ESKA LÁSKA, BLOGERSKÝ AKCE A KÁVOVÝ CHVILKY

Víte, co bylo na prvních příčkách žebříčku těch nejhorších věcí na chození o berlích? Že si nemůžu po cestě do práce skočit pro kafe. Je to taková moje tradice a je jen málo dnů, kdy ji vynechám. Jakmile jsem teda měla nějakej doprovod nebo jakmile jsem byla ve stavu, když se zvládla pohybovat bez berlí, vedla moje cesta někam pro kafe. Vymstilo se mi to jen jednou, když jsem se smekla na schodech a vylila si ho doslova na hlavu - ale to vám povyprávim u outfitu, kterej ten nához schytal. Dnes vám povím o tom, proč jsem si zamilovala Esku, jakých akcí jsem se za poslední dobu zúčastnila a čím jsem léčila svoje (fyzický i psychický) bolístky.

Esku si Kuba vybral jako místo svojí sváteční snídaně. A já jsem od vkročení tam nechápala, proč jsme tady do tý doby nebyli. Tak krásnej bílej industriální prostor jsem snad neviděla. 

A když jsem si ucucla sojovýho cappuccina, měla jsem jasno - sem budem chodit i jenom na kafe.

"Jen na kafe" se ale rozplynulo ve chvíli, kdy před náma přistál jejich domácí chléb s bylinkovým máslem. Tahle kombinace by mi k uspokojení chuťovejch buněk úplně stačila - žádný další jídlo jsem v tu chvíli nepotřebovala a byla jsem v sedmým nebi. Já pečivo mi-lu-ju a kdybych měla do konce života jíst jen jeden jeho druh, byl by to přesně tenhle chleba. Nikdy jsem v puse neměla nic dokonalejšího a vlastně ani vzdáleně podobnýho - ano, opravdu takhle mluvím o chlebu. Kdo ho ochutnal, určitě pochopí :D.

Ale nebyli bychom to my, abychom neochutnali aspoň polovinu menu. A tak padla třeba fermentovaná ovesná kaše podávaná za studena, míchaný vajíčka a výborná granula s jogurtem a ovocem. Během měsíce jsme tam pak byli ještě dvakrát - s mamkou na obědě a pak znova na snídani, to jsme si dali palačinky a ty byly teda taky skvělý. Nejradši bych tam opravdu chodila každej tejden, nicméně Eska spadá pod Ambiente a to tak nějak samo o sobě napovídá, že to je poměrně nákladná sranda.

V jednom z minulých článků jsem vám taky psala o mým nově vysněným autě. Tadá - to je ono. Ne že by teda tohle bylo moje, je to to půjčený, co měl na týden Kuba. Já jsem zatím pořád ve fázi rozmýšlení a zvažování, jestli do toho jít nebo ne.

Po dlouhý době jsme taky za světla zavítali do Cobry. V rámci brunche jsme zas zkusili slaný i sladký a nejlepší bylo to, co jsem zapomněla (nechápu?!) vyfotit - lívance. Na ty jsem sakra náročná a nikde si je moc nechci dávat, ale panebože, v Cobře je maj opravdu dokonalý.

Odpromovala jsem a i o tom jsem vám psala samostatnej článek. Doma jsem si pak ještě na památku vyfotila diplom s kytkou od Kuby a kabelkou, která byla dárkem od našich.

Večer před operací kolene jsme ještě s Kubou vyrazili do společnosti. Konkrétně do K10, kde se křtil diář holek z ACOS. Ten je ještě vychytanější než loni a já uplně s láskou sleduju, jak se holkám daří a posouvaj se mílovejma krokama dál a dál. Fandím nejvíc.

Období lehkých trenchcoatů opět trvalo asi tak dva dny. Ale vyvenčit ten svůj oblíbenej jsem stihla právě na tuhle akci. A s ním i novou dlouhou košili ze Zary, béžovo-červený New Balancky, který jsem strašně chtěla a který ne a ne rozchodit a kabelku, který jsem v zaře taky dlouho odolávala, ale od tý doby, co jsem jí koupila, tak nechci nic většího ani vidět - je to boží a najednou netahám 5 kilo zbytečností.

