ZDRAVEJ PŘÍSTUP KE CVIČENÍ

Co je vlastně zdravej přístup ke cvičení?

Ten, ve kterým jste šťastní a vaše tělo funguje tak, jak má. 

As easy as that. Tím by tenhle článek mohl začínat i končit zároveň. Je to prostě fakt. Blbý je, že obecně to tak uplně nefunguje a je strašně snadný se v rámci snahy o lepší postavu dostat do kolotoče, ze kterýho se těžko vystupuje ven. Jakmile jste jednou v něm, chcete pořád víc a když to nejde, šlapete do toho víc, než se dá nazvat zdravým. A pak se akorát trápíte ještě víc, protože to buď stejně nejde nebo proto, že vám vaše tělo vypovídá služby v jiných ohledech. A ve finále si  tak akorát ubližujete a dlouho se snažíte se najít cestu, která by pro vás byla přijatelná po všech stránkách. Ona ta dnešní doba sociálních sítích, kde se můžete srovnávat s lidma, kteří mají uplně jinej režim než vy, svádí k tomu, abyste na sebe byli pořádně tvrdí a neodpustili si ani sebemenší neúspěch. I přes všechny ty selflove instagramový účty, který apelujou na každou z nás, ať se máme rády takový, jaký jsme a ať si vážíme svýho zdraví.

Sdílíte se mnou pocit, že v celým tom fitness průmyslu je jen minimum žen, co jsou ve svým režimu opravdu šťastný a zároveň jim tělo funguje jak má a jejich režim se tak dá považovat za zdravej? Z většiny mých oblíbených fitness instagramerek po čase vypadlo něco ve smyslu, že vlastně ve svým nejvíc fit období nebyly tak šťastný, jak se prezentovaly a že se sebou strašně bojovaly. A že většina těch holek, co se chluběj vysportovanýma tělama bez trochy tuku navíc, čas od času přiznat svým sledujícím, že je trápěj nějaký vážný zdravotní trable nebo že jsou prostě "jen" nešťastný. To přece není oukej, ne?

Není oukej bejt nešťastnej z toho, co jste původně začali dělat s vidinou toho, že budete díky tomu šťastnější. (To vlastně platí obecně v životě, ne jen v oblasti cvičení, co si budem povídat...)

No a proč o tom vůbec mluvím? Protože za svojí blogovou kariéru jsem si v rámci cvičení prošla hned několika stádii a vy jste tak nějak byli všichni u toho, protože jsem to více méně pouštěla ven. A vždycky se našel někdo, kdo mi vpálil, že to dělám uplně blbě. K tomu si ale člověk musí samozřejmě dojít sám a já jsem až teď, po třeba třech letech, co jsem se vrátila k více či méně pravidelným sportovním aktivitám, schopná říct, co všechno jsem dělala špatně a konečně, konečně se poplácat po rameni za to, jakej přístup mám k celýmu zdravýmu životnímu stylu teď.

A jaký činnosti a rozhodnutí teda podle mě definujou ten zdravej přístup? Tak se na to podívejme. 

• Dát občas prioritu večeru ve společnosti než večeru ve fitku. 

• Nezasekávat se na jedný jediný aktivitě, ale zkoušet pořád něco novýho. K silovýmu tréninku třeba zkusit kickbox. 

• Dávat si dosažitelný cíle. Naučit se stojku zní určitě pozitivnějc než zhubnout deset kilo. 

• Nehrotit jídlo. Jíst zdravě je skvělý, ale dopřát si občas něco nezdravýho, na co máte chuť, je skvělý uplně stejně. 

• Poslouchat svý tělo. Dát mu zabrat, když má sílu a dopřát mu relax, když ho potřebuje. Netlačit to zbytečně jen proto, že máte v tréninkovým plánu legday. 

• Nesrovnávat se. Je to těžký, ale je to klíčový. Srovnávejte se jen sami se sebou a s tím, jak jste na tom byli vy sami třeba před měsícem nebo před rokem, jo? 

Držím palce, každýmu z vás, kdo se o zdravej životní styl snaží a kdo třeba trošku bojuje s tím, jak si to celý vlastně nastavit. Věřte mi, že ve finále na vás bude nejhezčí váš vyklidněnej spokojenej výraz a ne ty poslední dvě kila dole, co vás budou trápit a o tu jiskru v oku vás nakonec připravěj.