NOC A DEN

Noc. Hlavu mám zabořenou do polštáře a hluboký ticho narušuje jen pravidelný oddechování vedle mě. Zhluboka se nadechnu, vydechnu a pár vteřin čekám, jestli se mi to celý nerozplyne. Zdá se, že ne a tak se jen rozespale převalím a přitulím se. Lípnem si jednu rozespalou pusu a druhá mi ještě přistane na čele. Se zavřenýma očim se usmívám a tisknu na něj obličej. Vdechuju vůni, která se zdá být tak známá a přitom není. Nechávám se zaplavit pocitem, kterej mi byl pár měsíců cizí a zase se dobrovolně stávám tou zranitelnou holkou. Silou vůle se snažím hned neusnout a chvíli si tenhle okamžik vychutnat. Kdyby šel zastavit čas, zastavila bych ho právě teď. Kdyby šla uložit vzpomínka, do který bych se pak mohla kdykoliv vnořit, byla by to tahle.  Přesně tahle. Teď, v tuhle chvíli, v týhle bublině, kde jsme jen sami dva. V polospánku, propletení rukama i nohama a nevnímáme nic jinýho. Nepřemýšlíme, nemluvíme, jen jsme. Chvíli předtím, než mě přepadnou pochyby a ta známá úzkost z toho, že si akorát nabiju tlamu a skončím ještě rozbitější, než jsem teď, usínám.

S prvníma náznakama denního světla mě zvonění budíku probere ze spánku, poslepu ho posunu a chci se ještě přitulit. Nahmatám ale jenom studenej naducanej polštář. S povzdechem rozlepím oči a zaženu tuhle živou vzpomínku, co se mi zas a znova vkrádá do snů a vstávám. Naučeně se nachystám se do práce a celočernej outfit se na poslední chvíli rozhodnu změnit, už toho bylo dost. A tak natáhnu sytě žlutou mikinu, pusu přetřu mátově vonící červenou rtěnkou a rázně za sebou za sebou zabouchnu dveře od bytu. 

Už je den, další den a kdoví, co může přinést. Já jsem ready. 

Kabát - NA-KD / kalhoty - TOPSHOP / mikina - HM / boty - GIOSEPPO via ANSWEAR / kabelka - POMIKAKI via FASHION PLANET