Long story short:
S myšlenkou plastiky horních víček jsem si pohrávala zhruba dva roky. Den před zákrokem jsem to málem zrušila, během zákroku jsem téměř omdlela nervama a po vyndání stehů byla sama na sebe naštvaná, že jsem udělala chybu a značně nešťastná. Teď už samozřejmě při pohledu na starší fotky a videa nechápu - NECHÁPU- proč jsem nešla dřív, protože jsem z toho maximálně nadšená.
Long story long:
Spadlý víčka máme v rodině dědičný a až po svým zákroku jsem zjistila, že z jedný strany rodiny má tuhle plastiku teta i babička. Odhodlávala jsem se dlouho, dostala jsem od kamarádky doporučení na kliniku i doktora a koncem ledna jsem se prostě rozhodla, že do narozenin to chci mít hotový a zahojený. Konzultace šla hned a termín jsem dostala za 14 dní, takže času na rozmyšlení už potom moc nebylo, přestože potom, co jsem to řekla mamce, mě zásobovala fotkama žen, kterým to "uplně změnilo obličej a výraz a všechno", takže jsem tam šla ve finále pěkně rozhozená a protože mi tabletka na uklidnění od sestřičky najela až v polovině zákroku, v tý první jsem se díky nervům uplně klepala.
Samotnej zákrok nebolí a hojení taky ne. Nepříjemná je samozřejmě znecitlivující injekce a potom taky to, že cejtíte, že se vám u oka nařezává a stříhá (jo, hnusný, já vim, ale je to tak) kůže. Jak říkám, já se celou dobu třásla a propotila prostěradlo, kterým jsem byla přikrytá, protože mě ta situace velmi stresovala a trošku jsem si nadávala. Trvalo to 40 minut, s obvazem jsem si pak poseděla v čekárně a taxíkem odjela domů, kde mě o pár hodin později vyzvedl táta a odvezl domů do Hradce. Vyžádala jsem si totiž mama hotel a jsem za to doteď moc vděčná, protože mi mamka měnila obvaz a pozdějc i dělala nový obklady. Zvládla bych to i sama, ale byla jsem z toho ten první den dost roztřesená, takže jsem byla moc ráda, že se o mě někdo stará a rozhodně to všem doporučuju.
Pár dní jsem byla dost oteklá, oči byly hodně unavený a mohla jsem koukat v podstatě jen dolů, takže jsem hodně pospávala. Není doporučení koukat do obrazovky ani si číst, protože je to pro oko příliš namáhavý a já jsem to dost cítila. Pracovala jsem asi třetí den po operaci a jen pár hodin během dne. Postupně se mi udělaly modřiny, ale nijak šílený, čekala jsem to vlastně o dost horší. Po týdnu jsem šla na vyndání stehů a další 3 týdny jsem si víčka promázavala a nedávala na ně nic kromě doporučený mastičky. Poprvé jsem se líčila až po těch třech týdnech a to jen linku, protože jsem se bála odličování řas. Po vyndání stehů jsem taky byla pár dní oteklá, je to dost vidět i níže na fotkách.
Byla jsem v Can Clinic, ale vyloženě doktora zmiňovat nechci, protože vás za ním nechci posílat, nemyslím si, že je nejlepší a doporučuju se podívat na víc před & po a ideálně s detailem fotek. Neřekla bych si, že to mám udělaný vyloženě špatně, ale jsem si jistá, že to šlo lépe. Mám totiž jednu jizvu o dost výš než druhou, takže je zaprvé viditelnější a zadruhé se hodně špatně hojí, protože je holt na blbým místě. I proto jsem z toho vlastně byla těsně po vyndání stehů dost nešťastná a bála se, jak to nakonec bude vypadat. Jizvy obecně ale naštěstí v čase světlají a sice se hojí dlouho, nicméně zamaskovat jdou v pohodě tělovým očním stínem. Dnes jsem z výsledku nadšená a mrzí mě maximálně to, že jsem se neodhodlala dřív, protože ten rozdíl je obří - aspoň pro mě. Najednou si užívám líčení očí (a vlastně i to, když nalíčená nejsem, protože je nemám tak zapadlý), nejsem po ráno oteklá a oči mě nebolej a nejsem tolik unavená, což je taky efekt spadlých víček, které oko neustále zatěžují.
