ZÁŘÍ V OBRÁZCÍCH

Čauky, vy moji věrní! ♥ Ani nevíte, jak jsem ráda, že sem čas od času zavítáte a doufám, že máte radost, když se tady objeví něco novýho. Moc ráda vám dnes vysvětlím, proč je tady zase pro změnu pusto prázdno a na novej článek se čeká tak dlouho. Mým životem se během září prohnal uragán, tak trochu předpovídanej a očekávanej, ale že bych na to byla uplně ready a uměla s tím pracovat, to evidentně ne. Takže vám dnes povím o tom, proč jsem se občas hroutila po všech stránkách a občas dělala, jakože nic, že vlastně žádný velký životní kroky nedělám a že jedu v zajetejch kolejích a jsem uplně v pohodě, zatímco se ve mě klepalo všechno, co se klepat mohlo. Ale navenek jsem kámen - to už umim a docela to oceňuju. A taky jsem si díky tomu zvládla užít pár super akcí.

Tohle místo mě bavilo vzhledem k mýmu rozpoložení, kdy jsem právě měla pocit, že vstupuju všude tam, kde bych neměla a že prostě nedokážu jít tou jednoduchou cestou bez překážek. Radši vlezu všude, kde nemám, hlavně, abych si to nedělala jednoduchý.

Většinu nehonorovanejch nabídek na blog jsem poslední měsíce a hlavně týdny odmítala, protože no money, no funny, v mým případě spíš no money, no life, ale to je zatím jedno. Když jsem ale měla možnost být na fotkách pro Bruxx a jejich chobotnicový menu, neváhala jsem ani chvilku a posnídala tak to, na co normálně lidi choděj na večeři a hrozně si to užila. No řekněte, vy byste to snad odmítli? :))

Jedno odpoledne jsem se taky nechala hýčkat v MACu na Václaváku a zas a znova si začala pohrávat s myšlenkou nějakýho vizážistickýho kurzu, protože tohle chci umět se sebou sama!! 

Tohle bylo nejspíš poslední venkovní acai v tomhle roce. Je to láska, ale byla mi pak samozřejmě celej den zima. Divný, ehm. 

To líčení v MACu nebylo jen tak. Bylo k příležitosti fashion weeku, kterej se v Praze začátkem září konal a já, přestože se na těhlech akcích cítím spíš nešťastně, než šťastně, jsem zase neodolala a na pár eventů v rámci toho vyrazila. Celý tyhle svý dojmy si šetřím do samostatnýho článku, ke kterýmu se pořád odhodlávám, ale chtěla jsem vám ukázat aspoň těhlech pár fotek, který jsme s holkama cvakly na akci s Nespressem.

Chybět jsem nemohla ani na kokteil párty s Karlem, protože týhle spolupráce si vážím tak moc, že chci bejt vždycky všude, což ale asi nikoho z vás nepřekvapí, co? :)

Hodně času jsem taky trávila v práci. V Sunu. V Sunu, kterej už momentálně není tak uplně moje práce, ale k tomu se dostanu později. Tady jsme ještě poslouchaly informace o teambuildingu, na kterej jsme se chystaly a já jsem byla evidentně s nějakým bodem programu nespokojená. :D 

Fakticky to ale byla naprostá bomba. A to taková, že to jen těžko mohlo být lepší. Měli jsme báječně vymyšlenej program, všechno zařízený, nic se nepokazilo, bylo nádherný počasí, spousta fajn sportovních aktivit a taky večerního programu = víno a zpěv. A když řeknu, že jsem cestou domů měla na krajíčku, tak ani trochu nekecám. Nebo možná jo, možná to neskončilo na tom krajíčku. 

Další věcí, co byla na tomhle měsíci dost boží, byly moje nový spolupráce, ze kterejch jsem uplně nadšená. Třeba Naked Juices nebo sportovní značka 4F. S každou novou parádní nabídkou, kterou bych si dřív ani neuměla představit, dostávám další drive do blogování a uplně mě sžírá, že na to teď nemám tolik času, kolik bych chtěla a potřebovala, protože musím řešit jiný - životně důležitější - věci. Tak už aby to bylo všechno za mnou!

Snídaňos, aneb na odlehčení moje aktuální lívancová obsese. Dávám si je všude a omlouvám si to tím, že hledám ty nejlepší v Praze. JASNĚ NO.

A taky teda zase makám. Touha po stojce mě stále neopustila a příjemný je, že se ty moje výkony opravdu zlepšujou a cítím naději, že už brzo budu tam, kde mám zatím nastavenej cíl. Olalá!

Tuhle miluju :D

 Po-fashion-week-ový basic outfity. Je potřeba to nějak vyvážit a odpočinout si od všeho a od všech.

Další milá zářijová spolupráce. Tentokrát s Fashion Arénou, kterou zná každej milovník nakupování. S holkama jsme si tam byly nazdobit džínový bundy v rámci denimovýho měsíce a byla to paráda. Víc takových promyšlených spoluprací!

