CO TO BYLO?

Stojím opřená o oprejskanou zeď v nejluxusnější ulici v Praze. Čepici mám klasicky naraženou tak moc, že mi není pořádně vidět do očí a v uších mi na plný pecky hraje song, kterej se mi nabídl ve Spotify v sekci Discover weekly a já ho od tý doby jedu pořád dokola. 

So why you got a bullet with my name on it? 

Why you got a bullet with my name on it? 

Cause it feels so good

I like the way you hold me in your arms

And I take me like paper folding any way you like

I like a heartbreak, argue, and the way we make it up

I like the sex too

So I wanna have you

I wanna get with you

Když ke mně přistoupí nějaká cizí paní, otráveně vytahuju sluchátka, protože se mi nechce přerušovat ten moment snění, kterej si zrovna užívám. Je zima, prší, já poslouchám depresivní zamilovanej song a přemýšlím o všem, co jsem v posledních týdnech prožila, co bych si teď přála a jak se vlastně cítím. Proč jsem tak zvláštně ochladlá, kdy se stalo, že jsem radši sama doma než s někým někde venku a kdy mi asi zas někdo dá pusu na nos a já budu cítit, že je všechno tak, jak má být. Tok myšlenek je přerušenej dotazem na neznámou ulici. Ze slušnosti se zamyslím a odpovídám, že bohužel fakt netuším. Než ale stihnu nasadit sluchátka zpátky, paní s růžovou kožešinovou kapucí a Vuittonkou přes rameno se na mě podívá pohledem, kterej proniká až do morku kostí a spustí monolog, během kterýho mi padá brada. "Cítíte se osamělá. Lidi vedle sebe si vybíráte hodně pečlivě. Málokomu se opravdu otevřete. Někdo vás zklamal. Ráda chodíte do společnosti a poznáváte nové zajímavé lidi. Máte v sobě spoustu nevybitý energie, potřebujete nějakou změnu a cestu, po který se vydáte a který se zcela oddáte. V cestě vám stojí nějaká žena - dejte si na ni pozor! To, co na to jste před chvílí myslela, se vám do měsíce splní." A další a další věty, který můžou bejt vlastně uplně obecný a sedět na kohokoliv a přitom znějí z úst naprosto cizí ženy, která vypadá, jako by vám viděla do duše, tak personalizovaně, jak jen znít můžou. Nezmůžu se ani na slovo a na její dotaz, jestli pro ni nemám třeba nějakou gumičku na památku, sahám do kabelky a podávám jí jednu černou, co jsem měla s sebou do fitka. Loučí se se mnou, přeje mi hodně štěstí a nechává mě tam naprosto konsternovanou stát. Nechápu, co se právě stalo a asi vypadám, jako bych jsem viděla ducha. Myslím, že trvá dobrých pár minut, než si nasadím zpátky ty sluchátka a trošku se seberu. V hlavě mi samozřejmě zůstává hlavně ta věta, že se mi do měsíce splní to, na co jsem myslela. Chci to vlastně? Je možný, že měla pravdu? Proč mi tohle všechno řekla? A proč chtěla zrovna gumičku?  

Kabát, kalhoty - ZARA / Kabelka - MATT&NAT via URBANLUX / boty - VAGABOND via ANSWEAR / šála - GANT / čepice - VERMONT / pásek - ASOS