MŮJ SPORTOVNÍ UPDATE

Dobré ránko!

Dnes vás po dlouhé době vítám u příspěvku z "fitness edice". Zjistila jsem, že se absolutně neumím přetvařovat a to ani v psaným textu. Když se cítím blbě nebo mě něco trápí, neumím psát vesele, takže když tady je hodně outfitů za sebou, je to jasný :D. Konečně mám ale pocit, že jsem se dostala do správnýho režimu a další skvělý změny mám před sebou.

Momentálně (večer, když píšu článek) jsem totálně zničená z dnešního tréninku noh, na kterej se mi vůbec nechtělo, protože mi od mý nepovedený snídaně (fail s cuketovo-ovesnou buchtou s pudinkem :D) mi nebylo moc dobře od žaludku, ale nakonec jsem se srovnala a odjela jeden z nejnáročnějších tréninků za poslední týdny. Dokonce se mi u jednoho cviku zatmělo před očima, až jsem se polekala a to se mi fakt dlouho nestalo, haha, zní to hrozně, ale vlastně je to hustej pocit, víte, že ze sebe ždímete maximum a zrovna tenhle pocit mi chyběl. Ten už jen poladit to jídlo, s čímž budu mít už brzo tu nejlepší pomoc (o tom později) a výsledky budou i vidět.

V tomhle článku, plným fotek od mýho nejmilejšího fotografa, kterýmu za ně moc děkuju, bych vám ale chtěla povědět, jaký novinky jsou v mým režimu od tý doby, co jsem vám něco takovýho psala naposled, což upřímně ani nevím, kdy bylo. Je toho víc, tak už pojďme na to.

BĚH

Věc, o který asi víte. V rámci spolupráce s Adidasem jsem se stala jednou z running ambassadorek a to byl jasnej impuls k tomu se do toho zase pořádně opřít. Loni mě to fakt bavilo a běh v Central Parku to završil. Teď se do toho zase dostávám, zase mě to baví, nemám hned pocit, že umřu a jako bonus si užívám poznávání okolí novýho bydlení, což je vlastně nejrychlejší cesta, jak toho tady poznat co nejvíc - prostě si to oběhat.

Bála jsem se, abych se do toho nenutila, nepřepálila to hned na začátku, ale naštěstí už se dost dobře znám a věděla jsem, že si žádný velký výzvy a deadliny dávat nebudu. Jdu běhat, když mám čas, když se mi chce a když je venku hezky. Jediný negativum toho je, že trpím na bolest hlavy od uší, když kolem mě fouká vítr. Mám to tak i s bruslením, s během a vlastně i s obyčejnou procházkou, když hodně fouká. Nosím proto většinou čelenku přes uši, ale ani to nepomáhá 100% a mě pak někdy na konci trasy uplně třeští hlava. Pokud máte někdo taky tenhle problém a víte, jak se s tím účinně poprat, dejte mi, prosím, radu!

DIAGNOTIKA POHYBOVÉHO APARÁTU

S Kubou jsme se objednali na diagnostiku pohybového aparátu, kam by vás údajně měl poslat každý trenér, než s vámi začne pracovat. Je to detailní rozbor funkčnosti vašeho těla. Ve spodním prádle (to jsem dopředu nevěděla, takže jsem měla krajkový tanga, díky moc :DD) cvičíte před trenérem základní cviky, děláte jednoduchý pohyby, sbíráte věci ze země, dýcháte a povídáte mu celou svojí anamnézu. Kuba tam šel kvůli svým problémům s kolenem a já zase kvůli dysbalanciím, které jsem si vybudovala (mám jednu půlku zadku větší - divný ale je, že je to ta slabší půlka - a pár dalších drobností). 

PODIAGNOSTICKÉ TRÉNINKY

Protože samotnej papír s výsledkama diagnostiky by nám uplně k ničemu nebyl, když sami nevíme, jak na to navázat a svý trenéry momentálně nemáme, zaplatili jsme si navíc měsíc tréninků u toho stejného trenéra (Adam Antmann). Každý pondělí večer tak trávíme v tom jeho malým, supercool fitku, kde nás postupně učej, jak správně zapojovat problémový svalový skupiny, jak dýchat, jaký cviky zařazovat a naučili nás i rolovat. To je další velká kapitola, na kterou vám připravím článek zvlášt. Nebo video, to bude možná ještě lepší.

