(NE)ŠŤASTNEJ ROK 2018

Jestli jsem si myslela, že loňskej rok byl "gamechanger", tak teda nevím, jak bych měla pojmenovat tenhle. V mým životě se toho za posledních 12 měsíců promíchalo až nesmyslně moc a v podstatě nic nezůstalo stejný. Tolik zbořenejch mostů a tolik postavených nových, většina z nich bez pevných základů, takže už buď taky spadlých nebo se zázračně držících a já na nich pracuju zpětně. Myslím, že jsem ještě nikdy neudělala tolik špatných voleb, jako v tomhle uplynulým roce. A taky jsem nikdy neudělala tolik zásadních velkých dobrých. Těžko říct, jestli byl tenhle rok víc šťastnej nebo nešťastnej. Byl ale sakra, sakra náročnej a dlouhej. Tak pojďme, pojďme, zkusíme to od úterý nanovo. 

Zažila jsem toho spoustu a ještě víc si toho uvědomila. Vyrostla jsem. Dospěla? Skoro, možná. Konečně jsem snad ale ve stádiu, kdy se v sobě začínám orientovat, vím, co chci a kam chci směřovat. Vím, co mě naplňuje doopravdy a co jen na efekt. A toho "na efekt" bylo letos strašně moc, fakt strašně. S trochou nadhledu si totiž dokážu přiznat to, že jsem se i ve svým čtvrtstoletí opět (a naposledy, doufejme) nechala namotat pražským divokým životem a snažila se najít sebe sama tam, kde jsem spíš neměla co dělat. Snažila jsem se najít štěstí tam, kde žádný dlouhodobý a pravý rozhodně není. Snažila jsem se dostat do společnosti lidí, vedle kterých jsem se většinu času cítila méněcenná a marně se jim snažila vyrovnat. Snažila jsem se přesvědčit všechny okolo (a možná hlavně sebe samotnou), že jsem šťastná a že žiju naplno. Což o to, tenhle rok jsem naplno opravdu žila, až jsem z toho kolikrát brečela vyčerpáním, ale rozhodně to nebyl způsob, jakým bych chtěla žít a fungovat ještě nějakou delší dobu. Ne, děkuju. Já už bych v dalším roce radši trochu klidu a budouvání vztahů a hodnot, co vydržej do konce života. Nemůžu se dočkat, co rok 2019 přinese, ale vstupuju do něj s obrovským odhodláním dotáhnout věci, do kterých jsem se pustila, s několika novýma předsevzetíma a hlavně s nadšením do všeho, co mám před sebou. Ten uplynulej rok jsem začala totálně zmatená, nerozhodná a zamotaná ve svých emocích i činech, s lidma, co za to nestáli, v neznámých klubech v centru Prahy, domů jsem přišla za svítání a většinu prvního dne novýho roku jsem prospala. Well, tomu by tak nějak odpovídalo to, proč byl tenhle rok tak komplikovanej a plnej těch špatnejch rozhodnutí. Dneska jsem v Hradci s našima, o půlnoci si ťuknem na terase, před očima budeme mít ohnňostroje po celým městě, novoroční pusu dám pejskům a prvního bude uplně normální den, kde budu fungovat a rovnou si začnu plnit novoroční cíle. A tak se mi to líbí. 

Ale v dnešním dlouhatánským článku bych chtěla (vám i sobě) shrnout, co všechno jsem za ten rok stihla zažít, co jsem udělala správně a v čem jsem si dala na pusu. 

Začněme rovnou tím posledním bodem. Jednou z věcí, který jsem se naučila až v Praze, je pouštět si strašně rychle lidi k tělu, nadchnout se pro někoho za pár momentů a udělat si z něj blízkýho člověka. Svěřovat se mu, trávit s ním čas, věřit mu, svým způsobem se na něj upnout. Přitom se mi to už tolikrát vymstilo a právě začátek roku byl toho důkazem. Na všem se se ale naučila hledat to pozitivní a tak mi i tahle zkušenost s člověkem, kterej patří k nejfalešnějším lidem, jaký jsem kdy v životě poznala, něco dala - abych to vzala konkrétně, pamatujete na toho "fešáka" na fotkách z výstavy z konce minulýho roku? Chválili jste mi ho, kdo jste ho neznali. Kdo ho znal, ten mě varoval. No a já? Já si samozřejmě chtěla na všechno přijít sama. A kdyby to celý nebylo vlastně jen platonický, musela bych si za to fakt nafackovat. Takhle z toho mám akorát pořádný ponaučení a od tý doby jsem si nikoho takhle rychle neoblíbila. 

