THANK YOU, 2015.

Kdo sedí právě teď, na silvestrovskej večer, doma u počítače? Hádám, že moc lidí ne. I já ho odložím hned po tomhle článku. Ale žádný chystání na velký slavnostní zakončení roku mě nečeká. Naopak. Zůstanu hezky ve svým myšičkovským oblečku, s přítelem si namícháme pár drinků, slupnem jednohubky (který teprve někdo musí udělat :D) a na zahradě vyprskáme pár prskavek, za mě ideální program! Doufám, že vy si konec roku užíváte taky podle svých představ, ať už je to nějaká obří party nebo jen poklidný večer v kruhu nejbližších. 

Anyway, dnešním článek bych tak nějak chtěla shrnout svý ponaučení z uplynulýho roku formou citátů a pár slov k tomu (vlastně jako LONI). Byl to totiž opravdu ten jak se říká "hell of a year!" Máte čas a chuť si počíst? tak pojďme na to!

Ještě nikdy v mým životě se toho nezměnilo tolik, jako tenhle rok. Nejlepší na tom všem je to, že jsem se o ty změny zasloužila sama a jsem na to fakt hrdá. Přijímala jsem výzvy a kdykoliv jsem po něčem zatoužila, šla jsem si za tím. Vysnila jsem si život, kterej si postupně plním a uvědomuju si, jak strašně důležitý je věřit. V sebe. V dobrou karmu. Ve šťastný konce. I sebemenší krok ke splnění snů se totiž počítá. Protože jedno to přijde, fakt že jo. Vidím to všude kolem sebe stejně jako sama na sobě. Letos mě inspirovalo neuvěřitelný množství lidí včetně těch, kteří se mi třeba už dávno odcizili. Aspoň díky sociálním sítím mám totiž možnost sledovat jejich vývoj a jemně se usmívat a říkat si, že je všechno jak má být a že se každýmu, kdo si jde za svým, ty jeho sny postupně plněj. Takže jasný ponaučení - pokud chcete žít jinak, musíte nutně něco změnit. 

Samozřejmě vedle spousty světlých momentů byla i spousta těch černých. A že některý byly fakt černočerný. Jeden z nejpopulárnějších a nejemotivnějších článků, co jsem kdy napsala byl "Dreams come true. So do nightmares.", kde jsem asi tak nějak vystihla všechno, co bych teď napsala k těmhle citátům. Ani ty nejhorší chvíle ve vašem životě by Vás totiž neměli donutit dělat a říkat špatný věci, neměli byste se nechat strhnout zoufalstvím, vztekem a zklamáním. Protože pokud to zvládnete a udržíte si sami sebe bez toho, abyste se sobě na chvíli ztratili a dělali něco, po čem se nepoznáte, bude to ten nejlepší pocit. Ublížení a přesto otevření světu. Zklamaní a přesto důvěřiví. Uvnitř uplakaní a přesto s úsměvem na tváři. A nemyslím to jako přetvářku, prostě doopravdy. Já jsem to zvládla. Zuby nehty, ale zvládla a jsem na to pyšná.

A když budete ready na novou životní kapitolu? Ona přijde. Prostě přijde, stačí jí jen udělat maličkej (nebo klidně obrovskej) krok naproti!

A až v tý nový kapitole budete, nezapomínejte ani na ty, kteří s Vámi absolvovali ty kapitoly předcházející. Já bych tady mohla psát další román o tom, jak strašně moc si vážím svýho rodinnýho zázemí, toho, co všechno mě naši naučili a do života předali. Jak strašně ráda se vracím domů a jen tak sedím v obýváku a užívám si všeho toho, co už kolem sebe nemám tak často jako dřív. O tom, jak strašně mi chybí brácha a o tom, jak mi chyběj mokrý psí čumáčky, když s nima zrovna nejsem. Ale oni to přece všichni vědí. Protože jim to dávám najevo. A o tom to přece je. 

Jestli pro mě byl letošek na něco opravdu bohatej, tak na nový přátele. A to přátele, o kterých jsem už teď schopná říct, že jsou na celej život. Moje holky, ať už pražský nebo hradecký, jsou prostě něco, čeho si nesmírně moc vážím, nikdy jsem neměla tolik skvělejch kamarádek, pro který bych udělala první a poslední, se kterejma můžu mlít uplně o všem a když si potřebuju promluvit, vždycky vím, jaký číslo vytočit. Nejlepší kamarádství nemusí být ty nejdelší, podle mě jsou fakt strašně důležitý společný zájmy a podobný směřování. S takovými lidmi si vždycky budete rozumět nejvíc, ať už se jedná o přátelství nebo partnerství. A samozřejmě, nic neukáže pravý kamarády líp než trocha krušnejch časů. Proto jsem vděčná i za to špatný, co se letos stalo, protože i to mi otevřelo oči a ukázalo věci, který jsem fakt potřebovala vidět.

