D´S NEW #MOVEASSCHALLENGE

Nejčtenějším článkem na tomhle blogu je článek o mém těle, který jsem napsala letos v létě. Protože si všímám, že Vás stejně nejvíc zajímají články s osobnější tématikou a mě i víc baví je psát, rozhodla jsem se s Vámi sdílet to, pro co jsem se momentálně nadchla a čemu se chci začít věnovat.

A protože se nic neděje samo od sebe, tak Vám samozřejmě nebudu tajit ani svoje důvody k takovým volbám. Co jsem v Praze, tak neustále někde lítám, nachodím denně několik kilomentrů a snažím se prochodit Prahu a její zákoutí křížem krážem. Občas ale padám únavou ještě za světla (což je teď FAKT brzo!), bolej mě nohy, z nošení tašky zase záda, když náhodou dobíhám tramvaj tak nemůžu popadnout dech a že bych se cítila jako nějak silák taky nemůžu říct ani omylem. A taky jím denně spoustu sladkýho a prostě ho omezovat NEBUDU. No a další podstatnou věcí jsou samozřejmě lidi okolo mě. Většina mých nejbližších věnuje značnou část svých životů sportovním činnostem všeho druhu. Možná víte, že jsem zhruba do svých 16ti krasobruslila a dodnes je to můj nejmilovanější sport. Vedle bruslení jsem dělala ještě gymnastiku a balet, tudíž tohle momentální flákání mi už začalo lézt na mozek a chůze už mi prostě nestačí. Brácha tráví v posilovně celý dny, taťka běhá půlmaratony, mamka chodí na všechny možný i nemožný cvičení a i moje totálně nesportovní kamarádky (ahoj Klári!) začínají cvičit. A tak jsem se rozhodla se do toho opřít taky. Do začátku mám hned několik věcí, co mě postrkujou a ze kterých jsem nadšená. Zajímají Vás? Čtěte dál :)

• 
  
• Takže:
• Vedu se tady jako blogerka, tudíž je asi jasný, že mám ráda oblečení. A jak líp nastartovat v takový holce ochotu ke cvičení než uplně perfektním pohodlným a barevným oblečením? Nijak samozřejmě, tohle je totiž geniální tah. Značku Kari Traa jsem si zamilovala na blogu u Terezky, která v něm vypadá dokonale a po každým jejím sportovním článku mám chuť jít snad i běhat nebo co.
• Věcí, která mě totálně nakopla a nabudila k pravidelnýmu pohybu byl URBAN TRAINING právě od značky Kari Traa, kterého jsem se po krátkém hecování od holek zúčastnila s tím, že to přece nějak dám. No dala jsem, vidíte že žiju, ale měla jsem teda na kahánku. Jakýkoliv posilování mi dávalo maximálně zabrat, celá jsem se klepala a modlila se, ať už to nemusíme znova opakovat. Jediný, v čem jsem trochu vynikla byl sprint ve chvíli, kdy jsme byly všechny už uplně KO. Myslím si, že tahle schopnost, kterou jsem hodně využívala v těch dvou letech, kdy jsem se věnovala atletice (dlouhý běhy a tak), značně souvisí s psychikou. I když jsem totiž na úplným dně, vysílená a chci si lehnout na zem a nehýbat se, dokážu v sobě posbírat poslední zbytky sil a vyburcovat se k slušnýmu výkonu (třeba předběhnout všechny, co si celou dobu dávali v každým cviku na frak :D). A to jsem pak ze sebe měla tak dobrej pocit, že jsem si řekla, že tohle chci pořád a po každým cviku.
• A do třetice všeho dobrýho jsou to ti lidi okolo, samozřejmě. Domča není samostatná jednotka, to všichni víte. Pes toho se mnou zas tolik nepocvičí, takže jsem ráda, že mám nejednoho parťáka, co mi přislíbil pomoc a já tak nebudu muset ve fitku jak trubka nenápadně okoukávat co dělají ostatní a pak to stejně dělat špatně. Ve dvou se dělá všechno líp, takže já se i do fitka těším a sama nechápu, že jsem tuhle větu teď napsala. Já. Domča, která si už asi 4 roky nestydatě válí zadek doma.

Tady třeba vidíte, jak neuvěřitelně jsem zkrácená - už jen tohle protažení pro mě bylo utrpení a musela jsem se sama sobě smát. Takže asi chápete, že tahle moje osobní challenge je docela na místě.

Tohle je jediná efektní póza, kterou jsem schopná udělat. Takový dozvuky krasobruslení. Ale fakt slabý dozvuky, protože Terka Marešová, který za tyhle fotky vděčím, se dusila smíchy, když jsem se do týhle pozice dostávala a pak se z ní hroutila na zem.

No a pokud jste na tom náhodou někdo jako já a sháníte aspoň nějakýho online parťáka, se kterým byste se vzájemně podporovali, tak se mi koukejte přihlásit a s hashtagem #moveasschallenge se do toho pojďme pustit. Žádná dietka, žádný denodenní moření ve fitku zničehonic. Hezky pomalu a v klidu, ať se nepřizabijem. Nějaký cvíčo aspoň jednou týdně, semtam nějaký posilování doma, hodně chození pěšky a třeba taky plavání, ke kterýmu mě můj táta lanaří celý roky a já se pořád nějak nechytám.

Tak co, jdete do toho někdo se mnou? 

A líbí se Vám můj sportovní barevnej outfitek? Určitě si umíte představit, jakou jsem v něm v centru Prahy (a hlavně v metru!!) budila pozornost, haha.

Kari Traa - Elite Bloggers Content Marketing