LEDEN V OBRÁZCÍCH

Ještě než se pustíme do článku plnýho lednových momentů, bych vám chtěla strašně moc poděkovat za reakce na minulej článek, kterej byl celej jen o tom, že potřebuju vaši zpětnou vazbu na celej blog. Musím se přiznat, že jsem vůbec nečekala, že vás napíše tolik a že mi toho tolik sepíšete. Myslela jsem, že přijde několik odpovědí na dva tři řádky a bude. Jste uplně nejlepší a já nemůžu být vděčnější za to, jaký čtenáře mám. Všechny vaše podněty jsem si sepsala a postupně dám dohromady další typy článků. Teď se ale vrhnem na leden, kterej byl... parádní.  Uplně parádní!

Návrat z teplých krajin byl poměrně náročnej, ale se sněhovou nadílkou se to dalo zvládnout. A když jsem druhýho ledna jela do práce v tomhle počasí, byla jsem vlastně uplně spoko. 

Na zimě mám ráda třeba to, že když mě honí mlsná na sladký, tak si ho prostě dám, protože do léta je ještě daleko, tak co se stresovat, žejo. 

Po Thajsku jsem šla na ztmavení vyšisovaný barvy a nějaký léčivý zábaly. Odcházela jsem tak tmavá, jak jsem snad nebývala ani za svých mladších let a byla jsem z toho zase trošku na nervy. Ve finále mi to ale asi opravdu sedí nejvíc. 

Můj život se vším oblečením v krabicích jsem řešila občasnýma nárazovýma nákupama a ve slevách se mi povedlo za čtyři stovky ukořistit třeba tuhle bundičku!

Začátek ledna byl ve znamení různých setkání, sice jsem byla pryč ani ne tři týdny, ale tak nějak mi ti moji nejbližší hrozně chyběli, tak jsem s nima rovnou oběhala kafíčka s dortíkama...

...dvouchodový brunche.

Večeře...

A taky vínko. Teď zpětně se musím pochválit, jak jsem si to vymyslela různorodý, haha.

Jediná zmrzlinárna, kam jdu radši než do Créme de la Créme, je ta Rollsbrosácká. Mňamiiii.

Občas jsem si taky hodila nějakej kavárenskej homeoffice.

Doma to totiž vypadalo většinu měsíce takto. Montovala jsem a montovala. 

Stýskalo se nám po thajských dobrotách a tak jsme brali útokem naše oblíbený holešovický bistra.

S Ivčou jsme musely smutně vyhodnotit, že mango sticky rice tady prostě neseženem. Nebo jo, ale s tím thajským to moc společnýho nemá. Na druhou stranu musím říct, že Lemon Leaf by si možná trošku toho ocenění zasloužil.

Občas se mi povedlo odejít z kanclu právě včas na takovouhle nádheru. ❤

A některý večery byly příjemnější než jiný. Co je lepšího než Netflix, víno, sýry a zmrzlina? Za mě je tohle naprosto dokonalý kombo.

Jak jsem říkala, hodně jsem jedla... Samý dobrý věci!

Občas si na sebe vzala i něco barevnějšího než černou a šedou. 

Občas se mi karma asi snažila dát něco najevo...

Ale mě to od dalších nákupů neodradilo!! :D

Nově jsem začala chodit tancovat do John Reeda na Groove Dance. Plánuju vyzkoušet ještě další druhy tréninků a pak vám o všem poreferuju v samostatným článku.

Když jsem na Stories vyfotila tenhle svůj nákup z Ikey, nemohla jsem se celej večer odtrhnout od telefonu, protože jste mi jeden před druhýho psali, že tohle prase (nebo jiný zvířátka) máte taky, jak je máte pojmenovaný a že s nima většinou spíte - a vaše polovičky taky. :D

A protože to moje jedení venku bylo na čase omezit - respektive ten čas byl už tak před rokem, ale lepší pozdě než nikdy - a s novou kuchyní to šlo tak nějak samo. Někdy. 

A tak už jsem dělala kupu lívanců.

Slaný misky plný mejch oblíbenejch surovin.

Taky jsem pekla. Sice mě to stálo pěkný nervy, protože se to vůbec nechtělo dopéct a já to díky tomu málem hodila z okna, ale co. 

I nedopečenej byl dobrej. :D

No a nebyla jsem jediná, komu to občas v kuchyni nešlo uplně hladce...

Ještěže je vždycky možnost se zase obrátit na dobroty z restaurací. Někdy zdravě...

... a jindy tak nezdravě, že víc už to snad ani nejde. :D

A protože se nemůžu jen cpát - i když by to byl docela pěknej život - musí se to někde kompenzovat.

Spokojený dítě, když kolem poletuje sníh. Chci ještě, prosím!