Víte, je náročný psát o něčem, co pro Vás znamená tak moc? Je to náročný, odhalující a nebezpečný. Psala jsem Vám takhle odjakživa, ale... Nevím. Občas bych si radši nechala všechno jen tak pro sebe. Protože ty citáty třeba mluvěj za vše.

V životě potkáme spoustu lidí. Kamarádíte se mnoha lidmi, randíme taky většinou s více než jedním člověkem. Někteří nám sednou hned, na některých nám od začátku něco vadí. Někdy to skřípe, s někým se neshodneme v maličkostech a s někým v zásadních věcech. Asi na všem se dá pracovat, když o to stojí obě strany. Co je ale podle mě mnohem lepší je když narazíte na někoho, s kým to do sebe opravdu zapadne. Když se nemusíte složitě snažit na někoho zapůsobit, když si nemusíte hlídat každou větu, co vypustíte z pusy, když nemusíte ztrácet sami sebe a dělat věci, co jste dřív nedělali. Když to prostě jde. Když jste to vy, čistí a upřímní,s kartama vyloženýma na stole a se srdcem na dlani. A víte. Víte, že tohle TA CESTA. 

TEN ČLOVĚK.

A tak se zamilujete. Tak rychle a tak moc, že tomu sami nerozumíte. Tak moc, že Vám zářej oči snad i ze spaní a nedokážete dát ani do slov jak moc šťastní jste. Naštěstí je to dostatečně vidět a tak ani nic moc říkat nemusíte.

A jako... cuddle me hardcore je proste nejlepší :D

A tak to je. Všechny tyhle citáty, v každým z nich je tak neskutečná pravda a síla. Miluju je. Říkaj všechno a já tak nemusím psát nic víc!

Mezi změny, který jste mohli zaregistrovat, patří i cvičení. Dlouho jsem to odkládala, až konečně přišla ta správný výzva a já jsem se do toho pustila. Nebudu si tady ale hrát na sluníčkovou vílu, který hned všechno jde a je prostě nejlepší. Jedna věc je, že mě to fakt chytlo a fakt baví - to cvičení. Druhá věc je ale ta, že prostě nejsem schopná a ochotná změnit svojí stravu, která je v konečným důsledku mnohem důležitější než samotnej pohyb a proto se pak občas stane, že jsem ze sebe tak nešťastná, že hystericky brečím tak dlouho, dokud mi není špatně i fyzicky. A ta holka, co se na Vás na instagramu pořád směje na plnou pusu je najednou zhroucená v koupelně na zemi a má se všechno jen ne ráda. A pak to najednou zas přejde. Většinou na to stačí pár obejmutí a mám zas sílu jít do všeho znova. Takže jedem dál, pokračujem. Protože nikdy nejde všechno hned. Ale každej krok se počítá. Že jo?

No a tenhle poslední odstavec tak nějak patří... anonymům. Nebudu mluvit za ostatní holky, přestože jsem si jistá, že to takhle máme všechny, ale já za sebe můžu říct, že ať se snažím nad ošklivý komentáře povznést sebevíc, nejde to. Já specielně jsem člověk, co mi pamatuje to zlý, co mu někdo řekne, i když o tuhle svojí pitomou vlastnost fakt nestojím. A někteří z Vás toho umí neuvěřitelně hnusně využít. I když možná to ani nevíte... ale teď už jo. Takže prosím, odpusťte si to, jo? Opodstatněnou kritiku beru, ale podávejte to slušně. Neútočte zbytečně, nerýpejte zbytečně, nevyužívejte toho, že jsem otevřená a sdílím tady s Váma první a poslední. Není to fér. Schválně se zamyslete, jestli byste to chtěli číst vy. 

Protože já to číst nechci. Nechci vědět, že mě někdo v posilovně pozorujete a říká si, jaký jsem pako a že potřebuju hubnout. Nechci číst žádný rýpání ohledně toho s čím se tady svěřuju a jak otevřeně vedu svůj blog. Prostě nechci, rozumíme si?!

Já se fakt snažím tady do toho dávat všechno a pevně věřím, že to oceníte a že se to proti mě nakonec celý neotočí. Strašně se mi líbí, jak se blogová scéna vyvíjí a kolik suprových blogů v ČR máme. Je skvělý, že tady je tolik šikovnejch holek a já si pokaždý strašně ráda udělám čas a přečtu si všechny svý oblíbený blogy - a že jich je, haha. Pořád bych chtěla i sebe posouvat někam dál, chtěla bych se konečně (!!!) dokopat i k těm videím a přijímat další výzvy jak v blogovým světě tak i v tom offline. Protože oba dva jsou pro mě strašně důležitý a není lepší pocit, než ten, že se mi momentálně fakt daří v obou. Užívám si to a Vám přeju. ať si přesně takhle užíváte uplně všechno, co Vás v následujícím roce potká. Ať si ho uděláte přesně takovej, jakej ho mít chcete, ať si splníte všechny tajný přání a ať kolem sebe máte lidi, na kterých Vám záleží a kterým záleží na Vás. 

A odpouštějte, občas to není na škodu!

xoxo