Tihle kulíšci byli velká záchrana v mým depresivním zimním období.

Stejně jako spousta skvělých blogerských akcí.

Tyhle večery, kdy jsem na Jiřáku vykoupila sýrárnu, Noelku a Pho a do rána psala články.

Třeba uplně první Střihy. 

Spolumoderovala jsem Social Date a měla z toho nervy v háji. Přitom jsem ve finále řekla za celej večer sotva deset vět. Ale víte co - postavte se jako stydlivej introvert s mikrofonem před místnost plnou lidí a uvidíte, jaký to je. 

Splnila jsem si sen a konečně byla ve Vídni na kouzelným obřím kluzišti. Byl to nádhernej výlet, ze kterýho jsme si s Kubou užili každou vteřinu a odstartovali tím našich dalších pár společných měsíců.

Pejsky jsem měla v Praze i na jaře a vzala je třeba na výlet na Máj.

♥

Našla jsem si na Instagramu novýho tatéra, objednala se k němu a pak zjistila, že tetuje ve stejným dvoře, kde já bydlím. A tak jsem u něj v březnu skončila hned dvakrát za sebou. A pak ještě jednou.

Na konci března jsem oslavila narozeniny, ráno jsem trávila s Kubou, odpoledne s holkama z práce, který mi připravily krásný překvápko v podobě balónků v restauraci a večer pak s blogerskejma holkama. Narozeninovej den na jedničku. 

A aby toho slavení nebylo málo, tady jedna další mini-oslava, kterou jsem dávala dohromady. ♥

Jarní fashion week. První (a zatím i poslední) kterej jsem si reálně užila.

Památný foto z Addictu.

A mnohem památnější fotka a zážitek - půlmaraton. Což mi připomíná, že bych měla začít zase běhat, protože to uteče jak nic a já v nějakým pomatení smyslů slíbila, že to poběžím znovu.

I po blogový stránce to byl rok plnej posunů, kampaň pro Ray-Ban jsme s Alex posunuly na vyšší úroveň, místo párečkovskýho focení udělaly BFF focení s profesionálním fotografem. Na výsledku to rozhodně bylo znát a já ty fotky naprosto miluju.

Randíčka nad Prahou. ♥

Výběhy na západ slunce na Vítkov.

A jedna z dalších nádhernejch kampaní - video pro Bvlgari.

Objevila jsem bruslařskou stezku v Hradci, která nemá konkurenci.

Konala se spousta skvělých skoro-letních blogerských eventů. Třeba Nespresso u řeky nemělo chybu.

Zmrzlinovej festival ve Žlutejch.

Jeden z nejhezčích výletů v našich končinách - Kouzelná zahrada se zvířaty v Pardubicích.

Holčičí Cointreau večírek ve tři odpoledne. ♥

Další tetovačka, která se trochu zvrhla - šla jsem jen na dobarvení jedný ruky a odešla jsem celá zabalená.

Taky jsem si nechala sundat prodloužený vlasy. Asi tak na tři dny. :D

V květnu se konala ta nejlepší Instax párty ever. 

A abych nevynechala sportovní výzvy, kromě půlmaratonu a běžnýho fitka jsem si přidala street workouty a značně pokročila v účení se stojky a celkový koordinace těla při cvičení s vlastní vahou.

Užívala jsem si spousty vinných posezení na Jiřáčku.

S Míšou jsme dostaly neodolatelnou nabídku na výlet do Norska na event s Olympusem a já si tak mohla odškrnout další město na mým wishlistu.

Další z božích výletu v ČR - milovanej Adršpach.

A další pracovní výzva - Social Date - tentokrát organizačně zcela v mé režii a panebože, přísahám, že takový nervy jsem nikdy z ničeho neměla, ale ve finále to bylo skvělý. 

U pramene Labe, kde bylo počasí na minimálně o dvě vrstvy oblečení víc, než jsem měla já.

KVIFF a jedna z mých nejoblíbenějších fotek ever. 

Z Varů na Rock For People.

...zjistit, že overaly nejsou na festival to pravý. :D

Další Cointreau večírek. :D

A milovaný Colours. ♥

Cobra, Gin-Tonic a náš občasný holčičí sedánek.

