JAK SE SNAŽÍM STIHNOUT MILION VĚCÍ

Vzhledem k tomu, že uplynulej víkend jsem naprosto celej proválela a nemám z toho ani trochu špatný svědomí, přišlo mi jako fajn nápad se ohlídnout zpátky do těch akčních dní předtím, kdy jsem zas byla tak trochu superžena a stíhala milion věcí. Takovej styl využívání času mě vždycky nějakou dobu strašně baví, naplňuje a nabíjí, jenže pak přijde nějaká tečka nebo se naprosto vyčerpám a rázem mám náladu nabodu mrazu a rozbrečel by mě špatnej pohled náhodnýho kolemjdoucího :D. Prostě jsem z tý akční holky, co chce být všude a stihnou všechno, najednou uplně labilní jedinec, co chce jen ležet pod peřinou a s nikým nekomunikovat. A pak dobře vím, že si musím naordinovat pár dní naprostýho klidu jen sama se sebou. V tomhle případě s pejskama, protože jsem odjela na celej tejden do Hradce.

Jeden super večer jsem strávila v ChefParade, kam jsme dostali vouchery ještě jako vánoční dárek a byl nejvyšší čas je využít. Výběr kurzu jsem dostala na starost já a tak padla volba na Steaky z argentinské svíčkové. Bylo to naprosto geniální, dělali jsme předkrm, dvě hlavní jídla a zákusek a já bych se toho ujedla, jak dokonalý to bylo! Už přemýšlím, k čemu si budu přát nějakej další kurz, protože mě to fakt bavilo a určitě by mě zajímala i nějaká exotická kuchyně. 

Náplavka těsně po východu slunce aneb najedený břicho z ChefParade zaručilo bezproblémový průběh následný oslavy narozenin kolegy a vydržela jsem v pohodě až do svítání :D.

A klasický zrcadlovky z fitka, protože BALANC. Vím, že loni jsem před létem totálně psychovala, trénovala 3 hodiny denně a nejedla žádný sacharidy, abych se u vody cítila aspoň trochu dobře... Ten posun v hlavě mám od tý doby obrovskej. Uvědomila jsem si, že forma není všechno a že žít jen cvičením a zdravým jídlem není uplně to, co by mě dělalo nejšťastnější a tak teď tak nějak balancuju a kombinuju to.

Západy slunce z terasy aka ty domácí rodinný večery v Hradci.

Za Podolkou jsme s Alex narazily na rodinku nutrií a místo abysme si šly sednout někam na kafe, tak jsme se plácly u vody a pozorovaly je. Ten světlounkej byl nejvíc roztomilej!

Vyletněnec v Hubu na pravidelným popovídání.

Na Instagramu si vždycky ukládám nebo screenshotuju místa, kam bych chtěla jít a když jsme s Kubou zjistili, že Bottegu Linku máme vyscreenovanou oba, rovnou jsem nám udělala rezervaci. Tahle sladká mega snídaně byla fakt skvělá, lepší vafli jsem nikdy neměla. Ale taky jsem nikdy neměla takový sacharidový koma jako po týhle náloži a znova bych to asi nedala už :D.

Konečně jsme si taky našli čas na longboardy. Už dlouho jsem uvažovala nad tím, že bych si nějakej pořídila, ale nejdřív jsem si to potřebovala vyzkoušet, jestli si s ním budu rozumět. Ve Žlutejch lázních se dá půjčit asi za 80,-/hod. což je pohodička a tak jsem si dvě hodiny jezdila, jednou si regulérně rozbila pusu na chodníku a jednou skočila do lesa, ale zamilovala jsem si to okamžitě. Teď se jen dokopat k tomu konečnýmu výběru a nákupu!

Ve Žlutejch jsem vlastně nikdy předtím nebyla a nechápu, jak je to možný. Takový boží místo! Byli jsme tam ve čtvrtek a rovnou zjistili, že tihle dva kluci tam každej čtvrtek od 19:00 hrajou jeden skvostnej cover za druhým. A já jsem na covery naladěná vždycky, i na Spotify je to můj nejhranější playlist, takže přesně něco pro mě! 

Kafe a víno aneb mamka v Praze. Musela jsem ji vzít do svý už-nějakou-dobu-nejoblíbenější kavárny a i když jsem po její první reakci: "To nemyslíš vážně, že budu sedět na tadytěch stoličkách, že ne?!" byla trošku nejistá její spokojeností, nakonec jsme si to užily :D.

Na zmrzlinu jsem jí taky musela přemlouvat a nakonec málem snědla i ten papírovej kelímek a mluví o tom pokaždý, když se vidíme. Já to říkám pořád, že lepší zmrzlinu než v Créme de la Créme svět neviděl.

Kabinkové selfíčko aneb snaha o vyfocení nových vlasů, což v tom ostrým světle tak uplně nevyšlo...

Kafe, víno a večeře. Zas Cafefin a zas s Alex. Oblíbený kombinace prostě.

Po burákovým toustu s ovocem se můžu utlouct a homeoffice si už nedělám nikde jinde.

A konečně ty vlasy v plný parádě a naprosto fresh. Zase jsem byla na Smíchově v Cut&Color na šedým tónování a zase jsem nemohla být spokojenější. Tentokrát to dopadlo snad ještě líp než poprvé. Škoda jen, že se to tak rychle vymývá, nejradši bych tenhle odstín měla pořád!

Na The 1975 jsem chtěla jít už loni na RFP, což nevyšlo. Pak myslím nevyšel další koncert a s tímhle pražským, co byl minulej týden, to taky vypadalo dost bledě. Hodinu před jsem se ale rozhodla, že tenhle prostě neprošvihnu a tak jsme se s Kubou sešli asi tak 5 minut před začátkem, koupili lístky a docela nečekaně suprově si to užili. Holky vedle nás naprosto šílely z frontmana a my se slušně bavili.

Storiečková fotka z firemní snídaně v Bistru Proti Proudu.

A další z výletu na Ještěd.

A z fitka. A pořád v těch stejných legínách, jiný teď nějak nenosím, Gymshark je láska.

A z Mikyny. S tím nejlepší cheesecakem na světě.

Rychlý cappucco ve Vnitroblocku, ať pořád nechodím jen do jedný kavárny, žejo?!

Další pracovní dortový foceníčko. Tenhle kousek dortu se hned po vyfocení skácel a tak jsem si ho mohla sníst :D. Vůbec bych nečekala, že bude tak dobrej, jak byl... Moje chuťový buňky už se asi naladily i na tyhle klasický sladkosti, SAKRA :D.

A na závěr ještě sobotní brunch, na kterej jsme čekali jsme čekali sto let, ale byl bombastickej. Pak jsme si prošli trhy na Jiřáku, udělali pár fotek a vrátili se si ještě sednou "na zahrádku" s dalším kafem, který bylo potřeba. A byla z toho suprová sobota plná dobrýho jídla a vysedávání vevnitř i venku.

No a já si pak jen přejela do Hradce a pořád mám za zadkem dva smutný psy, kterejm se stejská po jejich smečce, která si odjela válet šunky na Sardinii, haha. Tak snad se mi podaří je nějak zabavit!

Mimochodem, tento týden se chystám na Rock For People a na otočku do Varů na KVIFF. Tak doufám, že se s někým z vás potkám :))).