ÚNOR V OBRÁZCÍCH

Únor, nejkratší měsíc, ale po ospalým lednu pro spoustu lidí plnej zážitků. Pro mě tak napůl, já měla dost akční leden a čeká mě dost akční březen, takže únor byl takovej lehoučkej, dost pracovní, s žádnejma velkejma akcema. A tak jsem si ale při psaní tohohle článku popřemejšlela nad tím, jak jsou ty obyčejný dny a obyčejný starosti vlastně fajn. Tak pojďme na to, máme tu únor v obrázcích. 

Marketingová agentura, kde teď mám částečnej úvazek, změnila působiště a máme teď tenhle přenádhernej výhled. Asi nemusím říkat, jak moc jsme z toho všichni unešený a kolik stejných fotek už odsud mám. ❤

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že do mojí hotový šatní skříně je ještě daleko, vybalila jsem pár dalších krabic a začala zas nosit aspoň trochu jiný věci. Tady třeba jeden celošedej outfitek.

Rozesmátý momentky jsou nejhezčí, vždycky a u každýho. ❤

Objevem měsíce bylo za Prahu rozhodně The Bowls. Píšu za Prahu, protože k hradeckýmu objevu se dostanu později. Slaný i sladký misky plný sezónních dobrot, nádherný prostředí, milá obsluha, přijatelný ceny. Za mě 10/10 a už se těším, až tam zavítám znova.

Miluju letiště, proto jsem tam ráda potvrdila účast na jedný blogerský akci. V tý době jsem se zrovna potřebovala rozhodnout, jestli za měsíc nasednu na jeden další dlouhej let a dám si po Thajsku opět 14ti denní dovolenou, docela mě teda tahle akce naladila na tu vlnu cestovního nadšení a moje rozhodnutí bylo, že teda letím. Miami, see you soon. 

A v Rituals jsem našla svoji novou oblíbenou vůni. Tyhle exotický kořeněný, to je moje.

S holkama z bývalý práce máme pravidelná vinná zasedání a minule jsme seděly v tom novým patře ve Vnitroblocku, kde je to ultra boží. Kromě vína jsme povečeřely i burgery s hranolkama, tak doufám, že příští zasedání bude u nějakýho zdravějšího menu. :D

A když jsem u toho zdravějšího, tohle je můj nejoblíbenější oběd/večeře ever. Veganská buddha bowl v Cacau, plná zeleniny a zdravých tuků. Zasytí na půl dne a to citronový tahini navrchu MI-LU-JU.

John Reed Fitness, dlouho, sakra dlouho mi trvalo, než se mi tam začalo dobře cvičit. Nemohla jsem si zvyknout ani na prostředí, ani na ty lidi, co tam choděj. Tak jsem začala chodit na vedený taneční lekce a pak se šla vždycky na chvíli protáhnout, udělat pár cviků a...nějak se to ve mě nakonec zlomilo a už si chodím i jen tak zacvičit nebo zaběhat.

A když už jsem se do toho tancování pustila, hledala jsem i další různý lekce, kam bych mohla chodit a narazila jsem na Dance Academy Prague na Václaváku a na Taneční Sector ve Vnitroblocku. Do druhého zmíněného chodím už 3 týdny pravidelně a řeknu vám, že ze začátku to byl očistec. Přicházela jsem tam uplně vynervovaná a odcházela deprimovaná a traumatizovaná z toho, jak jsem neschopná.

Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že nejde čekat, že začnete chodit na open class, kde budete společně s holkama, co tančej 15 let nebo maj vystudovanou konzervatoř a myslet si, že mezi ně zapadnete. Naštěstí je tam ale vždycky pár nováčků, se kterýma na sebe kroutíme očima, když se v polovině choreografií ztratíme a zůstanem stát uprostřed těch šikovnějších tancujících, takže se to dá přežít. A každá lekce je navíc o poznání lepší. Z tý poslední jsem už dokonce odcházela s úsměvem.

Dobrý taky je, že před lekcí můžete sedět dole ve Vnitroblocku na kafíčku a pracovat a po lekci do sebe můžete nasoukat jeden z jejich výborných burgerů s hranolkama. 

Outfit z minulýho outfitovýho článku, kterej jsem nosila několik dní v kuse, jak moc mě bavil.

První obrovský zklamání v Cafefinu. Nový menu, kdy maj v každý části dne něco jinýho, kdy nemaj spoustu věcí, co měli dřív a mají novinky, který jsou spíš nic než moc. Třeba tady rýžová kaše s ovocem, uplně bez chuti, uplně o ničem. Naštěstí jsem se nenechala odradit a po pár týdnech tam byla zas a to už jsem si zvolila jídlo líp.

Mimi Domi aneb můj den s krátkejma vlasama a tímhle mini drdolem. Bavilo mě to, ale jen ten jeden den.

Pak jsem totiž naklusala do Salonu Cool a vyzkoušela prodloužení vlasů ultrazvukem, o kterém vám brzo napíšu celej článek.

A hned další den jsem si plnila jeden z mých blogerských snů. Odpočítávám dny do březnovýho vydání Elle. ❤

Fotilo se v nádherným Cash Only studiu a bylo o nás královsky postaráno. Tenhle život se mi líbí moc!

Šlo o kampaň s novými produkty L'Oréal Professionnel Tecni Art, které používají profi kadeřníci a už na stories jsem na ně dostala spoustu ohlasů, že je doma máte, protože vám je doporučili právě vaši kadeřníci.

