CHRISTMAS RUNAWAY

Je po půlnoci, mě pálej oči od horečky, chrchlám a poslouchám řvaní cikád, který je slyšet i přes zavřený okno. Jsem na druhým konci světa než obvykle a kromě tý nemocnosti je mi ohromně dobře. Thajsko mě jako země nikdy nelákalo, obecně tohle podnebí, kde je furt vedro a vlhko, pro mě nikdy nebylo nic, co bych toužila zažít. Když se mě ale dva měsíce zpátky kamarádi zeptali, jestli bych s nima nejela na Vánoce právě do Thajska, řekla jsem samozřejmě, že jo. Popravdě - nevěřila jsem tomu, že je to myšlený vážně, ani maliličko. To téma jsme pak párkrát otevřeli někdy na párty a ťukli si na to, že teda jedem. Od Ivči mám v poznámkách uloženej vzkaz, že spolu letíme do Bangkoku a tisíc srdíček, kterej jsem našla o několik dní pozdějc, než co mi ho tam napsala a musela jsem se smát tomu, jak jsme tomu v tu noc, kdy to psala, obě věřily. Já tomu začala věřit až v době, kdy se kluci začali koukat po letenkách a tou dobou jsem to i opatrně řekla našim. Táta se zlobil, máma chtěla jet se mnou. A o den pozdějc jsem měla letenky v mailu, zpocená až na zadku, s nervama v kýblu a vytřeštěnějma očima radostí - panebože, my fakt poletíme na druhej konec světa! 

Skoro dva měsíce jsem oddalovala pomyšlení na to, že se budu muset sbalit na víc než dva týdny do příručního zavazadla, protože to podpalubní by dramaticky hnulo s cenama letenek. Do toho jsem navíc řešila pracovní resty před dlouhou dovolenou a stěhování, respektive zařizování kuchyně. Její převzetí a sestavení jsem podepsala v úterý večer a ve středu brzo ráno už jsem seděla v tepláčkách v taxíku a nechápala, jak to uteklo a že se to děje. Když jsem pak ve Starbucksu u ranní dávky kofeinu přeletěla očima tu naši partičku, musela jsem se štípnout, že se mi to nezdá. 

TOHLE BYL TEN NEJVĚTŠÍ A NEJLEPŠÍ HEC V MÝM ŽIVOTĚ.

Takhle, já jsem šíleně rodinnej člověk. A Vánoce považuju za rodinný svátky, o tom žádná. Proto mi hodně trhalo srdce, oznamovat to našim a vědět, že to budou naše první Vánoce v životě, kdy nebudeme spolu. Hnalo mě ale pomyšlení na všechny ty zážitky a že by mě hrozně mrzelo, kdybych o to všechno přišla. Možná ještě větší roli hrála vzpomínka na moje prožívání loňských Vánoc. Byla jsem absolutně nešťastná, se zlomeným srdcem a skoro každej večer před svátkama i během nich jsem probrečela. Být na Vánoce single je podle mě horší než všechny Máje a Valentýny dohromady. A ty dva měsíce zpátky jsem na tom byla emociálně uplně stejně jako o rok dřív a veděla jsem, že by tyhle Vánoce dopadly stejně. Užila bych si je s našima, to samozřejmě, miluju je a miluju to, ale víte, jak to myslím. A tak jsem frnkla. Ne, že bych tím všemu ujela, ale asi jsem to potřebovala.

Tenhle rok byl bláznivej. Plnej špatných, ale i dobrých rozhodnutí. Ty špatný jsou na prvním místě, protože byly významnější. Věříte někdo na to, že jak na Nový Rok, tak po celý rok? Já absolutně a celej rok 2018 jsem pokazila přesně tím, jak (a s kým) jsem trávila Novej Rok. Ale o tom - a o všem ostatním zásadním, co se událo - bude řeč až v souhrným článku, na kterej se sama moc těším. 

Tak mějte nádherný Vánoce i celý tohle sváteční období. Ať je to v upršený Praze, zasněžených horách nebo pod palmama s kokosem v ruce. A děkuju, děkuju za každýho z vás. ❤