ROCK FOR PEOPLE A TAK

Celý minulý týden jsem strávila v Hradci, naši byli na dovče a já jsem dostala na starost hlídání psíčků, bytu a terasy, kterou jsem měla udržet v hezkým a živým stavu. Skoro se mi to povedlo, zahubila jsem jen jeden truhlík s trávou, kterou se mi nějak podařilo celej tejden ignorovat a ona to chudák nedala. Zbytek narušených rostlin jsem svedla na šílený krupobití, který se Hradcem prohnalo a opravdu zdemolovalo všechno možný a docela vyděsilo oba pejsky i mě. Kromě toho jsme si ale poradili a já stihla za ten týden, kterej měl být původně čistě odpočinkovej a takovej terapeutickej, poměrně hodně věcí a jak je mým zvykem - poctivě jsem to všechno dokumentovala. No a o tom bude tenhle článek.

Pár kroků od baráku nám otevřeli něco-jako-obchodní-centrum, který je ale pojatý jako trhy/biopotraviny a prostě všechno strašně super. Je tam dokonce i rybárna a všechno vypadá šíleně lákavě. Takže jsem samozřejmě chodila nakupovat hlavně tam. A kromě obchůdků tam vznikla i kavárna a vzhledem k tomu, že Café Local je v Hradci už na pěší zóně a je to moje nejoblíbenější hradecká kavárna, udělalo mi to fakt radost.

Je tam třeba i Bazalka, což je taková naše hradecká Zdravá Výživa, kterou všichni uplně zbožňujou a já tam ujíždím na bezlepkovým rakytníkovým koláči a veganským koláči s povidlama. NEJ-LEP-ŠÍ.

Pravidelně jsem si dělala procházky do fitka. Začala jsem cvičit podle e-booku Sweat It To Shred It a totálně to miluju. Už na Stories jsem od vás na to dostala spoustu dotazů, takže jakmile budu mít za sebou pár týdnů, napíšu vám o tom samostatnej článek, protože si ho to určitě zaslouží.

Oblíbila jsem si novou verzi banánových lívanců a dělám si ji teď každej den, protože je to výborný a hlavně to zasytí mnohem víc, než ta moje původní verze. Tahle obsahuje banán, 2 vajíčka, půlku tofu a hrst vloček. 

Pupíčci. ♥

Jednou jsem si šla nakoupit do obchoďáku a samozřejmě jsem skončila v HMku a tyhle cukrátkový pytlovitý šaty se mnou musely domů. I když jsou asi tak o dvě velikosti větší, než bych měla mít. Nedostatkový zboží asi :D.

To je lásky!

Naši mi každej den posílali fotky, asi aby se mi nestejskalo. No a jednou už jsem nechtěla psát ty klasický "och ach" reakce a tak jsem tam přikreslila "sebe" a pejsky :D.

Festivalovej look, po dlouhý době červená rtěnka a po dlouhý době taky povedený selfíčko!

První festivalovej outfit, ten druhej už jste viděli v minulým článku. Původně jsem vymýšlela všelijaký typický festivalový outfity, ale nakonec jsem si řekla, že nejlíp se budu cítit v tom, v čem bych šla i normálně ven a ne jen na festival a jako fakt-festivalovej-doplněk mi posloužilo to peří, který není náušnice (au au), ale taková sponka, clip-in do vlasů.

"Vyfoť mě, ať vidím, jak to vypadá!" "Ok, ale je to fakt jen abys viděla, za tebou je pěknej bordel." Okej.

Tyhle stánky mě nejvíc bavily, právě díky nim maj fesťáky ještě větší kouzlo!

Jeden den jsme na RFP strávili s Kubou jen spolu a jeden s naší oblíbenou dvojičkou - Alex a Pavlem.

Jak indiánky. Nebo taky bažantíci, to asi spíš :D.

Jedno ráno jsem si na prasáky zašli na snídani právě do už zmíněnýho Localu a dali si dort. Ke snídani. Proboha. :D

Tenhle outfit jsem s ohledem na počasí moc nevychytala, bylo totální vedro a já myslela, že mi vzplanou nohavice. Myslela jsem, že tam budem až do noci a že se ochladí no.

Já jsem na RFP byla na víc dní vlastně poprvé. Do letoška jsme vždycky chodili akorát s našima na českej den, kdy hrála třeba Lucie, to bylo boží. Letos jsme s Kubou dostali od Zootu lístky na celej festival a k tomu jsme navíc dělali asi dvě hodinky lovce stylu, což jsem si vždycky hrozně chtěla vyzkoušet - hledat v davu stylový lidi, přijít za nima, pochválit jim outfit, vyfotit je a dát voucher - rozdávat radost je prostě boží. 

Přišlo mi ale, že je na festivalu mnohem míň lidí, než bývalo. Nebo aspoň než je na Colours, což je ale pro letošek s ohledem na kapely asi logický. A panebože, já tak doufám, že ty Colours klapnou a pojedem na ně!

V úterý jsem byla hotová z naprosto šílených Die Antwoord, protože něco tak ujetýho jsem nikdy v životě neviděla a už asi ani neuvidím, ale párty to byla skvělá, půl koncertu jsem měla otevřenou pusu úžasem :D. Středu jsme vynechali, protože jsme byli ve Varech a ve čtvrtek jsem byla totálně nadšená z koncertu Lenny, kterou jsem zatím znala jen z Paulieho klipu a fakt mi vzala dech, byla neskutečná, mělo to grády a hlavně byla tak evidentně vděčná a upřímně šťastná, že se na to opravdu nádherně koukalo a po skončení jsem za ní měla uplně radost a super pocit.

Ve čtvrtek už jsem věděla, že mi chutná espresso tonic (viz článek z Varů) a protože jsem v tom vedru a z tý únavy neměla vůbec chuť pít, vybrala jsem nám na zkoušku espresso sprite a bylo to taky dost zajímavý. Asi teď budu trošku experimentovat, jupíí!

Po Rokáči jsem si dala dva dny naprostýho klidu, nechtělo se mi ani cvičit, vážně jsem se jen válela a hrála si s pejskama. I takový dny jsou totiž strašně potřeba a já jsem teď zas plná energie, kterou budu zaručeně potřebovat, protože vůbec netuším, kdy zase budu mít možnost se takhle zastavit a celej den/dny nic nedělat. Ale přesně to je to, co mě na mým aktuálním fungování baví, nenudím se, pořád jsou přede mnou nějaký výzvy a plány. A taky konečně plánujem dovču. Jednu - docela vysněnou - už máme zamluvenou, teď ještě dořešit Colours, v srpnu nějaký last minute moře a v září víkend ve Vídni. Tolik k aktuálním plánům, k dojmům z RFP a vlastně už i k celýmu dnešnímu článku.

Vidíme se zas brzo!