Posledních pár návštěv v Sunu znamenalo posledních pár zrcadlovek. Ty další už budu dělat z domova, protože vám (a mně vlastně taky) prý docela chyběj. :)))

Těhlech pár lidí je teď můj novej pracovní tým a já se těším, až vám o tom řeknu víc. Velikou agenturu jsem vyměnila za víc volných dnů pro vlastní klienty a blogovou tvorbu a taky za jednu poměrně novou agenturu o lidech, který spočítáte celkem snadno. A některý z nich budete pravděpodobně znát z článku o Thajsku. Jojo, i na článek na tohle téma brzo dojde.

Moje nejoblíbenější fotka za leden. Mám ji na tapetě a nejradši bych si dala i nad postel. Ňuňuňu.

Tejden s pejskama v Praze jsem si užila ještě mnohem víc, než jsem čekala. Strávili jsme spoustu času venku, Kuba nás dvakrát hodil do Hvězdy, kde nám bylo uplně nejlíp, kluci se mnou skvěle zvládli i pracovní den v kanclu a ráno by nejradši spali ještě dýl než já.

A POŘÁD jsme se mazlili. 

No já vim no, už stačí. :D

Zrekonstruovaný Muzeum je mimo jiné dokonalej photospot, nic krásnějšího teď v Praze prostě není a je radost se na Václaváku pohybovat a moct na něj koukat. 

Pokaždý, když nastavuju foťák a kompozici, vyleze z toho podobná fotka. Mám jich už slušnou sbírečku. :D

❤

To říkám. :DDD

Zpátky u klasickýho cvičení - aspoň občas. Koleno mi totiž začalo dávat najevo, že místo toho jednoho vazu je opravdu potřeba mít okolo nějaký svaly. Tak jsem zas začala dělat i ty klasičtější cviky.

Abych mohla chodit tancovat a koleno mě u toho nezlobilo. Barevný legíny a dlouhý trička, jojo, tyhle sportovní outfity mě taky dost bavěj. 

"Za kulturou", ovšem v tomhle případě spíš za přírodou do Botanický.

Říkala jsem, že to Muzeum je na fotky skvělý. Ze všech stran!

Tohle byla snaha o uměleckou fotku s rozmazanou šálou. Tak skoro, no. :D

Když se dá sedět na schůzce venku, je to znamení toho, že se blížej lepší časy, určitě!

Akorát bych teda možná mohla začít pomalu omezovat dortíčky. :D

Protože jestli něco omezit zvládnu, tak právě ty dortíčky. Rozhodně ale ne věci jako nudle. Po Thajsku (jojo, ještě nějakou dobu mi to budete muset trpět) jsem na nich závislá a zkouším nový a nový varianty. Modrej Zub je na tohle supr.

Po... no vlastně asi uplně poprvé jsem vyrazila fotit s někým, koho jsem předtím vůbec neznala. A bála jsem se toho uplně zbytečně! Navíc jsem pak byla uplně totálně dojatá z tohohle popisku. 

Tenhle Ginger Shot je totální pecka. Je to půl napůl zázvorová a citronová šťáva s pepřem. Já z toho po každým loku slzím, ale věřím, že je to ultimátní zabiják všech bacilů. Sehnala jsem ho v podchodu na Muzeu, ale mají ho prý i třeba na Andělu v Café Perón. Pro všechny nemocňáky nutnost!

No a protože jsou opravdu skoro všichni kolem mě nemocní, vykoupila jsem celou zásobu Ginger Shotů a chodila s nima po návštěvách. Třeba Alex nebyla moc ráda, že to musela vypít :D. Zjistily jsme ale aspoň, že je hrozně super se sejít doma, objednat si jídlo, povídat si a koukat na MasterChefa. Odpoledne na jedničku, stejně jako celej leden. 

Zakončila jsem ho včera marketingovým večerem v Lucerně, kam jsme vyrazily s ex-kolegyněma a já jsem se tam nakonec zdržela asi tak o 4 skleničky vína dýl než jsem měla v plánu, takže jsem do února vstoupila s pěknou kocovinkou. Když už ne do novýho roku, tak jsem to aspoň dohnala o měsíc pozdějc. :D 

Doufám, že vy jste měli leden taky příjemnej.  Přestože je to většinou jeden z těch náročnějších a nudnějších měsíců, je důležitý si na něm najít i něco pozitivního. I na tom, že je kosa, nedá se nic moc dělat a máte hodně práce nebo učení na zkoušky. Ony ty večery v posteli u seriálů maj taky něco do sebe, i když je mi jasný, že na letní Náplavku se těšíte stejně jako já. 

Tak já se loučím a příště se uvidíme u prvního článku ze série o budování domova!