Další z mých únorových blogerských radostí je tenhle boží batůžek Kanken Art, kterej se mi nechtělo šetřit na výlety a tak ho nosím i do práce. Proč si ty všední dny trošku nerozzářit, že jo.

Většina mýho bytu sice ještě není zdaleka doladěná (a ještě nějakou dobu nebude), ale můj pokojíček už se začíná rýsovat a tak jsem začala konečně pořizovat i moje oblíbený dekorace. Svíčky jsou pro mě základem útulnýho domova a pokaždý nějakou zapaluju hned po příchodu domů. Oblíbila jsem si ty z Perfumed Prague, kde mají nevšední vůně, ale co hlavně - svíčky jsou ze sojového vosku a díky tomu hoří rovnoměrně a nikdy se tak nestane, že prohoří pouze středový tunel dolů, jako se tomu děje třeba u Yankee Candle, když je zapalujete vždy jen na chvíli a vosk se tak nestihne roztéct až ke kraji. O moji nejoblíbenější vůni budu na Instagramu brzo dělat soutěž!

V Hubu jsme s holkama měly suprovej Apple workshop. Já teď konečně umím překlikávat mezi aplikacema, vytvářet si více (i rozpůlených) ploch, nastavila jsem si rovnou Apple Pay a další vychytávky. A co hlavně - zdravotní ID - pokud máte iPhone a nemáte ho nastavené, okamžitě se do toho pusťte, najdete ho v aplikaci KONTAKTY u vaší VIZITKY. Já jsem vůbec nevěděla, že to existuje, což je blbě hned ze dvou důvodů, zaprvé jsem to neměla vyplněný a v případě, že by se mi něco stalo, nikdo by nevěděl, komu má zavolat, a zadruhý bych to neuměla ani sama vyhledat u někoho jinýho, komu by se něco stalo. 

S Kubou jsme se snažili využít prvních dní, kdy bylo teplejc a slunečnějc než obvykle a vyrazili jsme takhle třeba na vyhlídku do městečka Svatý Jan pod Skalou. Nepodařilo se nám ale trefit ten správnej kopec a tak jsme nejdřív vylezli na nějakej uplně jinej. Já jsem už od poloviny cesty tvrdila, že jdem špatně, ale Kuba věřil, že to "nějak projdem po hřebenech". Samozřejmě jsme to museli zase slézt a vylézt na to správný místo o hodinu později. Rozhodně to ale stálo za to, nebylo tam přelidněno a ten výhled byl dechberoucí.

Hladovec v Nuově. Po těchlech výletech mám vždycky potřebu jít někam na fakt dobrý a fakt velký jídlo. Degustace pizzy a těstovin to naprosto splňuje.

Můj domácí pracovní koutek, co už konečně vypadá personalizovaně. ❤

A já s nejdelšíma vlasama, jaký jsem kdy měla. Bylo to fajn, ale tím, jak to bylo dlouhatánský a pro mě nezvykle bez divokýho kroucení do všech směrů, jsem se nakonec rozhodla, že to nechám trošku zkrátit, abych se v tom cítila víc svá. 

A na řadu přišly samozřejmě i selfíčka! :D

Zavítala jsem samozřejmě i do Hradce. Kromě tradičního programu skládajícího se z válení a procházek s pejskama, jsem mamku vytáhla na snídani na místo, který je mým jídelním objevem v Hradci. A ne jen za tenhle měsíc, ale asi za celej život. V Hradci prostě takovýhle místa nejsou.

To je bistro, místo, kde jsme chytly v sobotu ráno poslední volnej stůl a já měla klasicky tendenci si objednat polovinu meníčka. Nakonec jsme si daly ztracený vejce s pepřovým máslem a pancettou a jako dezert kokosové koblížky s mangovou omáčkou. Bylo to naprosto luxusní, mamka zvládla ještě dvě kafe a vyzpovídaly jsme i majitele. No co vám budu povídat, už se těším, až se zas v Hradci ukážu. 

Po snídani jsme skočily ještě na africký trhy na hradeckou Náplavku. V nabídce bylo různorodý ovoce z Ugandy a chutnalo naprosto dokonale. Vždycky jsem si říkala, že chci žít v Praze, ale představa toho, že můžu mít někde každej den ke snídani tohle a ještě o jednu nulu levnější než tady, to je docela sen.

Neošidili jsme ani pejsánky, zatímco jsme si pochutnávali na ovoci, oni dostali zbytky šlehačky.

Na závěr tady mám ještě jeden můj oblíbenej outfitek, kterej se zatím nedostal na Instagram, protože mi zas pár dní nejdou přidávat alba, ale jen jednotlivý fotky. Tahle basic kombinace ale asi bude moje jarní uniforma, jen vyměním kabát za trenchcoat. A ty boty? Ty miluju.

A na uplnej závěr ještě pár fotek, co fotil Vojta na našem listopadovým foto-výletě. Vzhledem k tomu, že během toho dne zvládl utopit dron, kterej lovil v rybníce, když bylo pár stupňů nad nulou, chápu, že nebyla uplně nálada se k těm fotkám nějak vracet. Nicméně o pár měsíců později se ke mě dostaly a přestože na Instagram už se díky starým vlasům (fakt se mi to líbilo?) nedostanou, házím si je aspoň na památku sem. Ta benzínka je totiž boží.

Doufám, že jste měli fajn únor a že březen bude zas o kousek lepší. Protože tak to má bejt. ❤