Původně jsem tohle téma vůbec otevírat nechtěla, chtěla jsem si to celý nechat pro sebe a nevystavovat se nějakýmu veřejnýmu hodnocení, co se estetickejch úprav a sebelásky týká. Nakonec jsem to přehodnotila, protože jsem se vždycky snažila bejt co nejautentičtější a to i věcech, kdy to třeba nebylo uplně nejvýhodnější. A nakonec jsem v rámci sdílení zjistila, kolik lidí (včetně mužů v mým okolí), má tenhle zákrok za sebou a jak moc příjemná změna to pro všechny je nejen vzhledově, ale právě i tou mnohem menší oční únavou.
Pokud byste k tomu měli ještě nějaký další dotazy (cena bude hádám ten první - 12 000,- ), ptejte se v komentářích, ráda sama sebe doplním.
Domi, moc ti to sluší! Správne rozhodnutie :) . Môžem vedieť, že kde si na zákroku bola? Ďakujem :)
OdpovědětVymazatJá občas nevím, proč ty články píšu. :D Vždyť tu kliniku zmiňuju a vysvětluju i proč nejmenuju konkrétního doktora...
VymazatNo páni to je docela změna. Sluší ti to ! :) Myslím, že tato plastika je rozhodně povedená.
OdpovědětVymazatSomethingbykate
Já tohle vůbec neodsuzuju, právě naopak. Jakýkoli zákrok, po kterém se člověk bude cítit ve svém těle líp, podporuju. Pro někoho to může být plastika víček, pro někoho výplň rtů, pro někoho zvětšený prsa. :) Takže gratuluju k odhodlání a ke sdílení, vypadá to skvěle!
OdpovědětVymazatOceňuju sdílení. Já sama bych do toho asi nešla.
OdpovědětVymazatAhoj, mi je cca o 10 let víc než tobě a také o tom uvažuji, ale nevím, jestli to není moc brzy. Nemyslíš, že čím dříve na to půjdeš, že to pak budeš muset za život vícekrát opakovat? Anebo to pomůže už teď i jako prevence a znovu se to nevrátí po čase? Konzultovala jsi to s lékařem, jak to bude do budoucna, já zatím ne, ale to je věc, která mě od toho zatím odrazuje, jestli ještě nemám pár let počkat. Díky, Eva
OdpovědětVymazatAhoj, konzultovala a bylo mi vysvětleno, že právě kvůli tomu, aby nebyla třeba další úprava za pár let, se v rámci té plastiky dělá i jakési zpevnění toho očního oblouku, aby to vydrželo dlouhodobě. Jediné co, tak prý pak dost často člověka za pár let chce udělat i spodní víčka, ale to už je na každém samozřejmě.
Vymazattrošku škoda, že srovnávací fotka před a po není u obou případu bez nalíčených očí nebo obě s nalíčením. proces hojení vypadá dost děsivě, vůbec se ti nedivím, že si zpočátku měla pochyby, jestli to byla správná volba, ale hlavně že ty si s výsledkem spokojená. :)
OdpovědětVymazat- eli
Ty jo, to je parádní proměna, ale teda muselo to hodně bolet. Když si vzpomenu, když jsem podstoupila labioplastiku tady a ty první dny to teda byl zážitek. Naštěstí se to ale hojilo rychleji než jsem čekala, ale musela jsem jen ležet. Sezení a chození mě dost bolelo. Tady zase nevidíš, takže to taky není nic příjemnýho.
OdpovědětVymazat