SPRÁVNÝ DECH

Na co se momentálně soustředíme hrozně moc je právě ten dech. Správný dýchání má totiž spoustu benefitů. Pokud se nadechujete do hrudníku, s každým nádechem maličko pohnete trapézovými svaly a proto má většina lidí přetížená a ztuhlá záda! Co je pro mě ale ten nejlepší podnět ke snažení je fakt, že pokud správně dýcháte při tréninku s váhama, tak při naprosto každým cviku posilujete i břicho, který zvlášť cvičit nemusíte a buchtičky tam stejně budou. Schválně to zkuste, za mě je to opravdu mazec a to břicho mě pokaždý pěkně bolí (svalově smaozřejmě!).

PROKLÁDÁNÍ FITKA SÁLOVÝMI LEKCEMI

Do fitka samozřejmě chodím pořád, to jste asi zaznamenali i na stories, snažím se většinu dní v týdnu něco dělat, nicméně neznamená to, že jsem ve fitku každej den. Někdy to nahradím procházkou, někdy během a někdy sálovou lekcí, na které chodím do fitka, co máme u nás za barákem v centru Krakov. Kondiční box byl na mě moc náročnej, zatímco funkční trénink mě bavil moc a na tom mě uviděj pravidelně. Procvičím tam totiž celý tělo a všichni ty lidi okolo mě mega motivujou. A hlavně je to super odreagovačka a oživení zajetýho režimu. Přišla jsem na to, že je mnohem lepší ty aktivity střídat, než se pořád drtit ve fitku.

JÓGA

S Kubou jsme taky začali chodit na jógu pro začátečníky, abychom se naučili pořádně protahovat a relaxovat trochu jiným způsobem. K čemu ale směřujeme je acrojóga, která je takovej můj #couplegoal :D. Kuba se na to naštěstí docela tvářil, takže teď čekáme, až narazíme na nějakej zajímavej kurz nebo workshop, poslední vyhlídnutej se totiž vyprodal dřív, než jsem se rozhoupali přihlásit.

ALE CO HLAVNĚ? VŠECHNO S ÚSMĚVEM!

Měla jsem období, kdy jsem ze sebe byla naštvaná, nešťastná, že jsem si nedokázala udržet to, co jsem loni vybudovala (respektive zhubla) a že jsem se dostala zase na začátek. Pak jsem si ale uvědomila, že to vůbec není začátek! Že bych se z toho měla poučit a stejnou chybu už neudělat, ale rozhodně to není začátek. Už vím, co mě baví, na čem chci makat, vím i jak na to. Našla jsem si nějakou svojí cestu a jde jen o to se jí zase víc oddat a začít se pořádně snažit. Ono je totiž jedna věc, když vás to baví - což mě baví moc - a druhá je to, jak dlouho vás to bude bavit, když si uvědomíte, že to na vás nemá skoro žádnej fyzicky viditelnej efekt, přitom by stačilo změnit jen málo a změny by byly i viditelný. Ve vaší hlavě ty změny jsou vždycky a poměrně rychle. Já se mám díky cvičení ráda, i když momentálně nevypadám tak, jak bych chtěla. Zjistila jsem, že chodit do fitka už dopředu naštvaná a snažit se na sebe nekoukat do zrcadla, není ta správná cesta. Mnohem lepší je dělat to s úsměvem a s vědomím, že to bude lepší a že jsem na cestě ke svým cílům, ať už jsou jakýkoliv. A samotná ta cesta je vlastně cílem, pokud vás to baví. A dostat se do tohohle stavu mě stálo hodně času, hodně nervů a hodně přemýšlení. Ale jsem tady a doufám, vy taky a pokud ne, máte teď na čím přemýšlet a na čem pracovat! Nevěřili byste, jak strašnou moc má vaše hlava a to, co se v ní děje. V podstatě je to klíč ke všemu! Tak bacha na to :)))