojet už tejden předem a my nechtěli riskovat nějakej jinej vlak. Vzhledem k tomu, jak šílený fronty zavládly pozdějc během dne, se to ukázalo jako skvělá volba. Navíc jsme si vyměnili vstupenky na pásky hned na nádraží a do areálu se pak dostali mnohem rychlejc. Z nádraží jsme ale nejdřív vyrazili na oběd do A Café, který mi bylo doporučeno a kde jsme byli hned na první dobrou nadšeni z prostor a na druhou pak z naprosto dokonalýho jídla. Vím, že jsem nedávno říkala, že jsem měla nejlepší burger ever, ale tenhle ho teda překonal na první ochutnání, nic tak dobrýho jsem nikdy neměla!

Poseděli jsme, pojedli a vyrazili se ubytovat do našeho penzionu, kterej vypadal přesně tak hrozně, jak jsme čekali, když jsme ho objednávali a bylo to poslední relativně levný ubytování v celý Ostravě :D. Málem jsme to ani nenašli, protože to nemělo žádnej oficiální vstup. Ale na přespání stačilo, takže v klidu. No a kolem čtvrtý jsme dorazili před brány areálu a ve mně uplně mravenčilo nadšením, po dvou letech zas na tomhle místě, co mi vzalo dech hned napoprvé. Miluju ten areál, fakt že jo!

Myslím, že strašná spousta lidí ocenila, že se v areálu dalo najíst i poměrně zdravě. Už dávno to není jen o smaženejch nudlích a langoších (i když..... :D). Hned ze začátku mi přišlo vhod UGO, protože do toho vedra to bylo skvělý osvěžení.

Kuba tam byl poprvé a tak jsem s ním hned prošla celej areál, aby věděl, co kde je a mohli jsme se pak domluvit, kde se usídlíme.

Kontroluju naše výkony po prvních pár hodinách v areálu :D.

Už tady teda vypadám dost jetě, ale byl to můj první cider za celej den. Nevím jak vy, ale mně se v třicítkách (který jsou na vyprahlý pláni pocitově tak padesátky) fakt nechce pít alkohol. A vlastně ani jíst. "Nečekaně" to pak člověk Domča uplně v klidu dožene jakmile padne tma :D.

Kubovy umělecký fotky se sluníčkem MI-LU-JU.

A s prvním koncertem celých Colours - mojí oblíbený Birdy - byl čas na přepnutí aktivity na tanec. Birdy sice až tak moc taneční nebyla, spíš taková pohupovací, ale i tak to nějaký body hodilo. Hlavně má překrásnej hlas a přestože většina songů jsou takový depky, vyřvávala jsem těch pár svých oblíbených na celý kolo. 

Po Birdy jsme vyrazili za kámošema do beach baru a z mýho "mně se nechce pít" se stalo "dávej sem ty panáky" :D. No. Ale tak to k festivalu asi patří, tím spíš, když se potkáš s partou, se kterou vám to až nečekaně ladí. A když se k nám pak ještě přidala Lucka z ACOS se svým Kubou, bylo to NEJ-LEP-ŠÍ a strašně jsme si to užili. Popíjeli jsme a s klesající teplotou jsme dostávali chuť na různý dobroty, klasika.

Co pro mě bylo na Colours nový? H&M block. To bylo parádní místo kousek od hlavní "ulice" vytvořený z lešení, mající spoustu různých míst na posedávání a polehávání. Plus se tam míchaly drinky, hrála hudba, dělaly burgery a palačinky. Co víc může člověk chtít, haha. Takže tam jsme trávili spoustu času, to je vám asi jasný.

Tady ze série "nefoť mě s langošem, co ani není můj a jez, já si ho letos nedám, už takhle prasit nebudu". Neptejte se, jak to dopadlo ve dvě ráno. :DDD Po první noční sváče a v rámci natěšenosti na ten nejočekávanější koncert celýho festivalu jsme protancovali střevíce v Jack Daniels baru na různý diskotrisko remixy a odešli jsme tak tak, abychom ještě chytli nějaký dobrý místa.