Tahle fotka mě tak baví, až se musím trošku pochválit!

A tady už donáška pro nemocňáka. Aneb zatímco nekteří údajně po narkóze dva dny zvrací, já měla hned ráno chuť na donuty. Tak jsme se pro ně po cestě z nemocnice rovnou stavili. Prosim vás - ten citronovej s náplní je nejlepší na světě. A levandulovej hned za ním.

Bloges Market, na kterej jsem se hrdinně vydala druhej den po operaci a litovala toho ještě než to vlastně začalo. Byla jsem vyčerpaná, noha mě bolela jak blázen a navíc jsem samozřejmě nevěděla, že je to otevřenej prostor a neměla jsem ani bundu. Nebejt Alex a její pravidelný donášky horkýho čajíčku a pomáhání s prodáváním věcí, asi bych to tam ani nedala.

Ale teda fotogenický to tam je neskutečně a vzhledem k tomu, že to máme kousek od baráku, asi tam budem zajíždět častejc. V hlavní roli outfitu opět kabelka ze Zary, teplákový kalhoty ze Stradivaria, Gant mikina, náušnice z HM, který má už snad každá holka a běloučký Nike ťapky.

Kafe do ruky, yes yes yes.

Popravdě jsem ale pořád měla berle. Jen jsem je prostě v nouzi nesla v jedný ruce, v druhý kafe a pomalu si dokulhala k autu. Ještěže mi Kuba dělal takovej servis a skoro všude mě vozil.

A já ho za to fotila tam, kde si zrovna zastavil, haha.

Jedinou věcí, kterou jsem si na Bloges Marketu pořídila, byla tahle nádherná podprsenka a tak jsem neodolala a po dlouhý době si nafotila flatlay.

Minulý týden jsem taky vyrazila na event Samsungu. Na Chodově se otevíralo Galaxy Studio a všichni si tam mohli vyzkoušet různý srandičky. Já byla nadšená hlavně z virtuální reality, kterou jsem zkoušela uplně poprvé. 

S Alex jsme se taky byly podívat na novinku mezi pražskými podniky - Crazy Daisy bar. Najdete ho hned v centru, kousek od Můstku a já ho hodnotím jako fakt unikátní a stylový místo. Na zdi tam jedou projekce všeho druhu, každá uplně mění atmosféru celýho místa, hraje tam skvělá hudba a ty drinky, přátelé, to jste nezažili. My jsme zatím vyzkoušeli ten s názvem Pražské střechy a rozhodně tam ještě zavítáme vyzkoušet ty ostatní. Pokud teda hledáte něco spešl, určitě to omrkněte.

V Sunu jsme už od léta plánovali akci pro blogerky. S šéfovou nás napadlo uspořádat vzdělávací brunch, kde by naši experti na Google Analytics a SEO připravili workshopy a ukázali blogerkám nějaký kouzla. Musím říct, že jsem netušila, jaká je fuška dát dohromady nějakou akci a jsem strašně ráda, že jsem ti to vyzkoušela. Hrozně to totiž člověku změní pohled na věci a já jsem zas a znova hrozně ráda, že mám možnost tohle celý zažívat i z týhle druhý strany a ne jen jako blogerka samotná.

Catering jsem vybírala já - Flat White byli jasná volba a stejně tak donuty z Donut Shopu. MŇAM. Všechny zbytky jsme pak samozřejmě s nadšením snědli v kanclu :D.

Trošku jsem se bála, aby to pro holky nebyla nuda, aby je to vůbec zajímalo a nakonec jsem byla hrozně mile překvapená, jak se to celý vydařilo, jaká spousta dotazů se vyrojila a že to bylo opravdu se zájmem z obou stran. 

A na úplnej závěr jedna z procházek ze dne, kdy bylo sice pěkný chladno a já už měla dost uchozený koleno, ze kterýho mi ten den vyndaly stehy, ale stačila jsem se znova zamilovat do Prahy a bejt vděčná za to, že můžu v tak kouzelným městě žít a užívat si.