DAYS IN PICTURES: DROBNÉ RADOSTI VŠEDNÍCH DNŮ

Deníčkových článků není nikdy dost, proto vás dnes vítám u x-tého v řadě. Raději jsem to přestala počítat! Nejen z dotazníků z diplomky jasně vyplynulo, že patří k těm nejoblíbenějším a že rádi tímto způsobem nahlížíte do života blogerek, který jsou vlastně jen obyčejný holky, co toho někdy až moc sdílej online. Suverénně nejoblíbenější témata jsou ale ta názorová a osobnějšího rázu, takže vám můžu slíbit, že se tu brzo objeví třeba článek právě na téma blogerských spoluprácí, o kterém je bude celá moje diplomka a díky čemuž mám teď strašnýho materiálu na články a různý úvahy. Dnes ale ještě do hloubky zabředávat nebudem. Dnes je tu smršť fotek a ukázka toho, co mi v posledních mnoha hektických dnech dělalo radost.

Na Mezinárodní den žen jsme v práci dostaly všechny naprosto nádherný kytice růžových tulipánů, což bylo parádní gesto od pánský části firmy. S Kubou jsme si pak došli ještě pro Donuters a užili si společně odpoledne, což se teď taky stává poměrně výjimečně - buď jsem v práci, ve škole, ve fitku nebo píšu diplomku. Náročný časy, co vám budu povídat. Ale ono to zas uteče a bude klidnějc, jen si fakt neumím představit, že už nikdy žádná škola, haha.

Fitko má i v narvaným rozvrhu svý pevný místo! Hlavně z psychickýho hlediska, bez pohybu a pravidelnýho zničení se, by mi asi hráblo.

Poslední vzpomínka na extra nevydařenou cestu domů, tu tabuli si fotil snad každej :D.

A tady zas jedna extra příjemná vzpomínka na jeden můj večerní experiment, kdy jsem nám udělala ovesno-parmezánovo-tvarohový vafle a doplnila je dalšíma dobrotama. Jó, někdy se zadaří. 

Oblíbený boťáky.

Moje obědy v pracovní dny jsou tří druhů. Jeden druh je polední menu v Cacau, druhý je rozvoz Sushi Time (udon nudle s hovězím, omg omg!) a třetí, bohužel nejméně častá, jsou vlastní krabičky. Ne že bych byla lenoch a nechtělo se mi vařit, ale mně to prostě z krabiček tak nechutná (a to to z nich ani nejím, žejo, dám si to na talíř jako člověk :D).

To je pořád z tý jedný krabice donutů, abyste si nemysleli, že je jíme furt :D

No a někdy přijdu na polední menu pozdě a tohle pak bývá varianta B.

Další úleťácká kolekce z Tezenisu, která mě fakt baví a podle toho, jak často vítám lidi s těmahle taštičkama po Praze, tak nejsem zdaleka jediná!

Coffee hour v Hubu. Zákusky ležely netknutý asi hodinu a půl, co se nám nezastavily pusy. Pak se jeden nakrojil a do deseti minut byly všechny pryč :D. Klasika. Byly myslím z IF Café a teda na to, že já na tenhle typ sladkýho zas tak nejsem, tak na ten citronovej košíček si tam dokonce i zajdu!

"Potřebuju selfíčko na instagram k žádosti o vyplnění diplomky" fotka.

Už poněkolikátý jsem si vyfotila tuhle snídani v Home Kitchen a vždycky jsem zapomněla nakrojit vajíčko, který by udělalo naprosto nejvíc fotogenickej efekt - achjo - blogerský trable level milion.

Každej tejden jakoby no. Nenaděláš nic. Hádejte, kde jsem zrovna teď? :D

Asi tak třetí společná snídaně za ty tři týdny, co bydlíme. To je jedna z věcí, co mi na tom volným nepracovním režimu chybí, společný dlouhý rána a klidný snídaně doma.

"Lásko, fakt mi není vidět ten sportovní vak?" "Né, neboj!" Hmmmmmm :D 

Jedna taková holčičí večeře v My Raw Café.

A úterní příjemná akce - znovuotevření butiku Lacoste, kde je to uplně obří a fakt krásný. Dýchá z toho příjemná atmosféra a já jsem si uplně zavzpomínala na svý golfový časy. A taky jsem se nemohla vynadívat na catering - člověk by řekl, že už na to budu z akcí zvyklá, ale mě to prostě vždycky dostane.

A já už se jdu fakt věnovat tý diplomce, jo?!