Zdroj: FB Colours of Ostrava

Tyhle dvě fotky jsou přesně tak dechberoucí, jako byla celá ta hodina, kdy stage (co stage, celý Colours) patřila partě Imagine Dragons. To, co předvedli, bylo naprosto neuvěřitelný, frontman byl největší sympaťák. Když to nadšený vřeštění po příchodu rozčísly tóny hitu Thunder, bylo jasný, že to bude totální pecka a prvníma větama o tom, jak bychom se neměli nechat ničím zastrašit, si myslím frontman získal i toho, kdo ho do tý doby neznal. Do každýho songu dal podle mě uplně všechno, každá děkovačka byla upřímně od srdce a hádám, že se tam do něj zamilovala snad každá holka. My s Kubou zpívali skoro všechny písničky s ním, skákali jsme, tančili a užili si to do poslední vteřiny. Vážně nevím, jestli jsem někdy zažila lepší koncert a doteď si pouštím těch pár videí, co jsem si na památku (a na Stories nooo) natočila.

Zdroj: FB Colours of Ostrava

Jako naivní se ukázala moje představa, že když odejdem až hodinu po skončení koncertu, v pohodě chytnem taxíka. Doprava měla totální kolaps, všude byly davy lidí a policajti. A tak jsme uprostřed noci nachodili dalších x kilometrů, hledali zapadlý autobusový zastávky a na penzion se dostali jen nějakým zázrakem o půl 4 ráno.

Po pár hodinách spánku jsme se zmátořili, pobalili a vyrazili za Luckou a Kubou na snídani do Bistra Boule za ušima, na který jsem taky dostala tip. Opět bomba interiér, jídlo taková klasika, boule za ušima jsem z toho uplně neměla, sojový mlíko do kafe neměli a všechno strašně trvalo. Ale jako společná snídaně to bylo fajn a aspoň jsme zas vyzkoušeli něco novýho.

Z jednoho jídelního místa jsme se plynule přesunuli na druhý a v Ostravance na kafi (několika kafích) seděli až do odpoledne. Pusy se nám nezastavily několik hodin v kuse a když jsme usoudili, že bysme teda měli vyrazit do areálu, protože jsme všichni večer odjížděli zpátky do Prahy, byly asi 2 odpoledne. Ne že by si někdo z nás stěžoval, suprově jsme si sedli a bylo to strašně príma.

Tohle foto prostě musí bejt!

A zas ten H&M block.

Ve čtvrtek bylo ještě větší vedro a tak jsem na sebe volila ještě míň látky než den předtím. A díky absenci opalovacího krému jsem měla před ramena hozenou bílou džísku, která už bílá není ani vzdáleně, ups.

No jak se umí usmívat :))). 

Donuty byly jednou z mála věcí, který jsme nakonec odolali.

O makronkách se to říct nedá, na ty jsem až moc ujetá!

Nejlepší drink z H&M blocku, kterej jsme bohužel objevili právě až druhej den pár hodin před odjezdem.

A tady ještě ukázka aplikace, část mých výsledků a mnou podpořený projekt.

Letos bylo fakt těžký si vybrat odpočinkovou zónu, protože jich bylo strašně moc strašně super. Třeba již zmiňovaný H&Mko, ČEZ, Jack Daniels, Camel beach bar nebo třeba i Becherovka. Za ty 4 dny by měl člověk do dělat, aby to všechno stihl vyzkoušet a nám musely stačit necelý dva. V pátek jsem totiž musela do práce, abych mohla mít dovču zas začátkem týdne. 

Do poslední chvíle jsme si to tam ale užili, málem nestihli vlak a v něm byli svědkem jednoho z nejpodivnějších "balících" rozhovorů, jakej jsme kdy zažili a kterej mi zas trošku sebral iluze - přemýšlím, že vám o tom napíšu takovou glosu :D. 

Každopádně strašně moc děkujeme ČEZu, že nás na Colours vzal a taky všem, co nám ty dva dny zpříjemňovali a trávili s námi kvalitní čas. Bylo to boží, boží, boží a já se už teď těším zaprvý na další rok, kdy tam určitě chcem být na celou dobu a taky na další letní akce. ♥