MŮJ PRVNÍ ZAHRANIČNÍ PRESSTRIP

Když mi na mobilu pípne zpráva, jestli si s John Erikem (šéfem Elite Bloggers) můžeme dát videohovor, zvedne se mi okamžitě puls. Tenhle požadavek znamená, že se něco děje a z předchozích zkušeností vím, že to může bejt něco fakt, fakt dobrýho (vzpomeňme si třeba TADY). Hned se teda zavírám do koupelny, sedám si na zem a čekám, s čím přijde. Provedla jsem něco nebo někam pojedu? To jsou dvě varianty, co mi běžej hlavou. Věta "we would like to send you to Oslo for an Olympus event..." mě dostává do kolen, ačkoliv sedím na zemi a cítím, že tak širokej úsměv jsem neměla už pár měsíců. Je mi jedno, že je odlet za dva dny, že mám spoustu práce a že jsem vlastně měla uplně jiný plány. Všechno ruším a naštěstí mě moje okolí nikdy nenechá ve štychu a když potřebuju v něčem narychlo zaskočit, dá se to zařídit. A tak ve čtvrtek dopoledne čekám na letišti na moji spolucestující Míšu z WNB a všechno se ve mě tetelí. Vždyť je to můj první presstrip!

Míša přijíždí klasicky pozdě a u přepážky se navíc na 30 minut zasekne nějaká zmatená rodinka, který nefunguje platební karta. Lehce v nervu se přesouváme k obří frontě ke gatům a protože nám to odlítá asi za dvacet minut a hrozí, že nám zavřou ten náš gate, využijeme ženské zbraně a předběhneme tak celou frontu. Celej let (a vlastně celej tenhle výlet) potom rozebíráme, kam se blogování posunulo, kam to posunulo nás a v čem to milujem a v čem jsme z toho nešťastný. A já nemůžu být vděčnější za výběr parťáka, kterej se mnou tohle absolvuje, protože blogerek je spousta, ale jen výjimečně to někdo všechno vnímá přesně tak jako já. 

Na hotelu se nachystáme na Olympus Summer Party, která je důvodem našeho výletu, dodržíme denimový téma eventu (jako skoro jediný, z čehož jsme pozdějc trošičku rozčarovaný) a protože se zdá, že je akce kousek od našeho hotelu, vyrážíme v podpatkách pěšky. Ani se totiž neptejte, kolik stál Uber z letiště. Oslo je nádherný a my nevycházíme z úžasu. Stejně tak celá akce, kde se seznamujeme s blogerkama z Norska a z Maďarska. Všechny jsou strašně milý a příjemný, včetně organizátorů a fotografů. A tak posedáváme, popíjíme, okukujeme novej model Olympus EPL9 v modrým provedení a později se vytrácíme na procházku do přístavu.

Sedíme na mole, necháváme se ovívat tím mořských větrem, pohupujem se do rytmu hudby ozývající se z kotvících plachetnic a jsme tak spokojený a vděčný, že to nedokážem poskládat do slov. Víte, jak se říká, že si člověk dokáže přivolat momenty, který potřebuje prožít? Tak tohle je pro mě přesně ono. Potřebovala jsem nějaký nakopnutí k tomu, abych se do blogování zase pořádně opřela, abych viděla, že se to někam posouvá, že to stojí za to. O pár dní později sedím na mole v Oslu a jsem tady jako zástupce český blogerský scény. Miluju to. Lidská mysl je strašně mocnej nástroj. 

Po oficiálním konci eventu se stavujem na hotelu pro normální boty a vyrážíme se ciderem zpátky na molo. Čekáme na západ slunce (o půl 12 ♥) a do jedný do rána procházíme město. V nohách máme na konci dne 15km, kterých většina padla až za tmy. Ještě ráno nás pak obě pálej chodidla, haha, jsme nějaký zhejčkaný princezničky. Nebo si jen neumíme ani jedna vzít ty správný boty.  

Ani v noci ani další den nevycházíme z úžasu nad tím, jak nádherný tohle město je. Jak si tady lidi žijou, jak jsou všichni styloví a krásní. Jaký budovy tady vedle sebe stojej, jak originální jsou a zároveň se k sobě dokonale hoděj. Jak jsou k bytům parkovací místa na lodě místo na auta. Jak se na sebe lidi usmívaj a jak jsou na nás všichni milí. 

♥

Ráno se hrnem na hotelovou snídani, zjišťujem od ostatních, jak strávily večer ony a necháváme si dát pár tipů na ten den, co se před náma. Letíme až večer a máme tak dostatek času na projití Osla i za denního světla. 

Zasekáváme se u Opery, kterou máme hned vedle hotelu a trávíme tam skoro dvě hodiny. Obcházíme jí kolem dokola, fotíme, sedíme, kocháme se. Většinu času opravdu jen koukáme a ani nemluvíme, protože nemáme slov. 

Zejména tyhle úhly s odrazem ve sklech jsou naprosto neuvěřitelný.♥

Míša nám místo obědový restaurace vybírá stylovej stánek s fish&chips, za který těch 350,- daváme i s radostí a ládujem to potom do sebe na našem oblíbeným mole.

Ani s kavárnama neexperimentujeme, já toužím hlavně po velkým a dobrým kafi a Stabucks je pro mě v tomhle jistota. Navíc mají vodu zdarma a to se opravdu v tomhle extrémně drahým městě hodí.

Jeden jedinej obchod, kterýmu neodoláme, je Milla Boutique a zasekáváme se v něm tak dlouho, že nám nakonec málem ulítá letadlo. To asi mluví za vše. :D 

Aker Brygge pasuju na jedno z nejkrásnějších míst nejen Osla, ale celkově všech míst, co jsem za svůj život měla zatím možnost vidět.

Vracím se domů naprosto okouzelná a ohromená tím, co svět nabízí. V hlavě se mi rozvíjí nápad, co je tam v zárodku už pár týdnů. Nechci sedět na zadku. Chci vidět víc z toho, co je venku, chci z toho čerpat, chci dýchat zážitky a vstřebávat inspiraci. 

A děkuju. Za tyhle příležitosti a možnosti, z celýho srdce. Díky vám, čtenářům, kteří tady se mnou jste v dobách, kdy píšu každou chvíli i v době, kdy mi písmenka uplně nejsou přes prsty. Díky těm, kteří se podílejí na obsahu blogu formou fotek i společných zážitků. A taky Elite Bloggers za to, že při mě od začátku stojej a pomáhaj mi dosáhnout na moje sny. DĚ-KU-JU.