Potom, co jsem strávila přelom ledna a února u našich, kde se o mě mamka starala po mojí plastice víček, užila jsem si v Praze přesně jeden večer venku a pak odpadla s covidem. Ten jeden večer ale stál za to, protože naše holčičí zkoušení různých pražských restaurací mě velmi baví. Dlouho jsem totiž točily jen naše oblíbený místa a nerozšiřovaly si obzory.
Covidové doupátko. Po první zkušenosti s covidem (leden 2021) jsem byla lehce vyděšená, co to se mnou udělá, přestože jsem tentokrát byla po dvou dávkách očkování. Dva dny mi bylo opravdu zle, skoro tak moc jako při tom prvním, ale pak to najednou hned přešlo a já měla klid. Do třetice už bych to ale ráda neopakovala, kdyby to šlo...
Tohle byla nejkrásnější kytka, jakou jsem kdy v životě dostala a jediný pozitivum mojí izolace bylo právě to, že jsem se na ni mohla několik dní v kuse pořád koukat.
A taky jsem aspoň šetřila oči, který byly po zákroku docela dlouho unavený a oteklý.
Nejvíc času jsem trávila s knížkama. Oblíbila jsem si tuhle sérii Romantických útěků, o který vám napíšu víc v připravovaných tipech na knížky. Začala jsem si totiž sama pro sebe psát čtenářskej deník, protože někdy ty knížky přelouskám tak rychle, že za dva týdny nedokážu popsat, o čem byly.
Jedna z výzev letošního roku je naučit se španělsky. Pustila jsem se do toho zlehka - začala jsem duolingem a když už mi teď přestalo stačit, koupila jsem si online kurz a jdu do toho šlápnout. Baví mě to moc.
Hned po uzdravení mě čekal kurz vaření s Romanem Vaňkem, kterej jsem si přála po mojí první zkušenosti k Vánocům. Opět to bylo naprosto fantastický a věřím, že nebyl můj poslední.
Když jsme u toho vaření. Dostala jsem od mojí kamarádky na vyzkoušení balíček Infused Oil, což mě nadchlo už jen z jejího vyprávění. Jde o ručně vyráběné ochucené oleje z čerstvých a kvalitních ingrediencí, které vám dochutí jídlo tak, že nebudete chápat, že tohle vzešlo od vás z kuchyně a ne z restaurace. Já si nejvíc oblíbila Rozmarýnovej, kterej jsem schopná dát do všeho a brácha zase Chorizo. Zálusk si ale dělám i na Uzenou papriku, Citronovou trávu a sezónní Medvědí česnek.
U jídla zůstáváme. Tentokrát hody v Sie. Knedlíčky, dračí koule a samozřejmě chobotnice, který tam nikdy nedokážu odolat.
První lehké nalíčení očí - zatím bez řas, ale už tak velký nadšení a velkej rozdíl.
K příležitosti návštěvy Trezoru a ochutnávání degustačního menu se to totiž trochu "slávy" hodilo. Marek Fichtner je šéfkuchař Červeného Jelena a ve speciální sekci týhle fantastický restaurace chystá dvakrát týdně degustační menu plné vybraných surovin v prostředí, které je mnohem klidnější a intimnější než právě horní patro Červeného Jelena.
Přišel taky opět čas bizarních reality shows a jejich novým dílům. Třeba Love Is Blind.
Kamarádi, co stojej za kavárnou Národní 38, otevřeli hned vedle ní ještě Market, kterej je plnej vybranej vietnamskejch surovin a já jsem schopná tam strávit dvě hodiny jen prohlížením všeho. Doporučuju se tam zastavit a objevit nový chutě.
Moje oblíbený večírky jsou ty, kde se objeví Hugouš a já se pak místo lidí věnuju jemu. ❤
Výjimečný slunečný dny jsem trávila v dece v houpačce na balkoně a četla Půlnoční knihovnu, která se přidala na seznam knížek, který mnou historicky hnuly úplně nejvíc. Nečetla se mi ze začátku moc dobře, protože jsem se až moc ztotožňovala s hrdinkou a přišlo mi to mentálně nebezpečný, ale nakonec jsem byla z příběhu nadšená.
Na Valentýna jsme s Klárkou vyrazily na stand-up show a hotdog. Takový typický láskyplný randíčko. Oběma nám to ale maximálně vyhovovalo a skvěle jsme se odreagovaly.
Ale kytka taky byla. ❤
Hlídala jsem Huga. A naučila ho chodit na vodítku. ❤ To byl tak krásnej den plnej procházek, kafíček, hranolek a mazlení, že na něj vzpomínám i teď v dubnu.
Moje největší comfort "show"je Harry. Různý díly na různý rozpoložení, ale vždycky Harry. A na konci února bylo potřeba hodně hodně hodně Harryho, protože světový dění k smrti vyděsilo snad uplně všechny.
Pár momentech na závěr. Takhle to vypadá, když je koberec plyšovej!
A takhle když má moje mamka posedlost růžovou barvou.
A takhle vypadá moje fotogalerie potom, co jsem pár dní v Hradci. Jeden spící pes vedle druhýho. Jsou to lásky a kdo pejsky má, taky nedokáže odolat focení pořád dokola ve stejných situacích.
Outfity fotím stále tak, že spíš nefotím. Respektive fotím, když jsem nadšená z nějakýho novýho kousku - nahoře vesta přes košili, dole celej outfit složenej stylistkou během focení a nakonec ještě detaily barevnýho sladění s kabinkou. No co, je to prostě estetický.
Slibuju, že se co nejdřív ohlásím i s reportem z března, z Londýna, ze Sicílie a taky s vyžádaným článkem o víčkách.
Jsem si říkala, že jsi koncept blogu už asi opustila a přesunula ses na IG (já jsem konzerva a mám blogy raději)
OdpovědětVymazatTipy na čtení uvítám. Ze série Romantické útěky jsem četla Hotýlek na Islandu a určitě si chci přečíst i další, ale budu je dávat s odstupem, protože tuším, že to tak trochu bude podobné ;-). Půlnoční knihovnu neznám, po té možná kouknu v knihovně ;-)
Tohle mi už chybělo ❤
OdpovědětVymazatPS: už koukám na oleje a těším se, až je vyzkouším! :)))
Tak článek o vickach - tušíme, ze to bude spolupráce?
OdpovědětVymazatNebude, dostala jsem jen na IG tolik dotazů, že mi na to přijde článek vhodnej formát. Nechápu ale, co má tenhle dotaz za smysl. :))
VymazatPřišlo mi, že je na tvém obličeji něco jinak, myslela jsem si, že rty:)
OdpovědětVymazat