Tradiční Grils, kde si s kamarádem vylejem srdíčka a je nám zase hej!

Minigolfista v akci. Nešlo mi to a prohrála jsem, jak jinak. :D

Na druhou stranu mám krásný nehty a to se taky počítá. Začala jsem totiž chodit do Atelier D'Estetique, kterej mám od bytu na skoro pěší dochoz a nemusím tak zajíždět do Karlína jako donedávna. Zatím jsem mega spoko, tak dám vědět i dlouhodobější dojmy.

Ještě zpátky k lívancům - ty nejlepší maj v Cobře. Ale pro jistotu stejně pořád pokračuju v testování! :D

Outfit, kterej byl vyhodnocen, jakože to vůbec nejsem já a já se v něm přitom cejtila strašně dobře. Je to zvláštní, jak se ty reakce okolí občas vůbec, ale vůbec neshodujou s tím, jak to vnímáte vy.

Na ochutnávce vína. Vždycky jsem se ho chtěla naučit pít, ale pokaždý to má nějaký ale. Třeba takový, že se nepije Pálava a to mi vadí. Asi jsem ještě málo dospělá na pořádný suchý vína, nedá se nic dělat.

Od tý doby, co začal fungovat Wolt, tak nevyužívám na rozvoz jídla po Praze nic jinýho. Miluju tu aplikaci, jak je vymyšlená, jak funguje, jak dokonale zákazníka informuje. Jestli ještě neznáte a chcete vyzkoušet, tak na první objednávku máte s kódem DOMBYDOM 150,- slevu.

Ale nenechávám se ochudit ani o snídaně venku.

Nebo svačiny.

Nebo obědy s dezertama...

A občas, velice velice občas, i něco sama uvařím. Třeba banánový lívance.

Nebo smoothie bowl. To je ovšem velký vaření! :D

No a nějaký takovýhle velký praštěný boty si musím na zimu pořídit. Tyhle jsou asi šílený až moc, ale uvidíme, na jaký nakonec padne volba.

Pro dm drogerii jsme s holkama fotily suprovou kampaň. Každým dnem bude venku, tak jsem zvědavá, co na to řeknete!

Domča the motorkář. Jako zvykla bych si, asi jo, ale na wishlistu mám po bytu asi spíš auto. Ehm. EHM. To mi připomíná...žádný boty si nekoupim, nic si nekoupim, už asi nikdy si nic nekoupim!!! :D

Můj oblíbenej kancl a fotky pro EOS.

A nejen pro EOS...

Ještě jedna fotka pro mami a babi... A dostáváme se pomalu k tý nejvážnější věci. 

Tahle fotka je památeční. V tenhle den jsem totiž podepsala smlouvu na byt. Můj byt. Můj uplně novej vyvoněnej byt, kde není ještě vůbec nic. Jen koupelna a jinak holý zdi. Takže teď se ukáže, jak dospělá jsem a co všechno vydržím. Několik dnů (možná týdnů) před podpisem jsem byla střídavě v ohromný euforii a střídavě si rvala vlasy a hroutila se navenek i tajně uvnitř. Podepisovala jsem to podle mě uplně bílá a pak...pak už jsem se sžila s vědomím, že je to moje. A že s tím budu mít dalšéch třicet let dost velký starosti. Ale je to moje. MOJE. Olalá! OLALÁ!

A tak nastal kolotoč cest do Ikey. A prouzdání po webu Ikey. A sledování všech možných inspirativních profilů s interiérovým designem. A Pinterestu. Aaaaa všeho možnýho. A taky kolotoč naprosto zoufalýho smíchu, když každej den zjistím, co všechno je k tomu potřeba zařídit a vymyslet a s čím vším si vůbec, ale vůbec nevím rady. 

Ale na svý oblíbený barevný kombinace už jsem přišla, takže aspoň něco si můžu odškrtnout ze seznamu. 

A že je ten seznam pěkně dlouhej. A škrtám v něm tolik, že jsem si potřebovala po několika letech založit penál! A tak jsem vyprázdnila kosmetickou taštičku, co mi v létě poslalo Notino jako parťáka na cesty a na festivaly a naplnili mi jí samejma suprovejma věcma a miniaturkama a udělala jsem si z ní penál. Multifunkční dárky mám ve finále nejradši! :D

A unicorní highlighter můžu klidně nosit i v penále, když už mám takhle hezkej a velkej, no ne? :))

No a to jsem zapomněla rozvinout tu linku s tím, že už vlastně nepracuju v Sunu. A že těch změn obecně je vlastně ještě víc a jedna je důležitější a větší než druhá. V podstatě jsem v životě měla na začátku září 4 stabilní věci a zbyla mi jedna jediná, hustý. Fakt hustý.

Tak uragánům v životě zdar a všem přeživším taky! 

Já se na to všechno, i přes ty nervy a strachy, těším jako blázen! A vás beru na tuhle svojí jízdu životem s sebou, jo? Tak držte palce!