DO LUXUSNÍHO HOTELU V TEPLÁKÁCH

Když mi naši před pár týdny nabídli, ať s nima jedu na prodlouženej víkend na hory, nebyla jsem z toho tak nadšená jako ty roky předtím. Fakt jsem se totiž bála. Od operace kolene uběhlo jen něco málo přes dva měsíce a když jsem řekla doktorovi, že chci jet na hory, netvářil se na mě vůbec nadšeně. Riziko, že si to uplně dodělám bylo fakt velký, ale protože ježdění na prkně miluju, rozhodla jsem se to hecnout. A kdyby to nešlo, rovnou bych věděla, že na tu plastiku musím, protože tuhle aktivitu bych nikdy nebyla ochotná oželet. No a tak jsem to celý těšení se, plánování a balení točila jen okolo toho, jak to zvládnu. Hlavně, abych měla ortézu, krém na otok, nějaký vitamínky a tak. Navíc jsem zvyklá, že jezdíme každoročně do Itálie do apartmánu, kde potřebuju na sebe jen pyžamo a tepláky a nějak mi vůbec nedošlo, že jedeme do Rakouska a ne do apartmánu, ale do hotelu, kde budeme mít snídaně a večeře a kde by třeba mohl být nějakej dresscode. Došlo mi to tak až ve chvíli když jsme zaparkovali a já si uvědomila, že v kufru nemám nic jinýho, než věci na ježdění. A že teda budu celý 4 dny chodit na jídlo v teplákách a mikině, který jsem si vzala na pohodlnou celodenní cestu. A tak zatímco naši (včetně bráchy) točili jeden outfit za druhým a někteří na hotelu chodili dokonce v košili, Domča nosila tepláky a tvářila se jakoby nic. Já jsem sem totiž přijela sportovat a ne se parádit :D. Řekněte mi, že se vám někdy něco podobnýho taky stalo!

Takže v hotelu jsem nic nefotila a snažila se být co nejvíc nenápadná. Fotek ze svahu mám ale spoustu, přestože mi ty procenta baterky skákaly z devadesáti na dvacet během deseti sekund. Tak na to mrkněte, ledovec na Hintertuxu doporučuju, to poježdění z vrchu je něco úžasnýho. Když se k tomu navíc přidá ještě nekonečněj výhled na hory na všechny strany, je to naprosto dokonalý!