ZÁŘÍ V OBRÁZCÍCH

 

Září začalo divoce, ale pokračovalo a končilo velmi klidně. Podle mě na všechny padla podzimní únava a chtěli mít chvíli klid. Klid předtím, než začně předvánoční šílenství, ať už v pracovním procesu nebo obecně v životě. 

Divokým startem myslím náš celofiremní teambuilding. Když pošlete 50 lidí autobusem do kempu za Prahou, nedá se očekávat, že by šlo o klidnej víkend, ne? Tančilo se už na první benzínce, utopil se jeden telefon (můj, ano...), hrála se spousta her, závodilo se na šlapadlech, válelo se u vody a pařilo a pařilo a pařilo. Z kocoviny jsme se vzpamatovávali ještě zhruba tejden. Ale bylo to epický jako vždy. 

Nebo minimálně já. Několik následujících dní jsem byla jen v posteli nebo na gauči, pouštěla si Netflix a když jsem měla mozkovou kapacitu, snažila jsem se poslouchat i něco přínosnýho, třeba tady Deep Talk s Jonášem.

A místo dovozu jídla si vyvářela. Liškovou omáčku bych nejradši jedla každej den.

Veškerou energii sesbíranou za pár dnů jsem pak investovala do návštěvy Fashion Weeku a jedný přehlídky, ze který jsem pak beze slova zmizela. Mám ráda společnost, ale tyhle posh-fashion akce jsou daleko za hranicí mý komfortní zóny i ve chvíli, kdy mám dobrou náladu a chci bejt mezi lidma, natož když je to naopak. 

V práci jsem měla super příležitost - přednášela jsem pro marketingovej tým Sephory a moc si to užila.

O holčičí randíčka nebyla v září nouze. S Klárkou jsme byly opět ve Vapianu nebo taky na koncertě Bena Cristovaa.

S další holčičí partičkou jsme si daly mexickou večeři a pokračovaly do mýho milovanýho Fermé, aby holky ochutnaly všechny ty drinky, co vždycky sdílim. 

Nakonec jich bylo víc než dost a moje kamarádka to završila tím, že se na baru zeptala, jestli si nemůžem ještě na rozloučenou dát panáka gintonicu. 

No a pak jsem onemocněla a pár dní nevylezla z postele, protože mi bylo zle jak dlouho ne. Usoudila jsem, že mi tělo dává stopku a že se nemůžu rozptylovat jednou akcí za druhou. A tak jsem ležela, pila čaje, jedla phočka a odpočívala. 

Kdyby se dal hotel v Berlíně zrušit den dopředu, tak ho zrušim, protože zdravá jsem rozhodně ještě nebyla. Cesta tam pro mě byla peklo, ale hned přes první noc jsem se nějak zázrakem vyléčila a užila si tam skvělý dva dny. Město jsme prošly křížem krážem za světla i za tmy, ochutnaly skvělý jídla i drinky, užily si přehlídku na About You Fashion Weeku, kterej pro mě byl mnohem příjemnější než ten pražskej a nakonec mi bylo líto, že nezůstáváme na dýl.

V práci jsem si zahráli poker, já si osvěžila znalosti a vyhrála nějaký penízky. 

Taky jsem hlídala a po mnoha letech si hrála na pískovišti. 

V rámci jedný mojí kampaně jsem se taky podívala na večírek v Duplexu, kde jsem nikdy nebyla a nechápala, proč tam bývaj večer takový fronty. No, už asi chápu. Je to hodně cool klub s krásným výhledem a nemyslim si, že jsem tam byla naposled.

 

S našima jsme si zavzpomínali na moje promoce 4 roky zpátky. Šílený, jak moc to letí. 

Tohle nebyl další Social Date, ale další pracovní event v našem oblíbeným prostoru, se kterým se teď na zimu budem muset rozloučit a najít nějakej náhradní. 

Sociální vyčerpání se projevilo zvýšeným množstvím času na balkoně s notebookem nebo knížkou.

Taky ve vaně.

A hlavně venku v přírodě. Týden jsem hlídala pejsky a rozhodla se, že během toho času budu minimálně pracovat a maximálně si jich užívat. Podívali jsme se kromě tradiční Stromovky i do Divoký Šárky a já si to tam naproto zamilovala. 

Zvládli jsme taky ještě jednu poslední návštěvu wakeparku a já se moc těším na další sezónu.

Stromovka je obecně jedno z mých nejoblíbenějších míst, když mám pejsky. Občas vlastně i když je nemám, je to tam prostě kouzelný ve všech ročních obdobích. 

A protože jsem zas byla víc doma, rozhodla jsem se poladil balkon do podzimu - nakoupila vřesy, dýně a udělala si tam pravou podzimní pohodu.

Ještěže mám tolik místa na sezení. ❤

Sice mi tentokrát dali zabrat víc než obvykle a dost mě zlobili, užila jsem si to s nima moc a už se mi samozřejmě stýská. 

Měla jsem na balkoně i jednoho malého konzultanta, co zkontroloval, jestli jsou v pořádku kytky a jestli umím dobře našlehat mlíko. 

Lehká (zasloužená) šikana.

Chobotnicový rande.

Koulový rande. 

A kuřecí rande. 

A doma pro jistotu opět lišky.

Konečně jsem se taky dostala k vyzkoušení Manifesta na Andělu. Maj to udělaný fantasticky a ten obří výběr jídla i pití je bomba.

Moje oblíbená kampaň v září byla na plnicí stanice v dm. Nejen proto, že jde o hezkou aktivitu v rámci udržitelnosti, ale taky proto, že ty věci hrozně ráda používám a fakt si pro ně ráda dojdu, i když všechno ostatní do domácnosti objednávám na Rohlíku.

Měli taky firemní večer o výhledech do budoucna a potom jsme si taky v týmový partě zaběhli noční závod pro Světlušku a moc si to užili. 

Závěrem už zase jen outfitové okénko, které je chudší než obvykle. Přechod na podzimní šatník jsem totiž udělala až tento týden, kdy jsem konečně vytáhla z krabic svetry a naopak uklidila crop topy a šaty. Oddalovala jsem to hodně, ale víc už to nešlo.