Uplně poslední sedánek na Jiřáku, kterej byl tou dobou ještě náš společnej hood s Alex.

Další oblíbená sportovní aktivita.

A Řecko s našima a s Kubou.

Kráse podvodních fotek se směju dodnes! :D

Fešáčci. ♥

Chlupáči v Praze potřetí. 

A festivalovej mód potřetí, tady jeden večer na HH Kempu.

Útěk z pražský reality do oblíbenýho Brna.

A pak taky na Lipno v partě, která mi teď pěkně chybí. ♥

Z přírody rovnou do nejvypiplanějšího pražskýho týdne. Podzimní Fashion Week a můj negativní sebepodkopávací a nešťastnej přístup opět na scéně. Achjo, tak třeba příště to zas bude fajn. :D

Absolvovala jsem taky další obří firemní teambuilnding, na kterým se mi překvapivě nic nestalo, ale kterej si budu pamatovat na stejně dlouhý věky věků jako ten o rok dřív. 

S holkama jsme fotily kampaň pro 183DAYS a zahrály si tak jedno odpoledne na beauty blogerky, haha.

Najezdili jsme toho spoustu na Vespě a já si zas nechala zamotat hlavu tím, jestli bych si neměla taky pořídit nějakej dopravní prostředek a jestli spíš Vespu nebo rovnou auto. Nevím dodnes.

Památná fotka na pár hodin po podpisu smlouvy na byt. A bylo vymalováno. A jasně, že mě ten smích rychle přešel, ale to vůbec nevadí. Za ty nervy to stojí a ještě určitě stát bude. ♥

Focení pro můj oblíbenej EOS. Tenhle konkrétní fakt miluju ze všech nejvíc.

A pro 4F, značku, kterou jsem před nabídkou spolupráci téměř neznala a teď je to můj lovebrand. Miluju ty věci, doporučuju je, kde můžu, sama si je nakupuju a prostě láska. 

Podzimní objevování Dejvic, kam se přestěhovala Alex.

Jeden nárazovej fotovýlet, během kterýho se utopil dron a málem i jeho majitel, když ho lovil.

New kid on the block aneb spokojená Domča v novým pracovním hoodu.

Rollsbrosáčci nesměj chybět, tady v rámci Designbloku.

Jedna z těch povedenejších nočních akcí. YSL beauty club. ♥

Blogerskej výlet do Bad Schandau.

Přechod na tmavý vlasy, kterej jsem nejdřív nesla dost těžce a dost toho litovala, abych se s tím během pár dní dokonale sžila a teď zpětně nechápala, proč jsem to neudělala už dávno, protože takhle dobře jako teď jsem se v blond nikdy necítila.

Oblíbený zimní Drážďany.

A jsme u vánočních blogerskejch eventů...

Nejlepší byl opět ten Instaxí, tomu už se asi nikdo nediví. 

Miluju! :DDD

Tadááá, zvonky štěstí a bezbřehá radost. Moje "DOMA". ♥

Sbírání střípků vánoční atmoféry během posledních dní na Vinohradech.

Horskej víkend s našima na dokonalým Hintertuxu v dokonalým počásku.

A druhá polovina prosince na druhým konci světa - v Thajsku, který mě nikdy nelákalo a který jsem si zamilovala během prvního dne. O tomhle velkým dobrodružství vám ale napíšu ještě samostatnej článek a tady jen malá ukázka toho, jak jsme se měli.

No a abych si to zážitkový vzpomínání trošku odlehčila, hodila jsem vám sem nakonec i několik outfitových fotek, který podle mě krásně ukazujou tu mojí evoluci - ani ne tak vzhledovou, ale síš výrazovou, byla jsem za ten rok jako několik různých lidí.

Když to vidím celý takhle shrnutý, nebyl to tak špatnej rok, jak jsem si původně myslela. Jen ty lidi okolo sebe bych si měla volit pečlivejc a trošku si přeházet priority. No, rozhodně jsem na dobrý cestě a doufám, že vy taky, že vám tohle každoroční bilancování pomáhá si uvědomit, co děláte dobře a co by se dalo/mělo dělat jinak, tak jako to pomáhá mě. 

Držím palce, ať se máte co nejlíp, ať se vám daří, ať jste šťastní. A mějte se rádi - a dávejte si to pořádně najevo!!