BYDLÍM - DÍL IV. (NE)VRTÁM

Protože se moje vybavování pomalu posouvá k tomu, na co jsem se těšila nejvíc - k doplňkům a celkovýmu zútulňování, je nejvyšší čas sepsat další díl zabydlovací série. Tentokrát o tom, jak jsem se (ne)poprala s měřením a vrtáním polic na zeď. Tak nějak jsem tušila, že moje objevené "umění montování" bude mít nějakou hranici a hádejte co - měla jsem pravdu. :D

Víte, jak jsem v posledním článku tohohle typu - asi před měsícem - psala, že jsem nějakou dobu zpět špatně složila skříňku pod televizi a že ji plánuju v blízký době rozestavět a poskládat znovu, tentokrát už rovně? Tak jsem to stále neudělala. Protože stavět něco je super, ale rozestavovat to, to už taková zábava není. Asi se musím konečně zaměřit na obývák jako celek a třeba to půjde.

S čímž právě souvisí vybírání betonové stěrky Zementine® Epox na zeď za televizi, což je teď moje oblíbená starost. Vybírám si mezi několika odstínama a strašně se těším, jak to nakonec bude vypadat, protože chci zvolit jednu z novinek, kterou ještě nikdo nemá. Jupijou!

Kvůli týhle lampě jsem Kubu donutila se mnou jet do Ikey na Zličín, přitom mnohem blíž máme Čerňák. Ale stálo to za to, protože jsem si ji totálně zamilovala. Vzala jsem si tuhle stolní a k tomu i stropní, ale tu mám zatím v krabici a čekám, až mi přijde montér předělat nějaký věci v kuchyni a ukecám ho snad i k tomu, aby mi namontoval tu lampu, protože z návodu to působí ultra komplikovaně. 

A protože už jsem měla všechno smontovaný, nastal čas na navrtání poliček do skříně a aby to bylo rovně, byla potřeba vodováha. Takže se jelo do Bauhasu. A pak bylo v plánu to konečně dotáhnout, namontovat závěsy, poličky nad stůl a poličku k posteli.

Jenže ve chvíli, kdy jsme rozbalila věci k tyči na závěsy, jsem zjistila, že mám jen jeden držák, protože se prodávaj po jednom a ne po dvou, jak jsem si (podle mě logicky) myslela. Takže jsme ten den vyrazili do Ikey podruhé, už ve výrazně horším naladění. :D

Tahle fotka je podle mého výrazu z tý první návštěvy. Ono si asi každej umíte představit, jak vyčerpávající je jeden nákup v Ikee, strávíte tam několik hodin a pak se fakt těšíte, až to doma vybalíte, sestavíte a budete si užívat novýho vybavení. Není uplně super, když unavení dojedete domů a zjistíte, že vám chybí nějaká zásadní věc, kvůli který tam musíte znova. 

A protože jsme pak samozřejmě přijeli už moc pozdě na to, aby se ještě dalo vrtat a rušit tím sousedy, nenamontovali jsme vůbec nic. A zatímco Kuba si léčil pocuchaný nervy koukáním na fotbal, já chtěla zvládnout aspoň něco a sestavila jsem teda toaletní poličku, aby byla ready na další den, kdy už jsme to opravdu chtěli všechno navrtat. 

A tadá! Navrtali!

Akorát Kuba nakonec měřil všechno sám, protože když to jednou nechal na mně, dopadlo to následovně: 

:D Tolik k samostatné nezávislé ženě.

A první část mojí nejoblíbenější dekorace v ložnici už je taky ready. Korková mapa světa nalepená na zdi, čekající na to, až na ní napíchám špendlíky a přidám fotky z těch konkrétních míst. 

Jeden z pohledů, kterej už vypadá téměř hotově - chybí jen police nad postelí - a můžu vám tak konečně ukázat hezkej výsledek části všech těch zabydlovacích peripetií. Miluju tu kombinaci přírodních barev. Povšimněte si taky plyšáků v posteli s řekněte mi, v jakým věku to člověka přejde. :D

Co ještě před pár dny na svůj moment čekalo, byl šatní kout. Pár měsíců jsem totiž žila takhle a už jsem z toho byla fakt unavená. Teď už mám konečně hotovou vestavěnou skříň, ale o tom, jak jsem si ji objednávala a jak jsem pak vybalila všechno svý oblečení a zkusila úklid stylem Marie Kondo, vám řeknu spíš v dalším díle.

A závěrem ještě jeden z mých útulných koutků. Protože svůj pracovní stůl mám v ložnici, chci to mít fakt hezký a příjemný, proto na něm mám kytky, svíčky, svý oblíbený voňavky a další drobnosti. Tím spíš proto, že jsem si pořídila i externí monitor a nechci, aby to působilo nějak moc kancelářsky. Právě proto ladím ty doplňky, kterým chci věnovat hned další díl, tak doufám, že se těšíte. 

Moc ráda si dám totiž pauzu od kupování velkých kusů nábytku, složitýho montování a nervů s vrstáním a budu se místo toho soutředit na doplňky, který ve finále stejně dělaj domov domovem.